Stopaři

Jeden ze slavných a často opěvovaných filmů Johna Forda se pro mě stal velkým zklamáním. Uznávám, že jsem možná z westernů už poněkud vyrostl. Tohle ale nemělo ani spád ani potřebnou atmosféru. Může sice posloužit jako zajímavá retro podívaná pro fanoušky Johna Waynea, ale to je tak vše. Když komunističtí kritici pro kulturu v 50. letech rozhodovali o tom, který film do socialistického Československa pustit a který ne (všechny pustit nemohli), udělali dobře, že dali přednost klasikám jako v Pravé poledne. Český divák tak o moc nepřišel. (26.12.2011)

3/10 NTP! Tak to je fakt smutny pribeh - jak TOTO muze byt na IMDB v top 200 a mezi 15 nejlepsimi westerny vubec??? Pravda, $eru na nejake statistiky... Toto je jenom hnusny xenofobni paskvil kombinujici pres koloravane barvy filmovych filtru smesici zanru a v ignorantskem scenari, ktery je vystaveny stejne dobre jako babylonska vez. To me tedy Ford radne vyfackoval, to jsem si snad ani nezaslouzil. A Wayne taky ne - pouzit ve 2hodinovem filmu jednu hlasku CTYRIKRAT, to je fakt moc. Holywoodsky hnus jak jste ho jeste nevideli, ale 3-4 sceny jsou dobre, a to je na 2 hodky malo... (22.03.2007)

Stopaři rozhodně patří mezi klasiku westernového žánru. Já osobně nejsem zapřisáhlý fanoušek Johna Waynea ani žánrové tvorby režisérů Johna Forda či Howarda Hawkse. Vždy jsem dával přednost spíše italskému westernu z režie Sergia Leoneho apod. Zpětně je ovšem dobré si uvědomit, že Leoneho (a dalších) westerny by pravděpodobně vůbec nevznikly, nebýt těchto klasických děl americké kinematografie. Stopaři jsou v mnoha ohledech zásadní film. John Wayne zde nehraje hrdinu v pravém slova smyslu (navíc je dokonce rasista), který pátrá po své indiány unesené neteři. Celý film se odehrává v dlouhém časovém intervalu, což není v rámci žánru zrovna běžné. Dohromady je nicméně vše utkáno tak mistrovsky, že Stopaři nedají ani na okamžik vydechnout. Jistě, některé momenty dnes působí fádně až směšně. To ale zůstává zcela v souladu s dobou vzniku tohoto díla (1956) a tehdejší vývojové fáze kinematografie a jejích jazykových prostředků. Vynikající western, který po právu inspiroval desítky dalších tvůrců. Moc milé překvapení! (18.05.2021)

Filmová báseň, ktorá presahuje žánrové možnosti. John Ford natočil nadrozmerný film, ktorý je na prvý pohľad neviditeľným masterpiece(om), prevyšuje klasické rámcové osnovy, s čím sa tak často potĺkava westernová tematika a s ľahkosťou maliara ju strčí do kapsy. Vizuálnou poetikou a nostalgickou atmosférou neprekonateľný kumšt, ktorý sa prediera krajinou divokého západu z kade prichádza a odchádza postava Johna Waynea - Ethan Edwards. Ethan je najkomplexnejšou a emocionálne najzaujímavejšou postavou divokého západu všetkých čias, ktorý je z jednej strany neskonalým rasistom a drsňákom, z tej druhej iba osamelým súputníkom bez elementárneho šťastia a domova zároveň. Jeho celoživotné (a márne) blúdenie nezačalo príčinnými udalosťami vypálenia bratovho ranču indiánmi a ich následné ukoristenie dievčatiek Lucy a Debbie. Skrýva v sebe neskutočnú nenávisť symbolizujúcu najťažším stupňom ľudskej agresie a nadradenosti. Vo Fordových rukách to má navyše aj akýsi násobný parameter nadhodnôt a možností filmového umenia, cez ktoré číta a rozpráva svoju story malebná krajina, veľa napovedia tradície a zvyky, i osudy a príbehy jej obyvateľov. A takisto veľká metafora dobyvačnosti Ameriky 19.storočia, až epických rozmerov. Na konci sa v ňom síce zmocnil krátkodobý stav láskavosti a dobra, ale len vo veľmi relatívnej podobe. Ako nám poodhalila záverečná strhujúca scéna filmu (v doprovode krásnej pesničky od Maxa Steinera a The sons of Pionners), bol to stále ten istý Ethan Edwards, ktorého osamelá duša vyrazila opäť niekam... na ďalšiu púť a navždy odkázaná predierať sa medzi vetrami... (19.12.2013)

Brutálně politicky nekorektní western se sexistickým a rasistickým vrahem Johnem Waynem v hlavní roli hrdiny. Nicméně indiánská tématika zde není podaná zdaleka tak ploše jak tomu bylo doposud (alespoň, co tuším)... John Ford, který byl skutečně geniální filmař (zeptejte se Orsona Wellese) a dočkáme se i podobných adrenalinových bomb, jaké jsme mohli vidět právě na konci Fordova Přepadení.. Jednoznačně doporučuji (a to nemám rád westerny). (18.05.2010)