Cosmopolis
Cosmopolis
Cosmopolis
Cosmopolis
Cosmopolis
Réžia:
David CronenbergScenár:
David CronenbergKamera:
Peter SuschitzkyHudba:
Howard ShoreHrajú:
Robert Pattinson, Paul Giamatti, Jay Baruchel, Kevin Durand, Juliette Binoche, Samantha Morton, Sarah Gadon, Mathieu Amalric, Emily Hampshire, Goûchy Boy (viac)Obsahy(2)
Město New York, blízká budoucnost: Eric Packer (Robert Pattinson) je osmadvacetiletý nekorunovaný král Wall Street. Během jeho vyjížďky po městě dojde v ulicích Manhattanu k záhadné explozi a propukne peklo. Navíc zjišťuje, že se mu hroutí finanční impérium. Kontakt se skutečným světem, i když jen přes okna limuzíny, ještě prohlubuje jeho paranoiu. V průběhu čtyřiadvacetihodinové odysey začíná k smrti vyděšenému Ericovi docházet, že se jeho život blíží ke konci. (Hollywood Classic Entertainment (H.C.E.))
(viac)Recenzie (348)
47th KVIFF 2012 - HORIZONS - Horizonty (Cosmopolis / COSMOPOLIS / Cosmopolis) ()
Film tak nevyzpytatelný, že v celkovém rozporu mezi mluveným slovem a činy překvapí i zmínka o pozvánce na oběd, kterou příští záběr skutečně zastihne v bistru, protože konkrétní se zde mění na abstraktní a naopak. Těžce stravitelná, nezáživná, ale zároveň magnetizující studie úpadku, určená pro ty, co vědomě žijí ve své hlavě... ()
Cronenberg s asymetrickou prostatou. Cosmopolis je podivná změť všeobsažných dialogů, které si divák musí na rozdíl od režiséra rozluštit, stejně jako smysl celého filmu. Rozpad kapitalismu, znuděnost bohatých a mocných, zkaženost dnešního světa, v němž nelze najít žádnou jistotu...ani rovnováhu. Nekonečná cesta hi-tech limuzínou se nakonec rozpadá na sled více či méně navazujících epizodek, v nichž jednoznačně dominuje přesný Pattinson, jenž utvrzuje auru mocného génia, který se snaží přiřadit všem věcem smysl. Někdy to ale bohužel nejde, tak i Cronenberg upouští od svých raných uhrančivých snímků plných tělesné deformace a pudovosti a utíká do světa prázdných (?) nerozluštitelných a příliš didaktických dialogů, které divákovi vštěpují jedinečnou vizi světa. Nepopírám, že jsem se u toho bavil, ale z hlavy tu textuálně přehlcenou hádanku stále nemůžu vyhnat. Jistým smyslem mi to připomnělo Kellyho Southland Tales, v dobrém i špatném smyslu. ()
Nadčasové, vyčerpávajúce kvantum moralizátorstva. ()
Více než hodinu je to vynikající stylovka s lákavě malátnou atmosférou a absurdními dialogy, kdy nikdo nikomu neodpovídá a pouze přednáší nejrůznější více či méně zábavné proklamace. Navíc výtečná Suschitzkého kamera, díky níž jsou i zdánlivě obyčejné záběry na vlasy Sarah Gordon velmi zajímavé. Poslední půlhodina je ale jak z úplně jiného filmu a doposud dobrý pocit dokonale zkazí. Giamatti se do takového snímku absolutně nehodí, navíc jeho výběr vzhledem k postavě, kterou hraje, je na Cronenberga až otřesně laciný a prvoplánový. Dvacet minut tam prostě blábolí s ručníkem na hlavě a dělá z jinak dobrého filmu jakousi béčkovou tragikomedii. Škoda, jinak by to byly čisté čtyři hvězdy. ()
Tenhle film jsem moc nepochopil. Většina filmu se odehrává v limuzíně, což by až tak nevadilo, pokud by se tam dělo něco pořádného a byli by tam správné dialogy, ale bohužel v tomto snímku tam Robert Pattinson s ostatními kecá o samých blbostech. Vůbec jsem nepochopil co to tam celý film kecal, vlastně půlku filmu, pak jsem to vypnul. Prostě snímek o chlápkovi, který jede limuzínou a kecá nesmysly. Film hodnotím 1 hvězdičkou a 1 hvězdičku přidávám za nádhernou Sarah Gadon. ()
Neřadím se k typickým intoušům, ale zajímalo mě, jak si nekonvenční režisér poradí s problémem mikrosvěta, jenž se svým dravým krysím jedem roztáhl do (mezi)světové makrotragédie. Ačkoliv jsem čekala smršť ekonomických pojmů a finančních dat, dostala jsem zcela diametrální filzofický obraz dnešního světa, který je až příliš současný. Když se technika a šustící papírky stanou místo sluhů pány, už i malé dítě tuší, jaký bude(je) v těsné budoucnosti následek. Krysa jako jednotka měny je ukázkovou asociací k nutkavé potřebě ultraboháče chtít se ostříhat, respektive k důležité civilizační evoluci, když dříve platné "Čas jsou peníze" alarmují ob(zv)rácenou platností (Money is Time). Čas se krátí... ()
Zvláštní filmový experiment, kde jsem první půl hodinu nechápal, o co jde. Pak jsem prozřel. Cronenberg se snaží poukázat na chamtivost, sílu peněz a samozřejmě na sex, vše reprezentováno Robertem Pattisonem). Tohle provedení se mi ale moc nelíbilo, i když přiznávám, že to uběhlo hodně rychle. Navíc co se týče herců, není si na co stěžovat, potěšil mě hlavně Paul Giamatti. ()
pane režisére, nepoučujte nás a když už nás musíte poučovat, tak ať to není celý film . děkuji. děsné ()
Zachycení necelých dvacet čtyři hodin trvajícího sebedestruktivního pádu jednoho muže, jednoho archetypu, jednoho myšlenkového světa. Touha po získání a pochopení abstrahované čiré moci, procházející skrze bohatství samo o sobě, touha předvídat, ovládnout a žít v budoucnosti, užívat si díky svému postavení primitivní pocit nadřazenosti a síly bez soucitu s okolím. To vše se hroutí po uvědomění si, že budoucnost se ovládnout nenechá a že smrt čeká na každého bez rozdílu. A ta nakonec Erica Packera stihla ne jen za to, jak žil, ale hlavně za to, jak myslel. Film je nadprůměrné věrným zpracováním své předlohy, což je pozitivum i negativum. Nevýhodou je pro ty, kteří knihu nečetli - pak se pro ně film asi změní ve sled scén pochopitelných jen náhodou, respektive ani náhodou... Nedá se příliš vytýkat ani to, že by film nezachytil všechny myšlenky tištěné předlohy, v tom je zkrátka limit snad všech filmů založených na jakékoliv knize. R. Pattinsona jsem v žádné větší roli dosud neviděl, a proto můžu objektivně říct, že snímku nijak (zvlášť) na kvalitě neubírá. ()
Toto je tak šialene underrated film. Podobne, ako pri adaptáciách Thomasa Pynchona platí, že najlešpšia cesta je oboznámiť sa napred s predlohou, až potom sa pustiť do filmu. Cosmopolis je potom veľmi odvážny (a aj veľmi podarený) experiment so stvárnením absurdného autorského Dellilovho sveta, ktorého absurdno je v konečnom dôsledku len sled dobre vybraných a vyzdvihnutých znakov neskorej modernity. Film stavia na ikonických dellilovských dialógických pasážach, a aj keď sa Cronenbergov scenár pár krát dostane do naozaj krkolomných momentov, od literárne (dialógovo) preťaženého pokusu o audiovizuálony prepis film oddeľuje skvelá práca s mizanscénou a pnutie medzi prehovormi postáv a sýtou vizuálnou symbolikou s odkazmi na americké výtvarné umenie dvadsiateho storočia (vrcholom budiš využitie diel Marka Rotha a zároveň ich výpovedná "degradácia" na podmaz do záverečných titulkov). ()
Pseudointelektuálův ráj. Cronenberg se za každou cenu snaží být divácky nepříjemný, nepřizpůsobivý, jedinečný, až vyplodí film,na který se nedá dívat.A který tím pádem musí zákonitě znechutit i jeho fanoušky,mezi které se řadím.Shluk epizodek plných filozofování o hovně se snaží tvářit,jakou není kritikou kapitalismu,nerovnoměrného majetkového rozdělení společnosti,magnátů,kteří mají vše a přitom jsou ztracení,ale já jsem se po pár prakticky nesouvisejících scénách přestal pídit po tom,co mají znamenat,po půl hodině mě film už neskutečně ubíjel svou nabubřelou ukecaností a někdy v polovině už jsem se jen modlil,ať už to skončí.Tady je něco špatně.Buď ve mně nebo v režisérovi,jehož rukopis je z filmu jasně čitelný,ale ani chvilkové záblesky příjemně cynického humoru a originality v rámci zachycení takhle problematické zápletky nedokázaly smazat pocit absolutní ztráty kontroly nad projektem.Pattinsonovi jsem jeho znuděného boháče nevěřil,stejně jako jsem nevěřil té přemíře rádoby chytrých keců,které jsou naprosto o ničem.I když by moc chtěly mít přesah.Nechce se mi moc říkat,že je to průser,ale při pohledu na tu roztříštěnou formu a způsob,jakým Cronenberg absolutně nedokázal přizpůsobit nejspíš problematickou knižní předlohu filmovému vyprávění,se to slovo vážně dere na jazyk... 30 % ()
Na tohle jsem neměl. To bylo tak špatný, že to víc nemohl pokazit ani Pattinson, který je jindy zárukou podprůměru. Cronenberg už se asi po rýpání ve Freudových a Jungových osudech musel totálně zbláznit. Nedokoukáno. ()
Cronenbergovi by sa ťažko niečo vyčítalo. Iste Cosmopolis nie je práve divácky vďačným filmom, ale myšlienkovosťou značne prevyšuje mnohé politicko kritické diela so sociálnym aspektom. Hra s divákom ktorú si Cronenberg tak neuveriteľne užíva je tu dotiahnutá do dokonalosti. Ak pri jeho filme aspoň nejaký ľudia odídu s kina viete že ste na Cronenbergovi. Knihu som nečítal, ale celá ta metafora o človeku sledujúcom osudy ľudí kedy smeruje k fatálnemu koncu a pritom si vypočuje názor, príbeh alebo myšlienku niekoho nepotrebného je najväčším ťažiskom celého filmu. Hlavne čo sa týka hereckého asnáblu. Pattinson nie je zrovna človek, ktorému by som ten nadhľad úplne veril, ale medzi hviezdami ako Giamatti, Binoche alebo Morton sa nestratí. Shore znova raz dokazuje že hudbu robiť vie a aj keď nedostáva toľko priestoru, koľko by si zaslúžil, dokáže zaujať. Film, ktorý bude mať strašne málo fanúšikov, ale tí na neho nedajú dopustiť, aj napriek tomu, že sa nejedná o najlepšieho Cronenberga. ()
Jedna sa o ten typ mizerneho filmu, ktory vie natocit len spickovy reziser. Mam rad Cronenbergovu civilnu tvorbu, preto ma sklamalo, ze sa znova vratil k WTF forme. Pred filmom som sice cital jak recenzie, tak nejake rozbory o com ma tento film pojednavat, ale asi som natvrdly, ale ziadne z tych velkym myslienok, ktore ma obsahovat som tam nevidel. A velmi rychlo ma prestalo bavit ich tam aktivne hladat a len tak tak som film dopozeral. Tento film moze kludne konkurovat Kellyho Southland Tales, ktory tiez pojednava o vsetkom moznom a zaroven o nicom. ()
Pro nadržený intelektuály závislé na psychotropních látkách. Žánrově těžko zařaditelný, a hůře stravitelný, snímek plný prapodivných dialogů s tajuplnými náznaky, který má být nejspíše nějakým kritickým obrazným pohledem do života úspěšných makléřů, jejichž impérium se může zřítit jednodušeji než domeček z karet. Sečteno a podtrženo, nudou jsem málem usnul... ()
"Peníze jsou čas !! Bývalo to přesně naopak.." Fascinující sofistikované zpětné zrcátko Cronenbergovy tvorby.. ()
Asi filosoficka basen na tri pismena, tedy wtf pane cronenbergu?? ()
Malokdo me v posledni dobe trapi vice, nez jeden z mych oblibencu David Cronenberg. Po predchozi selance Nebezpecna metoda prichazi tato slatanina, ktera se neda nazvat jinak, nez ztratou casu. Argumentacne mam pocit, ze vse uz bylo zde v komentarich uvedeno. Budu verit, ze si tim reziser definitivne vybral svou krizi a dalsi film uz zase bude plnohodnotny. V opacnem pripade bych nad nim musel definitivne zlomit hul a poslat ho do duchodu. ()
Súvisiace novinky
Vidím mrtvé projekty...
Pokračování Východních příslibů, drsný reboot Daredevila a nový animák od mága Henryho Selicka? Zapomeňte na ně... nebo si počkejte mnohem déle. David Cronenberg neoslnil Cosmopolisem a možná i to… (viac)
Něžný upír Edward vs. Saddám Husajn
Nutno uznat, že Robert Pattinson se docela úspěšně snaží setřást nálepku pobledlého hezouna se slabostí pro podstatně mladší pasivní holky. Nebo má prostě dobrého agenta. Po adaptacích slavných… (viac)
Cronenberg a Pattinson? Cože?
Ale ano. Hezoun z Twilight ságy nám hodlá dokázat, že opravdu umí hrát. Uvidíme, co z něj vymáčkne David Cronenberg, který jej obsadil ho hlavní role thrilleru Cosmopolis. V adaptaci úspěšného románu… (viac)
Kyber kapitalismus _ V poslední době lze stále častěji pozorovat trend, kdy se filmová kritika zaměřuje na obsah díla optikou, kterou vytváří masová média v našem okolí. Těmi je kapitalismus definován jako postmoderní těžko uchopitelný koncept s akcentem na individuální bohatství a proti němu stojící chudobnou masu. Otázkou je, nakolik je takovýto pohled vsugerovaný a nakolik odpovídá (filmové) realitě. Co je zřejmé, že slovní spojení „kapitalismus a revoluce“ se u filmových kritiků stává stále frekventovanější. Role „sociálně angažovaných snímků“ byla filmovými kritiky přiřknuta například Soderberghově Dívce na přání, Nolanově Temnému rytíři nebo naposledy právě Cronenberghovu Cosmopolisu. Zatímco v Dívce na přání je souvztažnost s aktuálním sociopolitickým a ekonomickým děním více než patrná, u dalších dvou snímků není souvislost zdaleka tak zřejmá. Temný rytíř si sice ze současného dění vypůjčuje některé motivy (nejzřetelnější je WallStreet), které ale využívá pouze jako atrakci pro udržení adrenalinového opojení. Případ Cosmopolisu je komplikovanější. Fabule pojímající příběh o penězi zkaženém finančníkovi, o jehož hlavu usiluje jak rozběsněný dav, tak tajemný atentátník, by sice socioekonomický přesah mohla evokovat, ale vyprázdněnost a kontemplativní ladění filmu tomuto závěru spíše odporuje. Kapitalismus má v souvislosti s Cosmopolisem cenu zmiňovat pouze coby abstraktní prvek formující nervové synapse hlavního hrdiny. ___ Rozplynout se v proudu informací _ Pokud se dá Cronenbergovo předchozí dílo Nebezpečná metoda chápat jako přechod od masa k písmu, coby hybné síle příběhu, Cosmopolis představuje přechod od písma ke znaku. Už samotná titulková sekvence hodně napoví. Podklad, který se postupně zaplňuje barevnými cákanci a nahodilými linkami, evokuje Pollockuv obraz No. 5, jehož charakteristické prvky jako abstraktnost, složitá vnitřní struktura, vysoká cena a s tím související popkulturní adorace prozrazují leccos o následujícím dění na plátně. Znakový systém filmu zde představuje pyramidu, na jejíž špici se nachází hrdinova potřeba nechat se ostříhat. Čím více se však pohybujeme k základům této pomyslné pyramidy, tím jsou předkládané motivy složitější. Rafinovaný systém vztahů funguje, jak na verbální, tak na obrazové rovině. Co se týká samotné výstavby narace má Cosmopolis blízko k Jahrmuchových Hranicím ovládání. Stejně jako tam i zde hlavní hrdina prochází sérií zdánlivě nesmyslných setkání, které vedou k závěrečnému „katarznímu“ setkání. V případě Cosmopolis se jedná o sérii návštěv, které hlavní hrdina přijímá v útrobách své luxusní limuzíny. Jízdy kamery a komponování mizanscény jsou založeny na podobném efektu. Abychom se dobrali něčeho podstatnému, musíme se nejprve proplétat sítí zdánlivě nesouvisejících detailů. Kamera krouží okolo karosérie luxusních limuzín, aby se posunula ke statickému záběru hlavního hrdiny sedícího uvnitř a nechala vyniknout dozvuky venkovního světa, které k našemu zornému poli pronikají přes neprůstřelná skla limuzíny. ___ Dortový atentátník _ Groteskní absurdnost je typická pro většinu Cronenbergových filmů. V Cosmopolis je však nejvíce zdůrazněná. Jedná se například o scénu, kdy je hlavní hrdina napaden dortovým atentátníkem a poté, co si setře šlehačku z obličeje, lakonicky poznamenává: „Tak dezert už máme za sebou.“ A takových situací je ve filmu více. Jako by Cronenbergovi nestačilo, že se ve filmu vyskytuje atentátník, který na své oběti útočí dorty, vrah, který na svou oběť míří s ručníkem na hlavě, hrdina, který ve své limuzíně každý den dobrovolně podstupuje prohlídku análního traktu, on ještě dané motivy zvýrazňuje a pozdějšími početnými zmínkami je vplétá do vnitřní sítě znaků. Z nevysvětlitelných abnormalit je tak povyšuje na legitimní součásti systému. ___ Kill me _ Touha k (sebe)destrukci jako jediné potvrzení sebe sama je patrná napříč celým filmem. Absence jakýchkoli konstruktivních podmětů nenabízí jiné řešení než to násilné. Erik Parker obrazně řečeno dosáhl limitu svého bytí. Neexistuje nic, co by si za své peníze nemohl koupit, neexistuje zážitek nebo pocit, který by si nemohl dopřát. Vše, co mu zbylo, je pouze stále více matoucí tok informací, který už ale nemá žádný směr. Násilný akt na svém těle vyplývající z existencionální krize je shodou okolností také tématem jiného filmu, který právě běží v kinech. Jedná se o Klip srbské režisérky Maji Miloš. Hlavní hrdinka se zde nachází v podobné mentální situaci jako Cronenbergův hlavní hrdina. Její materiální situace i samotný průběh násilného aktu vůči vlastnímu tělu jsou sice diametrálně odlišné, ale podstata aktu zůstává stejná. ___ Absurdní komedie rafinovaně si pohrávající s vlastním systémem znaků _ Ač lze v Cosmopolis vysledovat mnoho paralel k Cronenbergově předchozí tvorbě, jedná se o zcela originální dílo, které alespoň pro mě tvoří dosavadní vrchol režisérova tvůrčího snažení. () (menej) (viac)