Réžia:
Stéphane RobelinScenár:
Stéphane RobelinKamera:
Dominique ColinHudba:
Jean-Philippe VerdinHrajú:
Daniel Brühl, Geraldine Chaplin, Jane Fonda, Claude Rich, Pierre Richard, Gustave Kervern, Guy Bedos, Lionel Nakache, Philippe Chaine, Caroline Clerc (viac)Obsahy(1)
Annie, Jean, Claude, Albert a Jeanne jsou nerozlučnými přáteli více než čtyřicet let. Když jim paměť i srdce začínají pomalu vypovídat službu a na obzoru je přízrak domova důchodců, vzepřou se a rozhodnou se žít společně. Nápad je to přinejmenším bláznivý. Avšak i přesto, že občasné neshody probouzí staré a zasuté vzpomínky, začíná se tu nádherné dobrodružství – společný život v komunitě. V sedmdesáti pěti letech! (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (95)
Hezký snímek o stáří a o velkém přátelství doplněný excelentním hereckým obsazením. ()
Trochu škobrtající gerontomedie, kde ale laskavost stáří všechno vyváží. Je snazší se na stará kolena pokusit akceptovat druhé vedle sebe, anebo je lepší být sám? V každém případě, když dojdou síly, ambice i vyhlídky, je nejlepší držet pevně při sobě. Tento poslední díl Přátel funguje filmařsky i lidsky krásně. ()
Neskutečně příjemný a citlivý film o stárnutí a o přípravě na smrt. Nikoliv morbidní ani tragický, nýbrž civilní a úsměvný pohled nabízí skupina perfektně zahraných staříků, kteří už nemusí řešit ambice, mladické nerozumy a hrůzu ze stárnutí, ale pouze to jak strávit poslední chvíle vesele, společně a u dobrého jídla. Všechny stařecké rozmary a choroby jsou podány s takovou lehkostí až diváky příliš netrápí a přes mnohá chvíle dojetí jde o zábavný a veselý film, který vám zpříjemní celý den. :) ()
Takové obsazení a takový promarněný potenciál! ()
O priateľoch na sklonku života, čo už čo to zažili, Nenásilne a príjemne podané. ()
Apoň že to rýchlo odsýpalo. Za Fondu a Bruhla 2 z 5 ()
Celý film je přednášen s určitou francouzskou noblesou :) A to se mi na tom líbilo nejvíc. Lehkost, nadhled a klid, který z něj vyzařoval - a autentičnost, která se týkala skupinky přátel ve starším věku :) Dlouho jsem neviděla takhle "odlehčený" a nenáročný film a to, že se tam objevila známá jména a dům, ve kterém bydleli, bych brala všemi deseti okamžitě :) - a to bylo pro mě nejdůležitější. Ukázka toho, že i ve stáří při sobě přátelé drží a určitá ukázka mentality francouzů a jejich věčné vysedávání nad vínem :) ;) Taky bych chtěla mít takové stáří jako oni :) Myslím si, že si herci natáčení užili, jelikož nemuseli zbytečně nic předstírat a jejich "hraní" bylo vlastně nehraní :) Závěr, který je částečně smutný, ale dost silný, se mi moc líbil. ()
Jeden z mála francouzských poetických filmů, ve kterém mě nechytla ani atmosféra, ani nálada, ani humor, ani všeobjímající radost ze života. Všechno vyjmenované režisér zakomponoval, svědomitě piplal a za pomoci skvělých herců rozvíjel. Díky nim jsem ještě v první polovině doufal, že si všechno sepne. No nesepnulo. Alespoň jsem zjistil, že Jane Fonda je krásná i po sedmdesátce a Pierre Richard ze svého komediálního talentu neztratil vůbec nic. ()
Starnúť niekomu nestačí s dôstojnosťou, títo francúzski dôchodcovia to vedia aj s humorom, dokonca čiernym humorom na vlastnú adresu a pritom to film nepreháňa v žiadnom smere. Tak sa podarí decentne vytiahnuť aj neveru spred 40 rokov, odpustiť si, uzmieriť sa a to všetko je pred záverom absolútne nutné. Jane Fonda medzi tými starcami výzorom aj oblečením mierne vyčnieva, niektoré herecky jednoducho vedia starnúť. ()
Nevím proč, ale čekala jsem trochu optimističtější vyznění. Bylo to moc fajn, ale nějak úplně za srdce mě to nevzalo. ()
Film průměr, Jane Fonda a Geraldine Chaplin jsou ale výborné. Do starého železa rozhodně nepatří! ()
To obsazení nalákalo, ale nějaká přehnaná komedie se boužel nekonala. co je ale horší, nechytlo mě to ani jako drama. Za mě nuda. ()
Ani depresivní psycho o hrůzách stáří ani třeskutá prča, kterou se někdo snaží přetlouct své obavy ze stáří, zapomínání, nemocí a závislosti na druhých. Nádherný film, milý a hřejivý a člověk si prostě musí přát, aby mu podobné stáří bylo dopřáno, případně jak na to:) Dojala mě úplně závěrečná scéna, ačkoli nevím, jestli ji dobře chápu - a možná i proto mě tak zasáhla. Slavná jména, slavní a dobří herci, pěkný vizuál, velmi dobře zvolená hudba, sladký Daniel. Prostě parádní film. Btw pobavilo mě, že je všude uváděn na prvním místě Daniel, ačkoli jeho jméno není nejslavnější a ani jeho role nebyla hlavní:))) Zřejmě ho tvůrci žerou stejně tak jako já:)) ()
"Všichni víme, co nás čeká." Trochu veselý a trochu dojemný příběh ze života seniorů, o kterém si ti naši, mohou nechat jen zdát a který vypráví o síle přátelství či lásky a jehož děj se odvíjí sice pozvolna, ale ne naprázdno. ()
Úžasný film o vyrovnávání se se stáří. Je to komedie o smutném období v životě, o tom, že se to bude týkat každého z nás. Film neždímá divákovy city, není sentimentální, ale zůstává vtipný. Podobně jako v Nedotknutelných si člověk musí říct, že stárnutí či boj s paraplegií je mnohem snažší, má li člověk peníze. (Ale tyto filmy jsou mi bližší, nežli filmy zaobírající se lidskou spodinou, která nehce pracovat-tedy typ filmů u českých režisérů v poslední době dost populární.) Pro ty z nás, kteří se bojí Alzheimerovy choroby, je tu dobrá zpráva: nepříjemné věci zapomenete velmi rychle. A samozřejmě jako žena nemohu nekomentovat, že Jane Fondová vypadá naprosto neskutečně úžasně a to nejen na svůj věk. ()
Francouzský snímek s mezinárodním ansámblem herců v důchodovém věku nejlépe vystihuje označení civilní. Oproti obdobně laděnému The Best Exotic Marigold Hotel se netváří, že našel recept na poklidné stárnutí, a nežene do krajnosti sentimentálnost ani změnu životního stylu (už nazvat sestěhování pěti přátel do jednoho domu 'komunitou' je poněkud přehnané) a s ním spojené vyrovnání se s rostoucím omezením vlastního těla. Většina humoru staví na dialozích a ikdyž se v odpovědích nabízí břitký černý humor, zůstává u méně kousavé tragikomiky – už s ohledem na filmografii Pierra Richarda. Nechybí klasické odtabuizování sexu v pokročilém věku (hm ne, opravdu mě nešokuje, že se moji prarodiče s nejvyšší pravděpodobností intimně stýkají. Pokud se toho dožiju, rozhodně nehodlám v jejich věku abstinovat – a to i přesto, že bych si už u oběda nepamatovala, jestli jsem po ránu nějaký sex měla). Trestuhodně zůstává nevyužita etnografická vložka filmu, která sice tématizuje voyeuristické snímání kamery, ale dál se s ní už nepracuje. Poskočné vyprávění a utnuté scény neustále připomínají, že sledujeme fragmenty děje s dosahem pro nadcházející události, ale nejsme schopni s jistotou odhadnout, co se v přístích chvílích stane. Tragikomika završuje i otevřený konec, kdy naposled vytane otázka, zda bychom opravdu chtěli žít společně. ()
Docela dobrý, jen těch léků beru asi stejně co oni :-( ....70% ()
V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 2010. ()
Báječný hotel Marigold s obdobným tématem je mému srdci bližší, ale i tak je tento film velmi milým, zábavným počinem a já to měla i s diskusí s Geraldine Chaplin na Febio, takže spokojenost naprostá ()
Sebevíc těžší stáří se dá zvládnout, když kolem sebe máte dobré přátele. A dobré jídlo a dobré víno. A bazén. A vnoučata jen občas. Moc milý film s krásným obsazením, radost koukat. ()
Reklama