Neviňátka

Film velmi silný v detailech, v jednotlivostech, ale ne tak přesvědčivý v celku. Je tu několik opravdu vynikajících, strašidelných scén, které vyvolají mrazení v zádech, ale mám takový pocit, že to, k čemu celý film směřuje, nemá tak emocionálně drtivý dopad, jak by se z předchozího průběho mohlo stát. Prostě přijde konec a „…hm, to je všechno?“. Jinak ale fajn. Plusem je jednoznačně neurotický výkon Deborah Kerr, ten uzlíček nervů jsem jí sežral i s nitěma, obě děti hrají také dobře a všimněte si, jak jsou v detailním pohledu jejich tváře jemně podsvětleny, aby se zdály zřetelně zlověstné. Tady Freddie Francis, pozdější to slavný ´hammerovský´režisér, společně s hrou stínu v potemnělých místnostech, odvedl skvělou práci. Za ty občasné zimomřivky (hra na schovávanou!) a znepokojivou atmosféru dávám silné 4*. (13.10.2018)

♫ We lay, my love and I / Beneath the weeping willow / But now alone I lie / And weep beside the tree / Singing "O Willow Waly" / By the tree that weeps with me / Singing "O Willow Waly" / Till my lover returns to me / We lay, my love and I / Beneath the weeping willow / But now alone I lie / O willow I die / O willow I die... ♫ (28.12.2008)

Pevne vybudovaný mrazivý snímok, ktorý je štylizačne rovnako silný v celoplošnej miere, ako trebárs charakterovo podobná Zlá väzba (1956) a takisto inšpirovala dozaista i Tých druhých (2001) v medziach moderného strachu a pestrých strašidelných detailov, na ktorých stavia. Slušne invenčné, vierohodné v ostrosti hrán, psychoanalyticky nepríjemné a neľahko stráviteľné. Čiernobiela navyše pôsobí ako vycibrená detailnosť pre formálnu rozvetvenosť a nie ako účelový nástroj. Výhodou filmu je, že nie je veľmi predvídateľný a nesie sa v podobnej nálade a nemá kvalitatívne výkyvy, ktoré by ho dáko zrážali k zemi. Bravó! (05.06.2016)

Zatímco se svět oklepával z šokujícího Hitchcockova Psycha, ve Velké Británii vznikl působivý psychologický horor, který dokáže pracovat s atmosférou, i stíny a tmou stejně tak mistrovsky, jako zmíněné kultovní Hitchovo dílo. Neviňátka nejsou klasickou duchařinou, spíš se soustředí na postupné, pomalejší budování atmosféry. Snímek nikam nespěchá, kousek po kousku objevujeme spolu s hlavní hrdinkou v podání Deborah Kerr temná zákoutí gotického panství, stejně jako nám jsou postupně odhalována děsivá fakta o bývalých zaměstnancích. V tomto panství se neprohánějí zástupy duchů, ani na Vás nevybafnou laciné lekačky. Jsou tu "jen" malá "Neviňátka" ve velkém baráku se spoustou místností a dva duchové, kteří mají důležitou práci. Když jsem poprvé spatřila "Ženu v černém" na chodbě, říkala jsem si Proboha, to ne... A ta písnička... Tak se kdysi dokázalo děsit. A nebyly k tomu zapotřebí speciální efekty, znetvořené přízraky, litry krve, ukřičené hrdinky ani šílení vrahové. Tento snímek je precizní ukázkou filmového hororového řemesla. Je inteligentní a důmyslný. Myslím, že jsem ještě neviděla horor, jako je tento. (27.03.2016)

Uhladené dostávanie sa divákovi hlboko, hlboko do mysle, pomocou duchaplného (dvojzmysel zámerný) strašenia vyvolávajúceho viac otázok osobnej interpretácie než len čistokrvného strachu, s úžasnou záverečnou gradáciou, scénami s postupne silnejším a silnejším tepom ako zaisteným dlhoročného významného postavenia medzi "duchárinami". (04.01.2013)