Réžia:
Woody AllenScenár:
Woody AllenKamera:
Darius KhondjiHrajú:
Owen Wilson, Rachel McAdams, Marion Cotillard, Kurt Fuller, Mimi Kennedy, Michael Sheen, Alison Pill, Adrien Brody, Sonia Rolland, Léa Seydoux, Kathy Bates (viac)VOD (1)
Obsahy(3)
Mladý pár Gil (Owen Wilson) a Inez (Rachel McAdams), který se má na podzim brát, přijíždí s jejími rodiči do Paříže. Gil je nevýznamným spisovatelem, který miluje Paříž a chtěl by se sem po svatbě přestěhovat. Ovšem Inez jeho romantickou představu nesdílí a nemyslí si, že toto město bylo ve 20. letech minulého století zlatým věkem. Jednoho večera jde Inez se svými přáteli tancovat a Gil se prochází noční Paříží. Jeho půlnoční zážitky mu odhalí Paříž v jiném světle a ovlivní nejen jeho budoucí život. Žije v iluzi, kterou lidé někdy trpí a domnívá se, že život ostatních lidí, by byl pro něho daleko lepší. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (9)
Recenzie (1 343)
"Jo, vy jste surrealisti, ale já jsem normální chlap..." Strašně dlouho jsem si myslela, že mě ten film bavit nebude. Protože Woody si z těch hrozných povrchních hloupých lidí dělá sice dělá srandu, ale naprosto vážně mě nutí se na film o nich dívat a to pořád nějak nemůžu rozdýchat. Jenomže potom nám odbijí hodiny, ono se to zlomí a film je najednou zábavný. Ale... stejně mám pořád v hlavě jakési pochyby a jednou půjdu možná s hodnocením níž. A nepůjdu. ()
Nestarnúci Woody Allen ide ako píla. Ten nemá problém. Herci sa mu núkajú sami, dokonca za smiešne honoráre a vedia prečo. Woody Allen je značka a záruka kvality. Aby som pravdu povedal vôbec som vopred neskúmal dej filmu a preto som bol "cestovaním v čase" dosť zaskočený. Príjemne. Je obdivuhodné ako málo Allen potrebuje k tomu, aby vyrozprával príbeh o cestovaní v čase úplne bez trikov. Stačí iba chvíľa a uvedomíte si, že ich prítomnosť by bola vo filme rušivá, alebo ešte lepšie, úplne zbytočná. 80%. ()
Je to trošku patetický kýč, v němž se ve srovnání s předchozí Allenovou tvorbou nic nového neobjeví. Naopak, vše staré je zde banálně, povrchně a ne příliš vtipně aplikováno na nový vizuál. Chatrnost scénáře, v němž se zázrakem objevivší intelektuální a umělecké osobnosti dvacátých let setkávají odbíjením půlnoci s hlavním hrdinou - romanticky smýšlejícím románovým debutantem - jen podporují špatně napsané dialogy, v níž se Hemingway, Fitzgerald, Steinová, Dalí, Bunuel, Picasso, Man Ray a spol. omezují buď na neustálé hlasité proklamace svých jmen nebo na čítankové floskule co kdo o kom řekl/napsal. Pokud je to součástí konceptu, napadá mě snad jen ta interpretace, že hlavní hrdina má v hlavě skutečně nádor, jak mu dvakrát naznačuje jeho přihlouplá snoubenka, a ten v souladu s jeho romantickou povahou rozjíždí poněkud "literární" psychózu s pravidelnými výlety do jiného světa (dvacátých let v Paříži) á la Popelka (k ránu pěkně zase šup domů). V případě, že je konstrukce onoho "zlatého věku" pouze výplodem hrdinovy počínající schizofrenie, bylo by nasnadě, že repliky oněch slavných umělců se omezují jen na klišé, která si o nich kdy přečetl a na výčet děl, které stvořili (k tomu špetka romantické zápletky podnícená frustrací z nenaplněné lásky). Bohužel ani tak není příběh příliš konzistentní, neboť se v něm nikdo "neprobudí" ani nezůstane zaklet navždy (až na jednoho detektiva). Banálnost pointy ohledně neustálého otáčení se zpět v čase a idealizace minulosti je útrpná. Woody Allen se v posledních filmech buď skrytě věnuje tématice mentálního vyšinutí ("Užívej si co to jde" lze nahlížet jako případovou studii patologické mýtomanie a sociopatie - viz recenzi na indiefilm.cz), nebo se z něj postupně stává banální kýčař. Za každou špetku podvratnosti jsem u něj rád, ale bojím se, že si ji tam poslední dobou musím vkládat sám. ()
Tuším, že každý z nás někdy toužil žít v jiné (jednodušší, klidnější, inspirativnější, přátelštější...) době. Jen málokdo by ale tenhle psychologický fenomén dokázal přeložit do filmové řeči tak polopaticky, šarmantně a mile jako starý dobrý Woody Allen. Půlnoc v Paříži je na první pohled lehkou jednohubkou, ale nadšení Gilla Pendera - či vynikajícího Owena Willsona - v sobě skrývá něco hlubšího o čem můžete přemýšlet a debatovat ještě dlouho potom, co zmizí poslední fonty Woodyho trademarkových titulků. Update leden 2015: Opravdu jeden z nejlepších Woodyho scénářů a ten konec se povedl obzvláště pěkně. Jdu o deset navrch. 90% ()
Tak tentokrat to Woodymu skvele vyslo a po Whatever Works dalsi vysoce prijemnej soucasnej Woodyho film. Tentokrat je zapletka hozena lehce do fantasy, kdy hlavni hrdina potkava historicky osobnosti, at uz malire, rezisery nebo spisovatele. Sice by se mohlo zdat, ze aby se clovek neztratil, chce to mit aspon nejaky znalosti, ale tohle jsou takovy zakladni postavy, ktery zna snad kazdej. Jinak dej je pomalu ubihajici a znacne predvidatelnej, ale zaroven taky naprosto pohodova atmosfera. Tim, ze se ty "cesty casem" odehravaj v noci, nebylo ani potreba vytvaret nejaky digitalni verze mesta z minulyho stoleti. Co se tyce hercu, Wilson skvelej sympatak, ale McAdams tentokrat docela otravna. Ostatni maj vicemene jen drobny role, ale jsou docela fajn. Celkove tak proste pohodova zalezitost se sem tam nejakou tou romantikou a sem tam nejakou tou super hlaskou nebo forkem a celkove tak lepsi 4*. ()
Galéria (40)
Zaujímavosti (23)
- Film byl hereckým debutem Carly Bruni (průvodkyně v muzeu), zpěvačky a manželky francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho. (Beagle)
- Tržby ze severoamerických kin byly 56,8 milionu amerických dolarů, součet těch celosvětových pak dosáhl 151,7 mil. (NIRO)
- Příběh, o kterém Gil (Owen Wilson) diskutuje s Luisem Buñuelem (Adrien de Van) na večírku, je příběh skutečného filmu Luise Buñuela Anděl zkázy (1962). (SgtPepper)
Reklama