fox_karol

Requem je klasika. Těch momentů, když sedím před obrazovkou a dívám se na konec tohoto filmu bylo nespočetně a taky vím, že se budu ještě mnohokrát dívat, vždy najdu něco co mě zaujme..a nevšimla jsem si toho nikdy dřív. Neustále si dokola pouštím tu samou scénu a pořád ji zbožňuju stejně. Tenhle (možná až příliš) depresivní film je vrcholným dílem Darrena Aronofskyho a bezpochyby je to nejlepší film za víc než poslední dekádu.

Nemám ráda válečné filmy, proto se jim snažím vyhýbat. Pokání jsem zapnula naprosto bezmyšlenkovitě a už jsem nebyla schopná jej zastavit. Nebudu přehánět, když řeknu, že mě ten film dostal a že jsem neměla daleko k slzám. I když nejsem zastáncem happyendů, protože mi příjdou prvoplánové, neuvěřitelně jsem si přála, aby právě Pokání happyendem zkončilo. Když se nad tímto filmem s odstupem zamyslím, tak si říkám, že měl snad vše... stud, drama, strach,vypočítavost, lehkost i vážnost, realnost i sen.

Antikrist předčil veškerá má očekávání. Když jsem se na něj podívala, byla jsem šokovaná, ten pocit přesto nezabránil, abych jej zbožňovala. Dokonce jsem se pokoušela své zážitky nějak potlačit, ale můj dojem je stále stejný. Žádná recenze, komentář.. nic nemůže zachytit atmosféru tohoto převratného snímku. Netvrdila bych, že nemá chyby, ale snad každého musel nějak zaujmout, ať už dobře nebo špatně a to by mělo být úkolem filmu (i když nevím, jestli budu schopná se na něj ještě někdy podívat).

Protože Ellen Page a Joseph Gordon-Levitt patří mezí mé oblíbence, bylo přirozené, že se na ten film podívám při první možné příležitosti. Bála jsem se však, jak se budou do rolí hodit. Má obava se stala kladem, spolu s fanstastickým příběhem, bravurním hereckým výkonem Leonarda DiCapria a vlastně naprosto celou atmosférou filmu jsem z kina odcházela s úžasným zážitkem a s hlavou přeplněnou myšlenkami.

Zbožňuju Chucka Palahniuka, zbožňuju Edwarda Nortona a Davida Finchera (toho zbožňování je až příliš, ale tenhle film pro mě byl střetnutím toho nejlepšího) tudíž jedinou možností je..zbožňovat i tenhle film. Předlohu jsem četla před filmem i po něm a musím říct, že jsem prožívala každej řádek tý knihy a každou vteřinu filmu. Zanechal ve mně hodně vzpomínek a i když je to už dlouho..co jsem ho naposled viděla, neustále se k němu v myšlenkách vracím a vzpomínám si na útržky dialogů slovo od slova. Nebudu řešit, zda má nějakou hlubokou myšlenku...jen budu hodně dlouho tvrdit, že je to jedna z nejlepších věcí, které jsem kdy viděla.

Myslím, že tenhle film nikdy nepopíšu slovy tak, jak bych chtěla. Ty slova prostě neexistují. Tenhle film by neexistoval s nikým jiným než s Audrey, její nezaměnitelné kouzlo posunulo tento film na úplně jinou úroveň, bez ní bych jej nikdy tolik nemilovala, jedinečné dílo s jedinečnou herečkou v roli mile naivní dívky. Takový film už nikdy nikdo nevytvoří.

Michael Cera se svým vzhledem milého a neškodného medvídka a Ellen Page jako ta střelená holka, která každé roli dodá ještě něco víc než každý jiný dobrý herec. Příběh je zábavný a drzý a jen tak se s podobný zpracování nesetkáte. Najdete tady pár náznaků zvratů a vlastně celý film nemusíte zapnout mozek, což je ve své podstatě vlastně milé, moct se podívat na dobrý film i když jste zatraceně unavení. Juno se ke mně vlastně tak mile vetřela a už neodešla, neříkám 100%.. dávám jí takových 95%.. a k tomu ji mám prostě a jednoduše ráda.

Sebbeho jsem viděla na MFF ve Zlíně, zaujal mě svojí jedinečností a "surovostí". Podmínky ve kterých Sebbe žije, jeho matka, která mu chce pomoct a neuvědomuje si důsledky svého činu. Sebbe není film, který by měl v televizi neuvěřitelně velkou sledovanost, ale svou "nehollywoodskostí" a sociálním prostředím, které je vlastně stěžejní v celém filmu, dovede přemýšlivého diváka opravdu zaujmout.