Kára plná bolesti

Dovolím si tvrdiť, že sa jedná o jeden z najlepších slovenských filmov. Z deja priam sršia historické reálie slovenskej dediny počas Slovenského štátu. Režisér a scenárista neskĺzli k nejakej idylicky sfilmovanej rozprávke, za čo im ďakujem. Dvojica hercov (Geišberg, Zednikovič) priam excelovala v postavách naivných dedinských žobrákov odkázaných jeden na druhého. Za zmienku stojí, že obaja herci rok po natočení tohto filmu excelovali aj v ďaľších skvostoch slovenskej kinematografie Zednikovič (Utekajte už ide), Geišberg (Alžbetin Dvor). Len škoda, že po revolúcii obaja nedostávali dostatočný priestor vo filmoch. Určite by sme sa od nich dočkali aj iných skvelých výkonov. Dúfam, že aspoň pánovi Geišbergovi sa ešte podarí natočiť pár dobrých filmov. (06.06.2007)

Když čtu komenty, fakt nechápu  jak se tohle mohlo někomu nelíbit. Mně osobně to sedlo moc. Jednak mám hrozně moc rád Mariána Geišberga (a hned po filmu jsme si se slozou v oku musel pustit jeho písničky) a pak mi příběh připomněl knihu Nebeské pastviny od mého milovaného J. Steinbecka. Příběh o dvou přátelích co nemají nic, ale jsou vlastně spokojení ve svých životech dokud jim jejich žití nenaboří někdo z venčí. Samozřejmě i oni sní o lepším místě k žití a lepších světech, ale zároveň jsou tak nějak smířeni s rolí, kterou jim osud nadělil a mají rádi místo kde žijí. Už jen ten sen o životě v blahobytu, kdyby se člověk mohl umýt mýdlem! ne tím mazlavým, ale tím pravým s jelenem na obouch stranách... Zde to byla druhá světová co nabořila onu svým způsobem bezstarostnou linku, protože na kus chleba a špeku bylo vždycky i na nějakou tu pálenku. Tradičně krásná zde byla Zdena Studénková a samozřejmě sexysymbol osmdesátek Eva Vejmělková. Překvpilo mne, že jí chyběl v ústech jeden zub, naštěstí ne v předu což by jí značně kazilo sexy úsměv... :-). Film to byl hezký s krásnou hudbou, něco na způsob Sedím na konári. Geišberga je škoda sakra, sakra....  Tohle si zaslouží rozhodně 4 láhve od sodovky naplněné vodou z pramene. * * * * (06.06.2021)

Kára plná bolesti odkazuje v první řadě k bolesti dvou našich hrdinů. Jak jinak si vysvětlit, že obyvatelé vesnice nebyli vystaveni žádným dobře známým represím ze strany nacistů. Vlastně až na bídu to místy vypadalo idylicky. Místní se sázejí, baví se a u toho věří v zaslíbenou zemi. A ani o té netuší, že existuje. Jedinou skutečnou bolest tedy zažívá Jakub a Maja, kteří jsou všude nechtění a de facto bezdomovci. Až konec trochu naznačil skutečnou krutost války, ovšem to zobrazení působilo dost žalostně v ostrém kontrastu s tím, že až do té chvíle si lidé žili docela pěkně. Snad jen za herecké výkony si film zaslouží hvězdy a ten děsivý konec právě v rozporu s dosavadním průběhem děje. (05.05.2021)

Občas mi vadila kamera, chvíli sem, chvíli tam. Tento film je tak divácky náročný, že jsem chvílemi poklimbával. Děj přešlapuje, nikam se neposunuje a ono vlastně ani není kam. Je to spíše sbírka příhod, každá je jiná, každá má jiný konec, většinou truchlivý. Teprve až na konci filmu se dá říci, že k něčemu konečně dosměřoval, ale to už je pozdě. A Samozřejmě, že i tento závěr musel režisér dodrbat jakýmsi rádoby psychem. Čímž se připravil i těch dvacet procent co jsem chtěl dát. (12.05.2016)

Párnicého debut nemohol podľa môjho názoru dopadnúť lepšie. Príbeh je rozbitý na rôzne fragmenty ťahajúce sa počas jedného roka. Tieto fragmenty neposúvajú hlavnú rovinu príbehu z bodu A do bodu B - skôr slúžia ako prehliadka udalostí, dakedy významných, inokedy menej významných, ktorých hlavnou úlohou je vytvorenie určitých charakteristických čŕt dvojice hlavných hrdinov, ktorý majú veľa spoločného s Havettovými hrdinami s Ľalií poľných, ale ktorý vymenili roztopašnosť za vážnosť. Geišberg a Zednikovič sú tragický hrdinovia, chudobný, ale stále snívajúci. Druhá svetová vojna sa ich dotkne rovnako ako každého iného a všetky postavičky v ich dedine sú podriadené tejto dobe. Najväčším plusom je fakt, že všetky epizódy sú na konci filmu uzatvorené - majú dokonca spiritualistický charakter, pritom ústredná dvojica slúži ako zoznámenie sa s týmto lyrickým a tragickým svetom. Mnohý vyčítajú Párnickému, že nemá osobitosť. Podľa mňa je veľmi osobitý režisér, ktorého štýl sa nesie v tendenciách Jakubiska a Havettu a pritom zostáva trocha viacej nad vecou. Čím si ma rozhodne získal. (12.05.2013)