Žena, ktorá spieva

Dvojčata Jeanne (Mélissa Désormeaux-Poulin) a Simon (Maxim Gaudette) se při čtení závěti své matky Nawal Marwan (Lubna Azabal) dozvídají, že mají staršího bratra a stále žijícího otce, kterého považovali za mrtvého. Musí je najít, aby jim předali dopisy, protože je to podmínka pro zhotovení jejího náhrobku... Příběh, který se odehrává ve dvou časových rovinách, dokáže diváka v závěru překvapit. (23.07.2017)

Odhliadnuc od hlúpeho a nepochopiteľne krutého zachovania sa matky voči svojim deťom, ide o veľmi pútavo natočenú drámu so zaujímavým pátraním po vlastných koreňoch, všadeprítomnou depresiou a bezútešnou atmosférou. S jednaním matky som však ani v najmenšom nesúhlasil. Niektoré tajomstvá by si mal radšej človek so sebou zobrať do hrobu, aby prípadne nemohli ublížiť aj iným. To je aj tento prípad. 75/100 (29.02.2016)

Finále bylo lehce předvídatelné, ale stejně mě bavilo sledovat jak k němu Villeneuve směřuje. Precizní drama. 8/10 (02.07.2021)

Klady: napínavý příběh, herecké výkony, výborná pointa, krutost a násilí bez explicitního zobrazení. A na zápory přijít nedokážu. Denis Villeneuve roztáhl křídla svého režijního umu téměř po celé planetě. Z domoviny si vzal schopnost nebát se zvláštního nápadu, z Francie umění vyprávět příběh, z Asie dát mu i dostatek drsnosti a po evropsku vytvořil atmosféru, která mě hodně bavila celou dobu. (11.02.2014)

Uf, tak toto bol šok ! Až ma zalialo studeným potom ! (13.04.2011)

Nakoľko som už dlho nevidel lepšiu pointu, zaokruhlujem trochu dohora. Ten film si to zaslúži. Má dobrých hercov, úžasnú kameru a Radiohead. Na konci som si vybavil zaverečné verše z Rómea a Júlie. Ani neviem prečo, nejde tu o žiadnu love story, o Júliu, a o Rómea už vôbec. Dva dopisy, dva! (23.07.2016)

To vám takhle jednoho obyčejného dne přistál přede mnou snímek s "lehce zavádějícím" názvem Incendies (a překvapivě doslovným českým překladem) a zasáhl mě (svým osobitým vyprávěním a ryzí neprvoplánovou poctivou filmařinou) rovnou do srdce. Nutno dodat, že srdce říká "nerejpej se v tom šťourale jeden", ale rozum křičí "nebuď zaslepenej a přiznej i určité nedostatky". Tady jsou a jak si tak pročítám zdejší komentáře, podobný "problém" měli i uživ. DaViD´82 resp. jhrasko). Zaprvé, pasáže u notáře, které odvádí divákovu pozornost působí nepatřičně (jakoby patřily do jiného snímku) a (zadruhé) zbytečná doslovnost (nejen) v samotném závěru. Za sebe pouze dodám, že to působí i (lehkou) vykonstruovaností děje a otázkou zůstává, zda-li by se bez "šokujícího závěru", (který divák záhy stejně začne tušit) a říká (přeje) si, "hlavně aby to tak nedopadlo", nejednalo o mnohem silnější zážitek. Poslední (mou) výhradou je nevýrazný (hledající a nenacházející) si svou polohu M. Gaudette v roli Simona. Přes všechny tyto výtky, (kterými jsem snímek doposud zahrnul), se nenechte zmást! Incidies je velmi působivým snímkem a to nejen pro svou ryzí filmařinu, ale zejména pro samotné zpracování. Kamera, střih, režie, hudební doprovod (jj, Radiohead na mě vždy platili) js(d)ou v naprostém souznění a jsou to právě a jenom tyto atributy, které se starají o divákův zážitek, udržují ho v neustálém napětí a nenechají vydechnout. V neposlední řadě musím přiznat, že D. Villeneuve je vskutku obratný vypravěč se smyslem pro přesné dávkování tempa a i díky výše zmíněným faktům nepůsobí Incendies jako adaptace divadelní hry, ale jedná se čistě o filmařský zážitek. Incendies to je (nejen) pátrání po rodinných kořenech, jehož výsledkem nemusí být vždy nutně rovnice 1+1=2, ale také "nastavené zrcadlo rozdílnosti" (byť pro někoho možná příliš povrchní a zjednodušující) mezi západním a islámským světem a s tím spojenými hodnotami. p.s. bez mučení přiznávám, že až do dnešního dne mi tvorba tohoto nadaného Kanaďana zůstávala ZCELA utajena. To ale (ve světle tohoto snímku) hodlám v nejbližší době změnit! Kandidáta bych už měl http://www.csfd.cz/film/265641-polytechnika/ Uvidíme....88% (30.09.2011)

Nechtěla bych tam sedět s nimi. Nervozita, nedůvěřivé pohledy, slzy a ta zpráva... A věta 'Tak máme aspoň velkou rodinu.' to asi těžko zachrání. Potom se vracíme k matce, k její rodině kdesi na Středním východě. Odloučení od dítěte a útěk před vlastní rodinou. Do téhle chvíle to vypadalo opravdu zajímavě a dramaticky, pak najednou příběh upadá, ztrácí dech a ne a ne ho chytnout zpátky. Při cestě matky i hledání dcery akorát trnete hrůzou, co všechno se může stát, kdy je nějaký blázen znásilní, zastřelí, co chvilku se leknete každodenních násilností páchaných na lidech kolem. A zpátky ve Francii samé hádky, nervy, nepříjemnosti. Lapáte po dechu společně s příběhem a jako částečná kyslíková maska vám slouží pouze dechberoucí (v tomto případě tedy dechdodávající) záběry na krajinu v doprovodu tiché melodie Grégoire Hetzela nebo písní Radiohead. Na dvě hodiny vám ale možná nevystačí. (25.06.2011)

Indencies je prvý skutočne veľký film Kanaďana so všetkým, čo k tomu patrí. Aspoň taký dojem som z neho nadobudol. A opäť je odlišný ako tie predchádzajúce aj nadchádzajúce. Ale hlavná postava je zase žena (ženy), z čoho máme my muži radosť. Mierny problém som mal s tým, že som nedokázal rozoznať mamku od dcéry a to sa týka aj krajiny, kde sa akoby zastavil čas, takže mi pár sekúnd (a viac) občas trvalo, kým som zistil, v ktorej z dvoch časových línií sa nachádzam. Pointa je samozrejme masaker, i keď je prezradená pomerne skoro. A som aj rád, že osobný príbeh stále mierne prevláda nad spoločensko-politickými otázkami, respektíve tie síce všetko podmieňujú, ale nikdy nepotlačujú do úzadia málo pravdepodobnú, ale uveriteľnú a drásavú rodinnú drámu. (30.10.2018)

S veľkým sebazaprením som dopozeral film, ktorý ma ničím nezaujal a tým, čo bolo v ňom nudné a nadbytočné ma aj  rozladil. V prvej časti som sa nedokázal zorientovať a vo zvyšku filmu som si prial, aby to tak aj zostalo. Škoda dvoch hodín. (21.07.2022)

Filmový ploužák s říznými až heavymetalovými riffy kruté reality života, kterou si my, zhýčkaní západní pademokracií, nedokážeme ani představit. Vyvrcholení celého příběhu pak vygraduje do takových výšek, že se všechny struny přetrhnou a zavládne ohlušující ticho. (24.02.2015)

Hľadáš svojho otca, ale nevieš, kto je tvoja matka. Ohromný film. A výborní chlapci z Radiohead. (16.09.2013)

46th KVIFF 2011 - TRIBUTE TO DENIS VILLENEUVE - Pocta Denisi Villeneuvovi (Incendies / INCENDIES / Požáry) - Když jsem film viděl před pár týdny, neměl jsem slov. Jediné co jsem byl schopen říci bylo "masakrální"... Absolutně úžasný film ve všech směrech. Opět se nacházíme v různých časových pásmech, vidíme příběh z různých pohledů... Stále jsem si dával dohromady souvislosti, přemýšlel jak to bude pokračovat, dával dokupy střípky příběhu až vše dospělo k absolutnímu šoku. Člověk se musí soustředit na každou minutku, aby mu něco neuteklo, aby vše do sebe nakonec zapadlo. Za pár dnů by se měl tento snímek promítat i na filmovém festivalu v Karlových Varech tak všem VELMI DOPORUČUJI!!!... - 28. 5. 2011 - 95% (09.09.2011)

Na jednu stránku poutavé ale na tu druhou pro tuzemského diváka nepříliš atraktivní drama, ukazující těžký život v náboženstvím protkaném Středním východě. (06.12.2011)

Tak tohle je drama jak má být... postupné odkrývání rodinného tajemství, kdy závěrečné rozuzlení je jako rána do hlavy a stopáže 130 minut si ani nevšimnete. (14.09.2011)

4,5*/5...Prisoners ma priviedli k Denisovi V. a tento film je dôkaz, že tento chlapík VIE! Už v úvodných sekundách Radiohead a You and Whose Army, srdcovka, štart jak sviňa. Je pravda, že úvodná minimálne polhodina je rozbeh, ale pre príbeh a zápletku je to nutné a vôbec nie otravné. Postupom času atmosféra poriadne hustne a minimálne od "autobusovej scény" je jasné, že tu sa mieri ostrými nábojmi. Silný film, ktorý má viac vrstiev a viac rovín, nad ktorými sa dá premýšlať, polemizovať, jedno je však isté - Incendies je nesmierne silným, podnetným, perfektne zrežírovaným filmom, klobúk dole aj pred hereckými výkonmi, kamerou, hudbou.... a za to vyústenie by sa nemusel hanbiť ani najlepší antický tragéd... (02.05.2014)

Požáry jsou mým třetím filmem od Denise Villeneuva a já konečně můžu říct, že jsem našel svého oblíbeného režiséra v žánru mysteriózních dramat. Zatímco v Prisoners mě Villeneuve uchvátil a v Enemy zdrogoval, Incendies přináší zase trochu jiné emoce. Takové matematické. Protože 1+1 nemůže být 1. Nebo snad ano? 9/10 (01.08.2014)

Rozjíždí se to zvolna, ale zhruba od půlky se rozběhne Blízký východ tak, jak ho všichni známe a jak ho máme rádi. Jeanne - a posléze i Simon - se ponořují do matčiny minulosti víc a víc. A že to nebude pěkné zjištění, to si buďte jisti. (29.08.2016)

Ano, silné téma, ale podané tak nějak... na jednu stranu drasticky a násilně, abychom jako viděli, jak se muslimové a křesťané vraždili na potkání (teď mám pocit, už vraždí jen muslimové křesťany), včetně zastřelení malého dítěte, aby se nám pak začala skládat podivná historka o rodině, otci a dětech a tak, náboženství ustoupí stranou, objeví se pár multikulturních moderních narážek, a celé to přes veškerou snahu o syrovost vypadá jak vycucané za každou cenu z prstu. Jo, a ten překvapivý a šokující konec, nemůžu si pomoct, ale vzpomněl jsem si v té chvíli na Cimrmany. (15.06.2017)

Ohromující kreativní film! Herecké výkony velmi vynikající, a filmařina poctivě odvedená. Je však nutné si k ději filmu něco sdělit. Za prvé, nejedná se o film znázorňující situaci v Levantě (Palestina/Izrael). Nikde není uvedeno ve filmu pomocí titulku, kde a v jakém roce se děj odehrává. Za oknem sice byla cedulka s nápisem „Palestina“, tu tam však mohla umístit nějaká postava... A za druhé, scény z neznámého prostoročasu byly natočeny na území Jordánska (viz zde). Plné hodnocení si tak film zaslouží jenom za profesionální uměleckou hodnotu, která nemá nic společného s Palestinou/Izraelem! ✔ (14.09.2011)