Májové hvězdy
Majskije zvjozdy
Réžia:
Stanislav RostockijScenár:
Ludvík AškenazyHudba:
Kirill MolčanovHrajú:
Alexandr Chanov, Michal Staninec, Jana Dítětová, Zdeněk Dítě, Jana Brejchová, Ladislav Pešek, Vjačeslav Tichonov, Michail Pugovkin, Miloš Nedbal (viac)Obsahy(1)
Je jaro. V Praze kvetou stromy, válku připomínají jen památníky. V květnu 1945 vítali čeští obyvatelé sovětskou armádu. Rodiče malého Dušana pozvali do svého venkovského domku unaveného sovětského generála, aby si odpočinul. Dušan se s ním spřátelil a generál mu dal před odjezdem na památku svoji vojenskou kožešinovou čepici. Generálův automobil minul cestou ženisty, vedené poručíkem Rukavičkinem. Místo, kde zneškodnili minu, bylo nutné označit a Rukavičkin šel do blízké školy vypůjčit si křídu. V prázdné budově se seznámil s učitelkou Janou a mezi oběma mladými lidmi přeskočila jiskra sympatií. Poručík však musel pokračovat v cestě a proto Janě napsal na školní tabuli svoji adresu. Když se po rozloučení vrátila učitelka do třídy, adresu nenašla. Pečlivý ředitel školy tabuli umyl a Janě zbyla jen vzpomínka. Po silnici se vracel pěšky domů do Prahy pan Novák, bývalý vězeň koncentračního tábora. Rukavičkin zastavil nákladní auto, které pana Nováka do Prahy odvezlo. V domě na Malé Straně, kde pan Novák před válkou bydlel, se však skrýval německý ostřelovač. Jeden ze sovětských vojáků ho zneškodnil, ale svůj čin zaplatil životem. Zdrcený pan Novák bloudil Prahou a setkal se se starou paní, která toužila po tom, aby už jezdily tramvaje. Když se její přání konečně splnilo, přimluvila se stařenka za vojáka, který byl v civilu řidičem tramvaje v Kyjevě, a rád by alespoň na chvíli řídil tramvaj. Když pak společně vystoupili, stará paní se rozplakala při pomyšlení, kolik lidí ve válce zahynulo... Válka už je jen vzpomínkou, milenci se scházejí v parku a děti si hrají. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (41)
Je to velmi lidský příběh... ()
Jak to, že se tolik Čechů i po temných 50. letech odmítlo zbavit svého rusofilství? Protože šťastný máj 45 u nich vzbudil příliš intenzivní emoce, aby je mohlo smazat cokoli jiného než jejich protipól, tedy intenzivně nešťastný srpen 68. .......... Jednotlivé povídky: kluk a generál**, křída**, navrátilec***, tramvaj*** ()
Charaktery a chování vojínů i civilních obyvatel byly přímo ukázkově čítankové, to znamená nereálné... jako kdyby válka místo křivení a ničení lidských duší naopak člověka povznášela, zjemnila, zpoetičtěla, možná až znaivnila. Např. onen tankista, který odmítne vystřelit kanónem do bytu, kde se skrývá sveřepý střílející Sudeťák, a to jen proto, aby ho nezničil jeho právoplatnému majiteli, vracejícímu se z Osvětimi, a který by tak (podle tankistových slov) "měl naději, že jednou u jeho dveří zazvoní manželka, kterou v koncentráku ztratil". Černá je černá a bílá je bílá, ve filmu neexistuje polodobrý nebo pološpatný člověk. Přesto mu dávám vysoké hodnocení, a to proto, že by bylo hezké, kdyby to takhle doopravdy v životě bylo. Navíc film dosahuje vysoké autentičnosti použitím skutečné vojenské techniky a skutečných Rusů. ()
Film je pro mě velikým překvapením, čekal jsem, že to bude nějaká velká oslava Rudé armády, s karafiáty v rukou a vojáky v tancích, s lidmi provolávajícími čest komunismu. Ale díkybohu jsem se zmýlil. Dle mého mínění film nabízí hodně realistický pohled do duší lidí po právě skončené válce, lidí, kteří prožívají své první lásky, do duší dětí, které válku vnímají úplně jinak, do duší starých babiček, které prožily války dokonce dvě. Překvapením byly i skvělé herecké výkony a to hlavně ruských herců, kteří tentokrát zastiňují ty naše... Takže nechápu zde nízké hodnocení, mělo by být minimálně o deset procent vyšší... ()
Uplne marne to neni, ctyri tak nejak provazane povidky, nicmene ja neudrzel pozornost. A to povazuju za slabinu...Za me tedy subjektivne mirny podprumer, a nezachranujou to ani mlady holciny Brejchova s Bohdalovou. 2+ ()
V mládí jsem měl ten film moc rád. Z dnešního pohledu se mi zdá příliš lyrický a trochu zidealizovaný. Sovětsko-česká koprodukce měla vzdát hold vojákům, kteří v posledních dnech války položili život za naši svobodu. A opět - z tehdejšího pohledu pamětníků se jim to podařilo, dnes to je trochu vyčpělé. Přesto je námět dost silný a okořeněný výkony skvělých herců, že dávám čtyři hvězdičky. ()
Nic naplat. Byť se jedná o velmi silné momenty ve všech čtyřech povídkách obsahující tento snímek, jedná se o silný propagandistický filmový počin oslavující hrdiny rudé armády. Začátek a konec snímku se záběry na památníky a hroby sovětských vojáků to jenom dokazuje. Bylo běžné, aby si malé děti hráli pod tankem číslo 23 a povídali si o válce? Památníkem, který se stal součástí propagandy komunistického režimu, která měla i popřít roli Ruské osvobozenecké armády pod vedením Andreje Vlasova? Po technické stránce je film natočen velice dobře. Ve svém zaměření ani není divu. Tohle muselo prostě vypadat. V povídkách různých žánrů v poetickém ladění je zvýrazněn především vztah československého lidu k sovětským vojákům v nezapomenutelných květnových dnech a naopak. Film své doby, takže když se k tomuto hledisku přimhouří oko, dá se snímek v dnešní době divácky přijmout. Přijmout, avšak myslet si své. ()
inu je určitě nutné uvědomit si dobu,ve které film vznikal,konec příšerné války a všeho strašlivého s tím se pojícího,pro mlaďochy to je otravná záležitost,pro mě dědka ne. ()
Naivní šablonovité příběhy jsou zdlouhavé a až moc primitivní na tři hvězdy, na druhou stranu, s přihlédnutím k době, je film až překvapivě koukatelný a mezi dvouhvězdové braky taky úplně nepatří. 2,5* ()
"U generálů to nevadí, jen když mají čepici!" No, mi vadí, že je to poněkud nudné a slátané. ()
„Za poslouchání cizího rozhlasu je trest smrti“ – je povoleno poslouchat pouze tu správnou propagandu. Ještě měli připsat: „Za neposlouchání naší propagandy je rovněž trest smrti“ „Povinné poslouchání naší propagandy alespoň 30 minut denně“ „Zkušební testy ze znalosti propagandy 1 x týdně“ „Za nedostavení se k testu nebo za propadnutí u testu je trest smrti“ Cizí chlap s malým chlapcem v posteli. Klučina lehce otravný. Ometálovanec přísahá. „Je to všechno sprosťárna a lumpárna.“ Dobří: Dítě, Dítětová, Kreuzmann v tramvaji. Pěkná ruská píseň o Praze. Zednářská symbolika: 33: „Tri nóči nespal. Tri nóči“; 40:46 – globus; Brejchová – 48:09 – merkel sign; 1:18:31 – Trégl – tři šestky; ()
Něžné, nenucené, opravdové...jako hvězdy. ()
**1/2. ()
Šikovně udělaný film, který sice nedisponuje nadčasovou neprůstřelností, ale přesto může fungovat i dnes při troše vstřícnosti. No jasně, patos, sentiment, dnes již komický úvod... Ale programově rusofilské zadání v době vzniku ještě pochopitelné - a hlavně dobře zvládnuté. Však na konci 50. let už měli v SSSR na každé škole katedru Velké Vlastenecké Války a každý herec měl minimálně hodnost zasloužilého gardového staršiny všesvazového dramatu a filmu. Tudíž jsou Rusové ve filmu FAKT sympaťáci, ježto to prostě umějí. Příběhy se důmyslně propojují, atmosféra působí autenticky... jistěže je to vše jen konstrukce. Českolipsko, kde se odehrává začátek filmu, osvobodili z větší části Poláci a tamní populace byla na konci války a začátku míru z 99 % německá, jelikož šlo v tehdejších poměrech formálně o území Říše (hranice protektorátu byly až někde u Mělníka). Česká škola pod Bezdězem v roce 1945? Nesmysl. V roce 1959 už to nikoho nezajímalo a posuzujeme-li jen film jako takový, nemusí nás to trápit ani dnes (stejně jako Nedbalova fyzická kondice cestou z Osvětimi). Jako bonus je zde skutečnost, že zdatně intelektuálně vybavený ženista-hrdina Rukavičkin (báječný Tichonov!) unikl pokušení v podobě zjevně hysterické učitelky Jany s náznakem knírku díky školometskému Peškovi, který naštěstí utřel tu tabuli. A ta tramvaj do stanice touha se nakonec povedla i přes úzkoprsost českého tramvajáka. Jen škoda toho gardového tankisty, který zachránil keťasovi fasádu. ()
Mohl to být kvalitnější film. Tvůrci si totiž dali za úkol zobrazit konec války v několika podobách. Nečetl jsem knižní povídkové předlohy, ale věřím, že samotná literární předloha či spíše předlohy, byly lepší. Chce se mi tomu věřit. Ale není všechno zavrženíhodné. Například když Miloš Nedbal jede na autě. Projevuje se i fakt, že je to výborný herec. Dokáže mistrně zahrát tu radost z konce války. Z toho, že se vrací domů. Z naděje, že to zlé je pryč. A rychle padá na kolena, když nepochopitelné umírání pokračuje. Německý voják sice ví, že dávno prohrál, přesto se nevzdá a je ochoten bojovat do posledního dech a náboje. Ruský mladík díky tomu přichází o život i v posledních dnech války. Nepochopitelnost umírání je ještě tíživější než v době války. V té době se to dalo čekat, ale na konci, kdy mělo být po všem? To vše pan Nedbal skvěle zahraje. Na druhé straně tu máme komunistickou propagandu ve smyslu ruského vojáka, který chce řídit tramvaj a babička by s ním jako s řidičem jela klidně i na konec světa. Jen jeden z příkladů. A to film táhne zpět. Docela poslouchatelná hudba a kvalitní herecké výkony, kdy fajnšmekr může odhalovat herecké taje mladých J. Bohdalové či Karla Effy, však vrací dílo k tomu lepšímu. Když si odmyslíte propagandu, hlásající nebeské chvalozpěvy na ruského vojáka, dá se film kvalitně hodnotit především pro ty menší samostatné příběhy jednotlivců. ()
Je to hodně přehnané, ale dívat se na to v každém případě dá. Pokud nad tím moc nepřemýšlíte, máte zábavu zaručenu. Nejslabší je jednoznačně první příběh a ten poslední mne zaujal nejvíce. Asi právě těmi mini rolemi slavných herců a hereček. 20210316 8855/8903 ***/6 szi ()
Silně protiválečný film oslavující sovětské osvoboditele. Ideologický podtext je kromě začátku a závěru potlačen do pozadí, vystupují spíše lidské příběhy. Celkem příjemné, nenásilné... ()
Dá se říct obyčejné lidské příběhy situované do období těsně po konci druhé světové války... Radost a štěstí zde nejsou prezentovány nijak propagandisticky, ale s citem, který tenkrát lidé s největší pravděpodobností opravdu prožívali. ()
Poválečná poetika, romantika, sem tam smutné i trocha zamyšlení. Mladý Tichonov a ještě mladší Bykov. Kolik herců má jako on bronzovou sochu v životní velikosti... ()
Tehdy v 1945 jsme měli Rusáky rádi, než nám tu s pomocí československých komoušů nastolili ten “svůj” zvrácený režim. Lidé v květnu 45 viděli hrdiny a “přivírali se oči” nad loupením, vražděním, unášením lidí a znásilňováním... Procitnutí bylo velmi bolestné a bolí dodnes ()