Koža, v ktorej žijem

Zhlédnutí tohoto filmu na 46. MFF KV mi nevyšlo, natěšeně jsem tedy vyrazil za opožděnou podzimní premiérou do Aera. A dobře jsem udělal, můj španělský oblíbenec mě tradičně nadchnul. Poslední Almodóvarův film nese všechny typické znaky tvůrcových předchozích snímků, tzn. jako vždy je to vizuálně vycizelovaný spektákl a esence scénáristické rafinovanosti v jednom. Po vizuální stránce je to jednoduše skvostné, celý ten film je plný jakési telenovelové krásy (ostentativní luxus, nádherní herci v dokonalém oblečení...), kde není ani stopy po sebemenším smítku. Stačí vylézt z kina do setmělé Prahy a bolestně vysvitne kontrast mez filmovou realitou a světem vezdejším. Po dějové stránce je to vzrušující a nekonvenční drama, které zcela famózně odkrývá pomalým tempem své karty a graduje k melodramaticky vyhraněnému finále. Symbolicky výmluvná je scéna, ve které Antonio Banderas coby psychopatický chirurg soustředěně omotává kovovým drátkem bonsaj. V tomto aktu tvarování malého stromku je ve zkratce vystiženo totéž, co dlouhá léta prováděl s člověkem: živý tvor je usazen do malého prostoru a kombinací drastických metod je tvarován s účelem přiblížit se ideálu. A co se mi líbilo snad nejvíc - "Kůže, kterou nosím" je dle mého soudu Almodóvarovým vrcholem v práci s filmovou hudbou - soundtrack je emocemi nabitá dokonalost, která kongeniálním způsobem splynula s promítaným obrazem. O kvalitách herců je zbytečné mluvit, všichni jsou pochopitelně výborní a po španělsku velmi charismatičtí. "Kůže, kterou nosím" je sympaticky výstřední film. UPDATE 9. 3. 2015 - Na druhé zhlédnutí se mi už tento film tak nelíbil jako prve (na vině je hlavně změna okolností, během nichž jsem film zhlédl poprvé a podruhé, a změna mého vztahu k Almodóvarovým filmům, které jsem před lety zbožňoval, ale teď je už nemůžu téměř ani vidět), ale na původním hodnocení se mi nic měnit nechce - ten moment, kdy film vyloží svoje trumfy, a člověku dojde, kdo je Vera vlastně zač, je prostě fascinující, a i když předloha Thierryho Jonqueta bude s velkou pravděpodobností strašný brak, nemohu se ubránit chuti si ji teď přečíst. A co je hlavní, to nejlepší na tomhle filmu je prostě soundtrack - posledních pár dní neposlouchám skoro nic jiného, to je prostě tak skvělá hudba, až to není možný. Toto je film, který mě vyloženě irituje tím, jak na sebe vrší jeden nesmysl na druhý, protože když se v nich člověk začne rýpat, vyloženě si zkazí sebelepší mínění, které o tom filmu mohl mít, ale v posledku asi vážně není třeba měnit nic na tom, co jsem o něm napsal kdysi, protože to svým způsobem stále platí. Jen ta chuť vidět od Almodóvara něco dalšího je u mě momentálně téměř na nule... (08.09.2011)

Psychologicky silný, dráždivo úchylný námet, podaný čoby bezemočné, vznešené filmové umenie. Šokový dopad na diváka, jeho precítenie príbehu a následné psychické vykolajenie sa preto nekoná, a ostáva "iba" nadšenie z obdivuhodného filmárskeho perfekcionismu a elegancie. Banderas ako temný doktor bez štipky medicínskej či ľudskej etiky je brilantný, Elena Anaya je krásna. Pozoruhodné, istým spôsobom výnimočné dielo. (17.10.2011)

Zlatá Palma - výběr (20.06.2011)

Pedro Almodóvar, dávno vybouřený rebel, který vystoupal z madridského undergroundu na festivalové výsluní, si dovolil být trochu výstřednější než v posledních filmech, a protentokrát vzal doslovně myšlenku Barbary Creed (z knihy The monstrous-feminine) o ženách coby hororových monstrech. Jak se na postmoderního autora sluší, máloco je jednoznačné a zřejmé, ze všeho nejméně, kdo tenhle multižánrový souboj (s) pohlaví(m) nakonec vyhraje. Kůže, kterou nosím představuje vzorový příklad otevřeného textu. Některé otázky jsou ponechány bez odpovědi, jiné zodpovězené s takovou přímočarostí, že to vyvolává podezření. Od vážných témat voyerismu a sebeidentifikace se odbíhá k přízemním laskominám pro diváky znalé italských giallo filmů (k jejichž vizuální opulentnosti měla Almodóvarova tvorba vždy blízko). Vyprávění je mnohem utlumenější než chování postav a jako celek působí Kůže i díky „jemným“ přechodům mezi scénami radikálně odlišného obsahu a pozvolnému tempu vyprávění překvapivě vyrovnaně a sevřeně, bez prostoru pro skutečně znepokojující obsah. Bohužel i bez prostoru, který by nám umožnil dostat se postavám pod kůži, udělat si jasno v tom, nakolik zaslouženě kdo trpí. Zůstává na nás, koho budeme litovat, což může být součást hry bez jasných pravidel. Ale taky nemusí. 80% Zajímavé komentáře: J*A*S*M, FlyBoy, Vančura, Vencisak, tomtomtoma, frbulka (12.10.2012)

Pana Almodóvara jsem potkal dost pozdě, ale zase je výhoda, že si jej teď můžu mnoho užívat... NÁVRAT DO SOUČASNOSTI. Stejně jako zákruty lidské mysli jsou jeho filmy rozmanitým místem, plným nejroztodivnějších zvratů. Plastická chirurgie ošálí tělo, duši ne. (13.09.2011)

Námět pro exploitation horor v rukách artového režiséra. Výsledkem je pozoruhodný film, při jehož sledování jsem přešel od mírných rozpaků až k absolutnímu nadšení. Krásně natočené, chytře zrealizované co se týče dávkování informací (chvilku jsem se obával, aby to, co je jasné od poloviny stopáže, nebylo v závěru odhaleno jako šokující pointa - Almodóvar ale své diváky naštěstí nepodceňuje) a bez problémů vzbuzující celou škálu emocí. Už dlouho jsem neviděl film, v němž by se jednotlivé žánry střídaly a prolínaly tak plynule a s takovou lehkostí. Z La Piel que habito by se dal úplně bezproblémově sestříhat trailer na horor, komedii, drama, sci-fi i romantický film - a nepochybuju, že se časem takové sestřihy někde na youtubu objeví. PS: Pokud chcete vidět undergoundové hororové zpracování téhož námětu, zkuste tento film (ale neklikejte na ten odkaz dřív, než zhlédnete Kůži, zkazili byste si zážitek). (09.09.2011)

Pedro Almodóvar není můj režisér. Cokoliv jsem od něj viděl, tak se jednalo o dost silné téma, které od reality lehce přehání, ale to je právě podstata jeho filmů. Nicméně mě to nebavilo a to i přesto, že Antonio Banderas byl boží. (20.01.2012)

Další Pedrova genderová transgrese prostoupená destilovaným melodramatem a okázalou vizuální pózou. Poprvé jsem se u jeho filmu smrtelně nudil a odcházel s dutým pocitem, že po výtečné sebereflexi v podobě Rozervaných objetí se Almodóvar zase propadá do své obsese prázdnými pózami a fetiši, které jsou sice zajímavé samy o sobě, ale z hlediska jakékoli reflexe jsou vytěženy právě jen svou okázalou jinakostí a přehnaností. Chápu, že tenhle teatrální obraz mužské touhy po neexistujícím dokonalém těle i splývavosti sexuální touhy může být teoreticky působivý, ale mne zcela minul. (04.07.2011)

46. MFF KV .. Scénář: Pedro Almodóvar .. Ženy šité na míru v tak trochu vědecké telenovele. (05.07.2011)

Almodovar doviedol svoju "uchylnost" k dokonalosti... (10.12.2011)

Čistá, chladná a přitom almodóvarovsky barevná perverze. Veskrze hororový opus, který vůbec není horor. (28.11.2013)

,,JSEM TVOJE. UŠITA NA MÍRU“....... /// Často přemejšlím, jakej vliv by měla aplikace transgenetický terapie na lidskej organismus a jestli Pedro Almodóvar dokáže natočit film, kterej by mě jako člověka ,,vylepšil“, protože bych ho nejen pochopil, ale i doporučil svým zvrhlým přátelům. Napsat, že jsem ,,dospěl do stadia bezbřehýho obdivu režisérovi geniality“ si netroufám (a nejsem přesvědčenej, jestli se TAM vůbec kdy dostanu...). Přesto smekám (a taky hodnotím) geniálně napsanej scénář, plnej překvapení, šílenosti i šíleností. Příběh má emoce, napětí, spoustu tajemství..., ale hlavně – ve svý nádherný úchylnosti JE I SROZUMITELNEJ!!! ,,...A TVÁ KŮŽE BUDE DOKONALE ZAHOJENA“.... /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu ,,Mygale“, kterou napsal Thierry Jonquet v roce 1995 číst nebudu. 2.) To jsem se takhle jednoho dne probudil s vaginoplastikou. 3.) Thx za titule ,,ni.na29“ a ,,NewScream“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (16.12.2011)

Film o tom, jak si udělat gumovou Anču. Postačí unést chlapa, udělat mu vagínu a můžete ho šukat :-) (29.03.2012)

Fascinující a Mocný Almodovar! Tenhle film se vám jednoznačně zaryje pod kůži! Pouze Španělé v poslední době dokážou vytvořit film,který zvládne šokovat a vyvolat úctu k divákům. Jestli chcete vidět provokativní, krásně zrežírovaný film ,v naturalistickém pojetí a s černým humorem který vás nechá hádat a přemýšlet po celý film, zatímco jste přilepeni k židli, tak tohle je to pravé ořechové ! 90% (26.03.2013)

Skvělí herci, zvláštní a zajímavý příběh, výborně natočené, úžasná hudba... a přesto mi to jako celek úplně nesedlo. Zasloužilo by to možná lepší hodnocení, ale tohle bohužel nebyl můj šálek vagín. (11.08.2020)

Zatím asi nejúchylnější Almodóvar co sem viděl. A první film s Banderasem co jsem viděl od dob DESPERADO. Docela originální myšlenka, obsadit ho po 20ti letech do kvalitního filmu. Pačilo se. (07.03.2012)

Strašná blbost plná samoúčelného sexu, nahoty a podobných "ptákovin". Film naprosto o ničem, poslepované částečky nesmyslných scén a nesmyslného děje. Samoúčelné, trapné, do poloviny nesmyslně vtipné, od poloviny nesmyslně se beroucí vážně. I tak ale na tento film nikdy nezapomenu, protože jsem na něm byl v kině s nejhezčí holkou, jakou jsem v životě poznal ... :-)) (15.09.2011)

Pedro Almodóvar má nesmírný dar, který vyzařuje ve svých obrazech. Námětově geniální. Když jsem připravoval tenhle film pustit, měl jsem podobné pocity jako u filmařské esenci Parfém: Příběh vraha - tajemně neočekávané, po skončení díla naprosto úchvatné. Almodóvarova KŮŽE vnitřně zobrazuje nádhernou poetiku ženského půvabu, podobně jako Tykwerův Parfém. (13.02.2019)

Umělecká křeč. Na docenění tohohle filmu mi během sledování chybělo slušných pár promile. (31.08.2011)

„Proč mě holíte?“ - „To je dobrá otázka.“ Od Almodóvara jsem snad ani nic normálního nečekal, ale i tak film docela předčil moje očekávání. S postupujícím dějem, s každou další publiku nabídnutou informací, je snímek stále zvrhlejší, ale také zajímavější a napínavější. A z hlediska herectví (hlavní pár) je to opravdová lahůdka. Elena Anaya působí skoro až nadpřirozeně, a co dokáže uhrát jen těma (nádhernýma!) očima, to se nevidí každý den. Ale hlavní hvězdou je určitě Banderasův psychopat. Doktorova fascinace a posedlost „jeho dílem“ a též důvěra a propadnutí v iluzivní představu, to je radost pozorovat. Řada scén je opravdu uhozených, a to s různou intenzitou (na jedné straně vysavač, na druhé třeba vyrovnávání obsahu kufříku). S tím souvisí i černočerný humor, ten bych tu nečekal. A korunuje to zlomyslně useknutý konec (jaké bude přijetí?). Asi budu potřebovat druhou projekci k plnému docenění (hlavně postavy Very), zatím to budou silné 4*. „Už můžu jít?“ - „Kam?“ - „Domů.“ - „Vždyť jsme sotva začali.“ (12.03.2017)