Amélia z Montmartru

Améliino něžné pošťuchování zavání klasikou. (13.02.2003)

Bohužel sem nepochopil, proč jsou všichni z Amélie tak udělaný. Nudil jsem se a Amélie mi byla protivná. (27.11.2008)

Taková milá, surrealistická pohádka, kde Audrey Tautou hraje svou největší životní roli (nikdo z ní nedokázal vytřískat v jejích dalších filmech víc, než jen ten kukuč nebo tělo). Příjemně střelená výprava, jaká se mi líbila už u Města ztracených dětí, vše jen podtrhuje. Navíc to má velmi pozitivní vyznění, radost ze života, optimismus, a takových filmů je v poslední době nějak hrozně málo. (27.07.2013)

Nektere filmy clovek oceni az s odstupem casu. Amelii jsem videl, davno jest tomu, a nijak me nezaujala. Po druhem zkouknuti ( a snad ne poslednim) me srdce plesalo. Takhle originalni film jsem dlouho nevidel... Pri scenkach, kdy prodavac zeleniny dode domu a zjisti, ze mu jaksi veci nepasuji jsem se valel smichy. Z meho pohledu dokonaly film. (05.06.2008)

Miluji vůni starých knih. Pamatuji si, jak před těmi skoro dvaceti lety celé kino odcházelo vznešeně, nadšeně a pozitivně nabito. Bylo to hmatatelně cítit. Ten film má skvělý nápad, výborný rozjezd (ten mám asi nejraději, jakmile se začne odvíjet příběh, trošku to zeslábne), je nádherně barvitý a to nejen vizuálně, ale i oduševněle, skvěle obsazený (Amélie bez debat, trafikantku zbožňuji). Ovšem te po letech vystupuje do popředí jeho negativum. Čím déle ten film trvá, tím je slabší a slabší, závěr mi teď přijde skoro až nezajímavý a unylý. Ale možná to je jen další z filmových obrazů skutečného života. Ne všechno je skvělé a zářivé pořád. Každopádně, pořád je to film, který se dá vidět vícekrát, protože se v něm neustále dají odhalovat nové a nové věci. Nemám rád rozměklé máslo. (19.03.2018)

Báječný osud Amelie Poulainové je autobiografický film Jenueta, ve kterém uťáplé přerostlé dítě režíruje životy ostatních, aby je vmanipulovalo do určitých pozic. Tím dokazuje, že nikoho osud není předdefinovaný a nejednou obhájí bytí ve lži před hnusnou pravdou (viz např. fiktivní dopisy domácí, napravující v jejích očích křiváckého manžela). Existencialistická romantika a obhajoba života vedeného v neustálé kompilaci sidequestů bez hlavního motivu, který vede jen k neštěstí a zklamání. Koneckonců důkazem může být už samotná práce se zasazením do stejné Paříže, ve které se odehrával před šesti lety například film La Haine. Jenuet sám přiznává, že s každou změnou setu čekalo štáb hodinové martyrium úklidu odpadků, zamazávání graffiti a trochu starýho pána podezírám, že i toho černošskýho statistu by nejradši namaloval na bílo. Důvodem je to, že Paříž, kterou uvidíme, je taková Paříž, jakou si ve své eskapistické naivní představivosti vymyslela sama protagonistka. A to, že taková Paříž nikdy není, nebyla a nebude, jen problém náš, protože ji takto nevidíme, přičemž prostředky máme stejné jako ona.______ I kdyby cokoli z předchozího nerezonovalo, těžko nelze podlehnout něčemu, co je tak neuvěřitelně výborně a nezaměnitelně natočenýho. Vyjmenujte jakoukoli formální metodu a ten film ji alespoň jednou využije. Jsou zde veškeré typy záběrů, několik druhů narací a nyní když jsem konečně viděl Blu Ray, tak jsem si navíc užil ten neuvěřitelný sound design. Ty změny zvukových pozadí, když domácí čte falešný dopis poskládaný z jiných dopisů, ten apokalyptický šum stromů, který zní u Améliina ovdovělého otce. Ona tu je ta otřepaná fráze s "V tom filmu je všechno." - ale.ono.v.tomhle.filmu.je.fakt.všechno. Z celého materiálu by se dal sestříhat trailer na prakticky jakýkoli filmový žánr. Proto také funguje závěrečné rozpoznání Amélie a Nina, protože po veškerém tom audiovizuálním eskamotérství se najednou vše vypne a jim zbyde jen pomalá, tichá scéna bez hudby a beze slov, ve které jsou jen oni dva. Já se snažím neúspěšně krotit, ale fakt neviděl dlouho něco takhle dobře natočenýho. Romantická komedie o přerostlých dětech na obřím pískovišti, kde se v režisérovi ono infantilní nadšení mixuje s empatickou a pozornou povahou, která každou postavu dokáže vytvořit z povědomých niterností. EDIT 2022: Zasazením do vysněné variace reality, kdy se může romantický příběh rozvíjet na pozadí stagnující historie, je vlastně Amélie (hrdinka Konce dějin) duchovním nástupcem Ženy za pultem (hrdinka normalizace). (10.08.2020)

Koho tento film neoslovil, tak snad nemá srdce! Jsem zvědav, s čím dalším Jean-Pierre Jeunet přijde. Nevím ale, zda-li se mu podaří něco lepšího, než je tento skvost! To už snad ani nejde. (10.01.2003)

Když jsem si přečetl popis děje, tak jsem nechápal co na Amélii všichni vidí a dál jsem se o tohle dílo nezajímal. Teď jsem film viděl v kině a naprosto mě to odrovnalo. Sehnal jsem si DVD, protože tohle musím vidět znovu. A znovu. A znovu. A pak si možná dám krátkou pauzu a pojedu s trpaslíkem kolem světa. No a pak sem hodím nějaký lepší komentář. (19.12.2008)

For Me 84% (26.09.2009)

Amélie je bezpochyby jedním z nejkouzelnějších filmů všech dob, jenž působí blahodárně na divákův organismus a duševní rozpoložení. Jako frankofil musím horovat za sledování tohoto filmu výhradně ve francouzském jazyce s titulky či bez nich. Viděl jsem chvilku dabovanou verzi a kouzlo se výrazně vytrácí, byť je obecně český dabing na vysoké úrovni. Vzpomínám si jako dnes, viděl jsem film na gymnáziu, po poměrně náročném dni ve škole. Kino bylo z větší části zaplněno známými tvářemi z gymnázia. Dodnes si pamatuji tu dobrou náladu, tu pozitivní energii, již jsem po skončení projekce cítil. Sice jsem se pak poprvé nepohodl s dívkou, do níž jsem byl zamilován, ale mým celkovým dobrým rozpoložením to neotřáslo. A plně souhlasím s výrokem mé tehdejší vyučující, že tento film by se měl pro školy promítat povinně. Je to vskutku balzám na duši. Závěrem si však neodpustím trochu jedovatou poznámku na adresu českých distributorů. Mám pocit, že pak šel do české distribuce jakýkoli film s Audrey, přestože se jednalo o film nevalné úrovně a jiné, velmi kvalitní francouzské snímky byly ingorovány, protože v nich nehrála "Amélie". Ben, c´est la vie. (10.04.2014)

Audrey a ponořená ruka. (23.03.2007)

Je to nádhera. (01.01.2009)

Geniální. Tak vizuálně pohledný a scénáristicky košatý film se musí vidět několikrát, aby byl celý beze zbytku a důkladně vstřebán. I mně, starému cynikovi, se při něm vždycky mnohokrát vykouzlí na tváři nablblý úsměv barokního andělíčka. První čtvrthodina pro mě byla napoprvé přímo závratně opojná. Je to tak extrémně líbivé, že jsem si dlouho myslel, že tenhle film se musí líbit úplně všem. Jeden známý ale kdysi prohlásil: "Dyť je to jenom vo holce, která neví jak sbalit kluka". Hm... tak takhle zjednodušeně jsem nad tím až do té doby nepřemýšlel... :) (26.02.2013)

Pokud by šlo udělit šest hvězdiček, tak je Amélie získá. Jen málo filmů dokáže takto potěšit a zvednout náladu, a to i dlouhodobě. (28.11.2014)

Krásné, hřejivé, silné, navodí pocit radosti, ale i zvláštní melancholie. Prostě kouzelné. Přiznávám, že jsem film plně docenila až při třetím zhlédnutí. (03.08.2007)

Kouzelnost v každém okamžiku, obyčejná lidská krása a nezamenitelná atmosféra Paříže. I takhle může vypadat film o životě, který je prostě jen napsán srdcem, pocity a přáními jednoho milého človíčka. Milá a pohodová francouzská lahůdka, která mi jen tak z hlavy nevymizí. (30.12.2007)

Sem hold neumětel,ale mně tenhle film opravdu tolik neřekl.Je sice pravda,že jde o příjemnou podívanou,která vás pohladí na duši..Ale takový zázrak v tom rozhodně nevidím... (11.06.2008)

Co dodat k tomuto filmu. Je v podstatě o ničem, ale v tom je možná to jeho kouzlo. Vyřazuje z něj naprostá pohoda. Nádherná hudba, kterou často poslouchám v mém PC. Osobně si nedokážu představit, že by takový film natočili v Americe. Na plné hodnocení to sice není, ale i tak si v mém srdci místo najde a vzpomínat na tento snímek budu hodně dlouho. (27.08.2008)

Amélie je takové hezké optimistické filmové šolíchání, které je pod svým nablýskaným povrchem až děsivě prázdné. Nemám rád podobně na sílu vykonstruované filmy, které ještě právě tu svou okázalou konstrukci prezentují jako něco nadmíru sofistikovaného, což je přesně Améliin případ. S Jeunetem a jeho hysterickou stylizací mám obecně problém, tady to ještě jakž takž zachraňuje roztomilá Audrey a sem tam skutečně povedený nápad, těch rádoby-originálních kliček je tady ale až příliš a všechny jen lehce uchcaně slouží k tomu, aby divák roztával nad hřejivým a krásným příběhem. A protože to dělá až příliš okatě, tak mě zkrátka moc neba. 65 % (02.06.2016)

Podle mě dost super film a hlavně hodně ulítlej :D a to se mi na tom moc líbilo. Audrey to slušelo. (19.06.2006)