Sám ve stěně

Dílo ze série First Ascent, které Alexovi opravdu odstartovalo jeho kariéru. Pozorujete jak celý výstup na majestátní Half Dome probíhá v klidu a svižně, až na jeden moment, který je dle mě nejsilnějším momentem celého snímku. Alex se na chvíli "zasekne" a dívá se dolů, mluví o krátké chvíli strachu, kterou měl - asi první a poslední. Protože se jedná o jeho první film, je to hodně o jeho životě a také o tom co dělal před tím, než se vydal zdolat Half Dome bez jištění. Je fajn, že se nejedná o žádného nadšence, který musí vylézt první poslední, ale o trochu praštěného "týpka", který si žije svůj sen v malé dodávce. (26.05.2014)

Něco takového, co dokáže při výstupech Alex Honnold, nemá obdoby a jeho počínání zasluhuje ty největší poklony. Tento krátký dokument je o jeho nadání zdolat ty nejtěžší stěny, přičemž malý prostor je vyhrazen pro představení jeho přirozeného prostředí, ve kterém se cítí nejlépe. Přiblížení jeho názorů, pocitů a prožitků dodává snímku velké plus. (19.03.2014)

Ten Alex je opravdu naprostej blázen. V porovnání s jakýmokoliv hororem, který jsem viděl, se tohle nedá srovnat. Vždycky jsem si zhluboka oddychnul, když konečně vylezl na vrchol. Ten kluk má sice obrovskou odvahu, ale taky na druhou stranu není žádný ušlechtilý hrdina, protože hazarduje s vlastním životem. Téměř jako kdyby nepociťoval strach nebo neměl žádný pud sebezáchovy. [90%] (27.03.2012)

Tak tohle, vážení, je snímek, při kterém se mi žaludek strachy schovával za játra a zatmívalo se mi jak na základce při každoročním školním výletu na zubní oddělení. Dokonale znám okamžiky deset metrů nad jištěním, kdy jsem si, nevěda jak dál, opocený strachy uvědomoval, že to paličkování zase není tak špatná zábava. Oproti tomu lezení ve sto metrech jenom v košili fakt neznám, protože k tomu, abych měl na vrcholu problém trefit se tatrankou do huby mi úplně stačí ta standardní varianta. Taky mi ale není cizí ani ten úžasný pocit jistoty, kdy dokonale znáte svojí výkonnost, popřípadě lezenou cestu a prostě víte, že tenhle šutr vás neshodí a že se nemusíte bát. Pokud si ale, i při vší té jistotě, dovolíte pustit fantazii na procházku, zábava nabývá zcela nového rozměru a Klub přátel chodské krajky má opět zbrusu nového adepta na členství. Alexu Honnoldovi buď vyplivla ta část mozku, která je odpovědná za paniku (mě funguje na jedničku), nebo má sebeovládání a schopnost koncentrace jak mistr Yoda při teleportaci na latrínu. Co mu ale, k jeho velké cti chybí zcela jistě, je namachrovanost a strojenost. Pět hvězd jak dělo a co že je vlastně ta filmařina? (03.12.2012)

"Ano jistě,lze obdivovat jejich fyzickou kondici a tu obdivuhodnou výdrž,za to taky ty 2*,jinak je to banda dementů která nesmyslně riskuje své životy a obdivovat je za to nehodlám." A přesně tohle tento dokument podle mě vyvrací. Je to o kondici a výdrži, nepopírám, ale hlavně o hlavě a mysli. Dosáhnout takové vnitřní disciplíny a rozpoložení jen z půlky, tak mi není nic nemožné :) Nesmyslně riskované životy? Vůbec... a to nejsem horolezec a výšek se bojím. (06.09.2012)