Stopaři

Těžko kdy vznikl lepší americký western, a nejedná-li se o nejlepší, jde přinejmenším o nejstylovější podívanou. S bravurou natočený příběh drsňáka Johna Wayna, kterému nevoní yankeeovští trumberové a který si jde pevně za svým, nehledě na překážky. Výborný příběh se spoustou pragmatismu, se stinnými stránkami americké historie, kde je však jasně řečeno, že ačkoliv měli američtí osadníci i indiáni každý svoji pravdu, na společný život to bohužel nebylo - film je tedy paradoxně mnohem realističtější než velká část toho, co vzniklo s indiánskou tématikou později. (21.07.2006)

Western, který se velice poctivě snaží nebýt černobílý. Nemůžu říct, že by se mu to v každé scéně a ve všech ohledech na sto procent podařilo, ale v upřímném úsilí o pravdivější obraz krvavé minulosti Států je veskrze sympatický - a především s ohledem na rok natáčení i veskrze pokrokový. Trochu ho sráží neumělé pokusy o odlehčení děje humornými momenty, které sem vůbec nezapadají i ... ----- !!! MOŽNÝ SPOILER !!! ----- ... dokonale upravený vzhled Debbie v samotném závěru, ale i tak mu čisté 4* patří právem. (03.08.2011)

Stopaři rozhodně patří mezi klasiku westernového žánru. Já osobně nejsem zapřisáhlý fanoušek Johna Waynea ani žánrové tvorby režisérů Johna Forda či Howarda Hawkse. Vždy jsem dával přednost spíše italskému westernu z režie Sergia Leoneho apod. Zpětně je ovšem dobré si uvědomit, že Leoneho (a dalších) westerny by pravděpodobně vůbec nevznikly, nebýt těchto klasických děl americké kinematografie. Stopaři jsou v mnoha ohledech zásadní film. John Wayne zde nehraje hrdinu v pravém slova smyslu (navíc je dokonce rasista), který pátrá po své indiány unesené neteři. Celý film se odehrává v dlouhém časovém intervalu, což není v rámci žánru zrovna běžné. Dohromady je nicméně vše utkáno tak mistrovsky, že Stopaři nedají ani na okamžik vydechnout. Jistě, některé momenty dnes působí fádně až směšně. To ale zůstává zcela v souladu s dobou vzniku tohoto díla (1956) a tehdejší vývojové fáze kinematografie a jejích jazykových prostředků. Vynikající western, který po právu inspiroval desítky dalších tvůrců. Moc milé překvapení! (18.05.2021)

Jeden ze slavných a často opěvovaných filmů Johna Forda se pro mě stal velkým zklamáním. Uznávám, že jsem možná z westernů už poněkud vyrostl. Tohle ale nemělo ani spád ani potřebnou atmosféru. Může sice posloužit jako zajímavá retro podívaná pro fanoušky Johna Waynea, ale to je tak vše. Když komunističtí kritici pro kulturu v 50. letech rozhodovali o tom, který film do socialistického Československa pustit a který ne (všechny pustit nemohli), udělali dobře, že dali přednost klasikám jako v Pravé poledne. Český divák tak o moc nepřišel. (26.12.2011)

Největší klasika westernového žánru pod režijní taktovkou toho zdánlivě nejpovolanějšího. A pro mě již očekávaně průměrný zážitek (zcela stejně na mě totiž zapůsobil i Fordův ranější a skoro stejně slavný Stagecoach). Z mého pohledu má film 3 jasné přednosti. Docela zajímavý příběh, který je silný především v mohutnosti doby, během které se odehrává, vizuální technicolorové zpracování a zcela jisté a jasné záběrování (vrcholem pak jsou Fordovy slavné a stále se opakující průhledy skrze otevřené dveře, či jakékoliv jiné vchody). Zcela nefunkční je naopak herectví všech přítomných. To má na míle daleko k přirozenosti, působí neuvěřitelně umělohmotným dojmem a postavy jsou tak zcela ploché a černobílé (stejně jako naivní pohled snímku na indiány, bělochy i ženy). Až by se dalo říct, že Stopaři splňují prvoplánové klišé americké robotické mentality 50. let. Z pohledu dnešní doby se tak postavy ocitají někdy až v naivně absurdních situacích, které ve výsledku působí komicky a degradují tak slavné filmové dílo na pohou učebnici filmového řemesla. 5/10 (08.05.2017)