Pásla kone na betóne

Ta vychodniarská lyrika je samozřejmě snesitelná jen s lehkou mírou nadsázky, ale "pozorovatelské" pasáže z normalizační všednosti jsou výtečné, skličující a přitom prosté jakékoli křeče. Absolutní vrcholem jsou svatební sekvence a nonšalantní filozofování o emancipaci a vlivu Žigulíka na manželský sex. Příběh matky a dcery, kterou jsou odsouzeny opakovat stejné chyby a bojovat s předsudky okolí není tak silný, ale Uherova fragmentárnost mu celkem svědčí - v celku se jediná o netypicky lyrický pohled na prozaickou dobu. (23.04.2013)

Nechápu. Místo očekáváné kulturní rozklíženosti z jakéhosi Slunce-sena východu dostanu krásnou civilně poetickou zkratku, příběh univerzální do každé doby a dokonale hustou kocovinu 80. let. Titulky mi ani nepřišly na mysl. (14.02.2016)

Pověst filmu Pásla kone na betóne Milky Zimkové a Štefana Uhera předchází spor s Fero Feničem. A zároveň je to "kultový" film. Takže co si s ním má počít divák uvyklý na západní polovinu ČSR? Nutnost slovenských titulků a potřebu dočíst si původní prózu. Jinak nepřekročí rovinu poznání, která sotva odhalí dvě časové roviny děje. Východniarská mentalita je skutečným oříškem. (11.12.2020)

Slovenské filmy nie sú moja šálka čaju ale Ty vole! TY VOLE!TY VOLEEEEEEEE!!!!!!!!!!!!!!!!!! To čo malo byť? Až na pár (rovná sa 2) výborných momentov pre mňa úplne neznesiteľné Už dlho som takto pri filme netrpel. Jediný dojem čo mám tesne po dopozeraní je, že sa musím poospravedlňovať všetkým kamarátom z východu, že som ich počas celej doby sledovania nenávidel.Tá 1* nie je hodnotenie ale gesto. (24.04.2015)

Vychodniarska pecka:-) (01.09.2010)

Skvelá Zimková a vynikajúce formálne uchopenie. Len som občas potreboval titulky :-) (06.12.2012)

Jako lingvistická hříčka je to nesporně zajímavé, směs polštiny, slovenštiny, rusínštiny, moravštiny a určitě i ještě mnoha jiných vlivů se setkává ve východňárštině, která by měla být bezesporu uznána jako samostatný jazyk (hlavně proto, aby mohl vzniknout slovník). Film byl příliš nezajímavý, abych se věnovala něčemu jinému, než dešifrování hutoření. Matka se spustila s chlápkem, kterého prakticky neznala, dcera jde spolehlivě v jejích šlépějích. Toť vše, natočeno nezáživnou formou. (19.03.2023)

Šak sem tomu nerozuměl ani hovno. Šak totam nedali ani titule....šak sem blavak, boha nééé....šak su dnežka jak tá tečerová...totá Margita? Totá, totá...Šak macer švárna víc jak cera....žena bez chlopa, toť tragédia...Uher na ľudovejšiu nôtu, ako sme zvyknutí, avšak nie povrchne. Z toho vyplýva aj obľúbenosť hlášok u slovenského národa. Niektoré scény sú geniálne, napríklad mizanscény, kde vidíme viacero vecí a dejov naraz, ktoré sú nejakým spôsobom prepojené. Lenže príbehovo trochu slabšie a nie dotiahnuté, ako by si to o pokračovanie priam hovorilo. Lenže Uhrovi asi išlo práve o divákovi fantáziu, ktorá by mala príbeh v jeho hlave sama uzavrieť. (01.01.2014)

Váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, ne že by ten film byl zrovna extrovní, ale něco do sebe má. (02.08.2006)

Nemám problém s uverením, že mnoho z toho, čo sa odohráva vo filme, Milka Zimková buď zažila alebo sa to dozvedela od dôveryhodných osôb. Je to uveriteľný film, je najmä o Východniaroch, ale pritom nie je protivýchodniarsky tak, ako Hoří má panenko nie je filmom protihasičským. Je to film o opakovaní životných osudov matky a dcéry, film o peripetiách života v nejakej dedine na Východnom Slovensku. A je to film dobre zahraný, vynikajúco a citlivo zrežírovaný a nasnímaný, film s dobrou hudbou. Čítal som kritiku použitého jazyka, ktorý nie je ani zo Šariša, ani zo Zemplína, ale je akýmsi východniarskym esperantom. To neriešim, skôr mám pocit, že tento film potrebuje titulky už pri premietaní od Popradu na západ. (09.01.2015)

Nemáš chlopa, nemáš pravdy. Pásla kone na betóne si vždy rada pozriem ... Milka Z. je tam bohovská a Ľubo P. zahral toho surovca úplne geniálne. Film ma pre mňa nesmiernu atmosféru ... takú poetickú. 4,5* (11.03.2015)

Jako Západočech bych býval u některých dialogů uvítal titulky :-). (01.09.2007)

Film, ktorý mnohí musia už dnes pozerať s titulkami, ale ani za doby Československa to nebol ľahký oriešok pre všetkých žijúcich na západ od Popradu. Azda jediný film, v ktorom tá východniarčina pasuje, netrhá uši, to prostredie je typické a dej nie je ani zďaleka prázdny. Nikdy by som nepovedal, že sa môže takýto počin stať legendárnym a Zimkovej tá civilnosť dokonale sadla. A dokonca východniari nemôžu byť ani urazení. Sú temperamentní, majú väčšiu alkoholickú výdrž i konzum, oni o tom vedia a vôbec sa za to nehanbia. (24.07.2022)

že by to byla vysloveně komedie se říct nedá, spíš taková sociologická sonda do života (žen) na východním okraji ČSSR... Pro mně to bylo spíš takové retro, podívat se, jak se tehdy na vesnici žilo.... Stojí asi za zmínku, že mi vždycky přišlo, že čím víc jede člověk na východ, tím hezčí jsou tam holky, což tenhle film vcelku potvrzuje. jen poznámka - pro Čechy, zvlášť pro ty, kteří už nezažili federaci, by si film skoor zasloužil titulky. občas jsem měl potíže i já, a to slovensky rozumím slušně... (14.05.2011)

Snad více než kdo jiný složil „na stříbrném plátně“ poctu řeči Štefan Uher ve svém pozdním filmu. Nekompromisně, bděle, čiře. Ostatně jinak by ji nikterak neoslavil, ale jen zesměšnil, jak je patrno z mnoha normalizačních filmů a seriálů zasazených do moravského, resp. slováckého prostředí. Bez studu doznávám, že mi právě tyhle skanzeny folklorismu byly protivné vždycky, a to již jako dítěti. Jen slyšet, jak se ten dialekt teatrálně kolem těch krojovaných figur(in) rozléhá, mě znechucovalo natolik, že jsem často nedokázal „v jejich společnosti“ vydržet: dnes bych řekl, že ty postavy nemluvily, ale naopak – tu řeč zaživa požíraly. Jinak je tomu v této „východniarské“ komedii. V ní se všechno děje právě v řeči, která tak spontánně tryská z těch vidomých i zaslepených bytostí, vesměs dětských lidí (řečeno s Hessem), z jejich potřeb, tuh i úzkostí a strachů, vede jejich kroky a spoluutváří jejich osudy. Divákovi (a posluchači) je, jako by před ním vyrůstalo cosi prvotního, k čemu dosud nebyly sepsány slovníky a vypočteny gramatiky. A nevypočitatelní jsou i účastníci té polyfonní exploze, která se rozléhá nedohledným obloukem prolínajících se životních příběhů, jež svorně vypovídají o ženském údělu ve zdivadelněné společnosti. Jak to jde dohromady – divoká mluva a lidé davu (zde zastoupeného populární kulturou a komunálními institucemi – a zvláště sekularizovanými vdavkami)? Stýkají se právě v onom dětinství, v tom bezbranném přesvědčení o právu na štěstí, jemuž se ale vše vzpírá, což ironicky ilustrují bezpočetné trpce humorné drobnosti rozeseté jako ztvrdlé chlebové drobky na loži, bránící spánku. Nelze tak sledovat jejich počínání bez soucitu. Opakovaně se mýlí, umanutě se ztrapňují, opečovávají to postrádané – a nestárnou… (22.12.2023)

My na vychodze zname co je dobre. Kultová slovenská bomba. (19.03.2011)

Bars še mi pači toten film... (22.02.2014)

Vynikajúca štúdia života vo východoslovenskej dedine. Slobodná matka Johana sleduje ako jej dcéra Paulína robí tie isté chyby a zažíva rovnaké sklamania ako ona sama. Milka Zimková ako predstaviteľka hlavnej postavy, autorka predlohy aj scenáristka v jednej osobe pôsobí presvedčivo a vidieť, že námety čerpala z reálneho života. (09.02.2004)

Nakoniec to bolo obstojnešie ako som si spočiatku myslel. S odretými ušami 7/10. (03.04.2013)

6/10 Takova fajna vidiecka chujovina, ktora dobre zachycuje dobu hutoreni okolo Kosicoch. Bez muceni priznavam, ze mi obcas nejake to slovo uletelo - preci jenom je to od nasi zahoractiny kapku jinde, ale jinak chutne tajak zip. Problemy mladeze a ich starkych v dobach normalizacie mi prijdou zajimavejsi nez Formanove filmy - nejspis proto, ze tie 60 roky nepametam... Ale pro Cehunu nepozeratelne, je tak? (28.01.2008)