Sebbe
Réžia:
Babak NajafiScenár:
Babak NajafiKamera:
Simon PramstenHrajú:
Sebastian Hiort af Ornäs, Eva Melander, Kenny Wåhlbrink, Miran Kamala, Martin Wallström, Sebastian Sporsén, Emil Kadeby, Adrian Ringman (viac)Obsahy(1)
Sebbemu (Sebastian Hiort af Ornäs) je patnáct a žije s matkou (Eva Melander) v bytě, který je skutečně velmi malý. Sebbe dělá, co může. Údery nikdy nevrací. Miluje svou matku, protože jinak ani nemůže. Uteče na smetiště a v jeho rukou začnou ožívat mrtvé věci. Má sílu tvořit. Tady je svobodný, ale sám. Jeho odstup narůstá stejným tempem, jakým se jeho svět scvrkává, až nakonec jednoho dne je zcela izolován, jen se svou matkou. Selže-li i ona, vše ostatní zmizí.
Babak Najafi (1975), švédský režisér a scenárista íránského původu, vystudoval Univerzitní školu filmu, rozhlasu, televize a divadla ve švédském Stockholmu. Po studiích natočil několik dokumentů a krátkých hraných filmů - např. Rasten (1999), PAVLOVY NAROZENINY (Pablo's Birthday, 2002) či ELIXÍR (Elixir, 2004). Snímek SEBBE (2010) je jeho prvním celovečerním filmem.
(ČSFD)
Recenzie (35)
Dobře zpracované téma, rodiny v krizi, kdy matka absolutně nezvládá výchovu syna a chodu domácnosti a ten na to neustále doplácí. Film je velmi ponurý, ale přirozený. Viděno v rámci Zahraniční výzva 2016 / Švédsko ()
Jednoduchý, depresivní příběh o dospívajícím chlapci, jenž je ve škole obětí šikany, žijícím jen s matkou, která i těch pár posledních šestáků raději propije, než by jim zajistila o chlup lepší živobití. Seversky smutné (takže na náladě film rozhodně nepřidá), věrohodně zahrané (tudíž zajímavé od začátku do konce) a s otevřeným koncem (který má vrtat v hlavě). ()
Inde než vo Škandinávii by lepšie sociálne dráma nenatočili.Drsné, surové, pravdivé, reálne s tiaživou atmosférou...................... ()
18. art film fest ()
Macgyver v depresi ()
Nooo, vypadá to, že švédský geniální sociální systém není tak geniální jak si možná myslíme. I zde jsou případy sociálně slabých rodin v tomto případě navíc bez otce. Sebbe je do sebe uzavřený mladík, který žije s podivnou matkou naštvanou na svůj bezduchý život a zlost si vylívá na svém synovi. Ve škole ho navíc šikanuje soused z baráku. Co se asi tak může odehrávat v jeho hlavě?! Postupně gradující zlost v něm vyvolá touhu po odplatě...Toto nemá dobrý konec a nejspíš ani nemohl mít. Z takového prostředí ve valné většině nic hezkého nevyroste. Naprosto mě uhranul výkon Sebastiana, který byl naprosto věrohodný a x krát jsem měla chuť poslat mu nějaký dárek k narozeninám...Za mě 90% ()
tíživé sociální drama o neutěšeném stavu domácnosti patnáctiletého Sebbeho žijícího v malém bytě s matkou a trychtýřovém způsobu klesání na samé dno psychické stability. prvotina švédského režiséra Babaka Najafiho, v hlavní roli perfektní Sebastian Hiort af Ornäs. ()
Severoevropské drama - Švédsko, místo, kde vznikají ty nejlepší filmové kousky. Lehce dusivá, těžká atmosféra, vynikající severské prostředí a Sebbe, který žije se svoji matkou v těch nejprostějších podmínkách. Nejenom z něj vyzařuje typická severská surovost, kterou mám tak hrozně rád a vůbec celkově film, v němž si životy sahají až na uplné dno je moje oblíbená podívaná. Zajímavé je, že na severu mají v oblibě jeden a ten samý typ filmu, kterým je právě Sebbe. Za silný příběh, skvělý herecký výkon, Švédsko, závěrečnou scénu, podzimní prostředí a poslední píseň, 90% ()
Řada těchto sociálních dramat diváci přehlédnou, ale myslím že tyhle festivalové kousky jsou ty, kterých by si měli všichni vážit a učit se od nich, protože herecké výkony co vždy u těchto filmů vidím, jen nechápu s jakou nadsázkou a přesvědčením mladí herci a školáci zvládají. Asi tak přesně jak mladý Sebbe - Sebastian Hiort af Ornäs, který přežíval svým stereotypním životem a s opileckou matkou, které se snažil pomoct, ale nakonec nedostal vděk doma ani mezi svými vrstevníky ve škole. Už na typu člověka a na každém z nás to vyvolá jinou myšlenku a emoce, mladý Sebbe to chtěl vyřešit po svém a jeho koncová řeč mi nepřipomínala nic víc než masakr z estonského Klass. ()
Socíální drama Sebbe na mě velmi silně zapůsobilo a jako již mnoho severských filmů ve mne vyvolalo dojem, že seveřané jsou špičkou v oboru kinematografie. Simon Pramsten si bravurně pohrává s kamerou a jeho citlivé, místy bolestné záběry obnažují nitra protagonistů filmu, ale i města, kde žijí. Autoři zcela vynechali typicky drsný, místy absurdní severský humor a eliminovali jej na pár, spíše lehce hřejivých scén, aby trochu ulevili divákovu sevřenému žaludku. Sebbe je jeden z těch filmů, o kterém po východu z kina nedovedete mluvit a jen jej potichu vstřebáváte. ()
Námet je rovnako ťažký a chladný ako pri filme Klass, avšak celkovo ide o taký jeho "festivalovejší" odvar. 3.5* (Artfilm Fest 2010) ()
Celkem depresivní příběh mladíka a jeho matky, kteří se snaží protlouct životem. Pro větší emoce bych ale asi potřebovala vědět víc, než jen to, co bylo zobrazeno (především matčino chování mi nedávalo smysl a chyběl mi větší kontext). ()
Námět a zápletka: 5/10 ... Vizuální stránka: 5/10 ... Soundtrack: 5/10 ... Didaktický potenciál: 4/10 ... Celkový dojem: 5/10. ()
Sebbeho jsem viděla na MFF ve Zlíně, zaujal mě svojí jedinečností a "surovostí". Podmínky ve kterých Sebbe žije, jeho matka, která mu chce pomoct a neuvědomuje si důsledky svého činu. Sebbe není film, který by měl v televizi neuvěřitelně velkou sledovanost, ale svou "nehollywoodskostí" a sociálním prostředím, které je vlastně stěžejní v celém filmu, dovede přemýšlivého diváka opravdu zaujmout. ()
To je tak, když dítě má dítě, které má více rozumu, než matka. Japak to asi Sebastián nakonec vyřešil? ()