Vlk z Wall Street

Strhující bohoslužba za kapitalismus, nesmírně komplexní freska, a přitom originální, živelné a překvapující drama, které místy sbíhá k čisté komedii. Nejlepší Scorsese od Casina - v takový majstrštyk jsem po uslintaném Hugovi ani v nejmenším nedoufal. A DiCaprio je tu neskutečný a jen potvrzuje svou výjimečnost. (21.12.2013)

Tak vyšperkovaná óda na peníze, sex, drogy a nebetyčnou zhýralost, až bych skoro zapomněl, že v reálu mi takový typ lidí přijde zralý na zdravé proplesknutí. Jenže i kdybych jen tři hodiny fascinovaně studoval pohyby vlčího krále Lea, stálo by to za to. Kousavé monology, kastování prostitutek nebo mozková obrna vedou, ale DiCaprio celkově podává výkon na hranici lidských možností, který může vypadat ležérně a pohodově, ale zahrát ho musela být o třídu větší dřina než kdykoli předtím. Škoda ale je, že se Scorsese rozmachuje až zbytečně široce. Ani moje láska k nadstřeleným příběhům, které nevědí, kdy přestat vyprávět, mi nezabránila v ošívání se nad tím, že poslední hodinka už jede na volnoběh. Marty s Leem tak i tentokrát umí a svůj um si neuvěřitelně užívají. Úplný střed, ať už s dolarem nebo bez, ale o jedno pole míjejí. (23.01.2014)

Co se týče těch stylových serepetiček kolem, divák může takřka chrochtat blahem. To se však bohužel nedá říct o příběhu, jehož téma není tak nosné (jak by se na první pohled mohlo zdát) a sám o sobě místy ztrácí šťávu (i přes svoji mírnou nekorektnost, drzost a občasný humor). Naštěstí je tu Maestro Leonardo, který během filmu vyzkouší snad všechny myslitelné herecké polohy (co víc měl ještě předvést, aby konečně dostal zlatého plešouna?) a právě on je ten důvod, proč divák sleduje s neutuchajícím zájmem tuhle 3-hodinovou podívanou i přes sem tam polevující tempo či vyloženě nudnější scénu. Za mě to budou silné 4*. (26.04.2014)

"První pravidlo Wall Street: Nikdo, ani Warren Buffet nebo Jimmy Buffet, neví, jestli akcie půjdou nahoru, dolů nebo se budou motat v kruhu. A nejmíň makléři. Ale musíme předstírat, že víme." Jsem šťasten, že mi informovaný zdroj potvrdil mé podezření, že žádný makléř netuší, kterým směrem se budou pohybovat ceny akcií, protože ho zajímá jen vlastní provize, honění a drogy. Jen mne mírně znepokojuje to, kolik vyfešákovaných příživníků se na tomto vymyšleném byznyse dokáže napakovat. A v tom mám největší problém, protože sledovat sjetého týpka, kterak velkoryse rozhazuje cizí peníze mne sice bavilo, ale upřímně jsem mu přál jen to nejhorší. A on žádného dvoumetrového černouška s půlmetrovým klackem za taťku nedostal a to mne mrzí. Nicméně mne snímek donutil k zamyšlení, zda ze mne peníze opravdu udělají lepšího člověka. Tak mi jich hodně pošlete, abych to zjistil. Výzkum by se přece měl podporovat. (07.02.2014)

Nesporně nadprůměrné dílo nesené především mimořádným di Capriovým výkonem v hlavní úloze si vynucuje srovnání se sice ne dokonalým, ale mravně a hodnotově zakotveným dílem Costy Gavrase KAPITÁL. Oba týmy se shodnou v jednom: že americký kapitalismus předhání ten evropský mírou bezohlednosti a sebestřednosti zaměňované za individuální svobodu. U Gavrase alespoň vytušíme, kolik slušných lidí toto defraudantství ve velkém přivedlo na mizinu a doslova si můžeme sáhnout na kulturní vyprázdněnost jeho vyhraněného nositele (Masaryk by řekl kulturní chudobu); dohlédneme však i na ty, kteří jsou oproti hlavnímu hrdinovi věcnou alternativou, protože ještě nestačili rezignovat na slušnost a altruismus (nesobectví). U VLKA takovou oporu jen hledáme. A vadila-li u LINCOLNA délka, není zcela jasné, proč mnohem rozvleklejší a v poslední čtvrtině viditelně drhnoucí scénář VLKA přivádí většinu komentátorů naopak k nadšení. Neutrální pohled tu navíc vyznívá jako faktická podpora hlavního hrdiny, jakkoliv (chceme-li zůstat nezaujatými) umožňuje i alternativní názor na řádění firmy, která neměla nikdy vzniknout. Islandský státní bankrot, který během jednoho roku změnil díky bankovním spekulacím kvetoucí zem v synonymum krize a katastrofálního propadu, naznačuje, že scény VLKA, v nichž dominuje opojení penězi i ostatními drogami, psal - jak se kdysi velmi neobratně vyjadřovalo - sám život. (27.01.2014)