Ako som prežil toto leto

Příběh je zasazený do tak odlehlého prostředí, že v něm nedává smysl ani slovní obrat "lišky tam dávají dobrou noc". Na ostrůvek sevřený ledem Severního ledového oceánu totiž nezabloudí ani polární liška. Malá meteostanice ztracená mezi ledovci a strmými skalisky představuje poslední výspu civilizace a pobyt na ní znamená výzvu pro lidskou psychiku dokonce i v krátkém období polárního léta. V tak nehostinném prostředí je nezbytná spolupráce, jenže oba vědci, které práce přivedla na tuto ztracenou vartu, se liší snad ve všem - věkem, povahou i životními cíli. Pro Pašu je stáž na dalekém severu jen podmínkou pro další kariéru, introvertní Sergej si život polárníka zvolil záměrně. Jednoho dne přijme mladší Paša vysílačkou zprávu, se kterou si neví rady, a jeho nervozita je počátkem série nedorozumění a konfliktů, které se rychle vyhrocují do absurdity. Režisér Popogrebskij vystudoval psychologii a ví, jak snadné je podlehnout emocím a jak ničivý může být konflikt dvou tak rozdílných charakterů. Přesto mi jeho scénář přišel v několika klíčových momentech z psychologického hlediska málo přesvědčivý. Už je závěrečná scéna, kdy Sergej odmítá odcestovat se záchranáři a vykonat to, co se prostě vykonat musí, mi přijde stěží pochopitelná. Popogrebského snímek ale sráží především tradiční ruský neduh - neochota stříhat. Zobrazené události stačí právě tak na 90 minut stopáže a i v téhle rozumné délce by zbylo dost místa pro dlouhé záběry drsné přírody a film by neztrácel komorní charakter. Je to, jako byste polévku pro tři osoby naředili s tím, že potřebujete další porci. Nají se sice všichni, ale už si nepochutnáte. Celkový dojem: 65 %. (14.01.2017)

Rozhodni se, spolehni se. Každé nové ráno, každý nový den. Robinsonáda obklíčena trochu jiným pohledem. Polidštění panenské přírody stahuje mrazivost i podstatu já čistým mlčením osamělosti ve vizuálně planoucí tkáni. Mentor a žák. Zkušenost a lehkovážnost. Pronásledovatel a pronásledovaný. Světlo rutiny rozeklané v pólu veršů pustinných, plání nehnutých. Zurčivá strohost psychologického úpatí. Zapadlý vzkaz v polozapomenutých rukách fotogenických exteriérů, charismatické útočiště Grigorije Dobrygina. Cesta je volná, povinnost si umanula, nerozvážnost usmýkala. (08.02.2015)

Prekvapenie, aj keď už samotný námet sluboval dosť. 3/4 filmu ide ako po masle, skvelé vykreslenie prostredia a celkom aj postáv. Iba "celkom" preto, pretože mladík je v poslednej 1/4 filmu dost divný a jeho správanie nie je ani v náznakoch vykreslené a teda predchádzalo mu. Menším mínusom je absencia hudby, ktorá by mi do toho dramatična velmi pasovala. Scenáristicky je film celkom zmáknutý, teda až na ten záver, režijne je to iba priemer (statická kamera, opakovanie sa tých istých uhlov záberov a pod). Každopádne odporúčam, už len kvôli originálnemu námetu a prostrediu. Hodnotenie: 80% (12.08.2013)

Nezávislé dílko o dvou polárnících kdesi na Arktidě, kteří si lidsky ani profesně příliš nerozumí. K vyostření zápletky poslouží tragická událost v rodině jednoho z nich. Film to není špatný – mrazivé přírodní scenérie Arktidy jsou okouzlující, herci toho příliš nenamluví, což jen dokresluje jejich absolutní odloučenost od okolního světa. Jen ta stopáž je asi zbytečně dlouhá, druhá půlka se docela vleče. Ostatně celý film se nese v takovém neklidném duchu neustálého čekaní, až se něco stane, pač napětí neustále eskaluje a následný konflikt se zdá být nevyhnutelný. Kdo ale čekal psychické zhroucení následované krvavou naháněnou, třeba se sekerou alá Shining, bude zklamán. Film nikterak nevybočuje z mezí prostého vyprávění takovou tou vizuální metodou (nemluví, ukazuje) a stejný je i závěr. Celkově mě tenhle snímek ničím nezklamal, ale ani nepřekvapil, protože jeho dějová prázdnota je poměrně velká. (30.10.2010)

Vo filme hrajú štyri postavy. Dvaja muži, jeden ľadový medveď tu má cameo a v hlavnej úlohe sa predstaví príroda. Prepierané divné chovanie postáv sa dá vysvetliť prostredím, tým, že sa jedná o Rusov, no a ja som mal chvíĺami pocit, že sledujem ruskú variáciu na The thing a Sergeja a Pavla posadol nejaký mimozemský parazit a začalo im z toho hrabať. Možno to chcelo silnejšiu zápletku, ale asi to posledné, čo mi na filme vadilo, bola jeho dĺžka. Asi sa ešte radšej pohybujem v tomto prostredí, ako napríklad medzi palmami na exotickom ostrove. Samozrejme z prítmia kinosály alebo obývačky. Len škoda, že sa film volá Ako som dopadol toto leto a nie zimu, vtedy by to bol ten poriadny atmosférický mazec. Len to by sa už nikomu nechcelo točiť. (13.08.2013)