Pina

Ne snad, že bych se snažil rozumět baletu nebo současnému tanečnímu divadlu... Co mi v dokumentu vadilo, byly ty taneční scény v reálu. Pokud je na pozadí vysoce stylizovaného tanečního vystoupení dopravní ruch ve městě, tak mi to bude připadat jen bezdůvodně divné. Ke konci už jsem dokonce přemýšlel, zda Wenderse fascinovala víc Pina Bauschová nebo visutá dráha ve Wuppertalu. :-/ (21.12.2017)

46th KVIFF 2011 - HORIZONS - Horizonty (Pina / PINA / Pina) (16.07.2011)

Nejsem takový odborník na tanec, abych v něm viděl všechno, co chtěl choreograf říci, zdůraznit. (02.11.2018)

Film plný choreografické geniality. Nesouhlasím s názorem, že kvalita filmu staví na choreografiích Piny Bausch a Wim Wenders na něm jako režisér nemá až zas tak velkou zásluhu. I něco takovéhoto se musí umět zrežírovat a Wimovi Wendersovi se to povedlo. (29.02.2012)

Wendersi, přestaň dělat blbosti a natoč zase nějakou pořádnou existenciální road movie, jako ve zlatých sedmdesátkách! Almodóvar tě stejně s tím Café Müller v Hable con ella předběhl o deset let. Ale abych nebyl nespravedlivý, nakonec nemůžu říct, že by Pina byla až tak špatná. Vzhledem k tématu jsem neočekával nic než ukrutnou nudu, ale dívalo se na to docela dobře, i hudební žánry se hezky střídaly a visutá wuppertalská tramvaj zabodovala jako vždy :). (12.04.2013)

Na projekci Piny se do kina Čas hrnul mohutný dav, ale k filmu nakonec přívětivý nebyl - alespoň křídlo, v kterém jsem seděla. Chrápající novinář, bavící se cizinci a odcházející publikum zřejmě pro německé mistry Pinu Bausch a Wima Wenderse neměli pochopení. Film Pina je poctou německé tanečnici a choreografce, která změnila směr současného tance. Wenders měl o spolupráci s ní několikrát zájem, ale vždy byl odmítnut. Nakonec to byla ona, kdo režiséra vyhledala. Věděla, že její choreografie zemřou, pokud jim někdo nedá možnost věčného autentického záznamu, který by dokázal zachytit veškerou krásu pohybu. Comeback stereoskopického filmu byl impulzem pro jejich společnou spolupráci, která skončila u konceptu, protože Pina zemřela. Českému publiku není tato umělkyně příliš známá. Její choreografie se u nás v divadle neuvádí, ale je možné vidět část její práce (Café Müller) například ve filmu Pedra Almódovara Mluv s ní. Taneční terminologie definuje její choreografický způsob jako taneční divadlo. Svou prací vytváří taneční obrazy plné vzpomínek, touhy, otázek okolo vztahu muže a ženy, v kterých se střídá něžnost a násilné rituály. Díky dlouholeté spolupráci s jejími tanečníky a její tvůrčí metodě, kdy je pozoruje,vnímá a naslouchá jim, se jí daří zachytit vypjaté momenty, svléknout z nich ostych a zdůraznit živelnost pohybu. Choreografie (Café Müller, The Rite Of Spring a Vollmond), které tvoří jádro filmu, jsem viděla naživo v divadle. Ve filmu jsem se především tedy zaměřila na to, jak jednotlivé fragmenty Wenders uchopil, zasadil je do alternativního prostoru, který trojrozměrně zdůraznil. Pro Pinu byla vždy primární práce s živly (voda, písek, vítr...) a Wendersovi se tuto živelnost podařilo zdůraznit tím, že některé taneční fragmenty zasadil do přírodního prostředí. Díky třetímu rozměru má divák pocit, že sleduje tanec v přímém přenosu. V některých částech je dokonce navozen pocit bytí uvnitř tanečního prostoru. Wender dokázal, že tenec lze zachytit ve své plné kráse i na filmový materiál a já doufám, že trojrozměrná pocta tanci bude pokračovat. Dovedu si představit, že i práci Jiřího Kyliána by 3D slušelo. Pina je částečně dokument, který nabízí i výpovědi tanečníků z Tanztheater Wuppertal a záznamy Piny jako tanečnice i choreografky při práci. Film bude uveden v české distribuci a lze ho vidět v rámci Festivalu tanečních filmu. (04.07.2011)

3-4. Jako 3D to příliš nefunguje, i když se Wenders snažil. Jinak ovšem zajímavá podívaná, chvílemi strhující. Ale to je zásluha tanečnic a tanečníků, nikoli filmu samotného. (18.06.2012)

Není pochyb o tom, že Pina byla geniální. A není pochyb ani o tom, že Wenders ve svě ódě na Pinu uspěl. Je to skvěle natočené, kamera miluje pohyb, 3D využité do posledního detailu, je to zcela osobitý a unikátní film. Nicméně popisovat slovy tanec moc nejde, natož se snažit popsat film o tanci. To se musí vidět. (29.12.2011)

(Divadelní FLORA 2012) Pina je excelentní pocta, kterou bych se já teda osobně chtěl dožít. Její formát, lehkost a hrátky s formou - s vědomím moderních dějin moderního tance! (19.05.2012)

Chci tančit! (21.09.2011)

Jsem milovníkem tance a musím konstatovat, že 3D tanci velmi prospělo. Působí mnohem mohutněji, emoce se na plátně násobí. Myslím, že jde hlavně o to užít si slavné Pinini choreografie a vůbec seznámit se s ní jako s osobností. Je to velmi inspirativní. Cestou z kina jsem měla neodolatelnou chuť něco tvořit...a co víc, je to dva dny co jsem film viděla a chuť zůstává....a kdo viděl Almodovarův snímek Mluv s ní, nepřípoměli jste si ho?? :-) (15.11.2011)

Nemohu začít jinak než poznámkou na okraj: Na Pině lze jasně vidět mou změnu filmového nazíraní. Má cinefilie zapříčiňuje čím dál větší úctu k filmařské práci, ještě před pár měsíci bych totiž tento film hodil do hlubokého podprůměru a kritzoval, dnes hodnotím sice průměrně, ale zato s velkým respektem k pánu Wendersovi, komentář bude tím pádem pochvalný. ___ Hold tanci, hold Pině Bausch a její bizarní, ale krasné choreografii od poetické duše Wenderse. Režisér skvělé pochopil jak se dá pracovat s filmovým médiem a natočil pravou syntézu hudby a tance - omezené divadelní jeviště a to co se na něm děje promítl do téměř neomezeného filmové světa a tím paní Bausch a její umění ukázal širší veřejnosti respektive publiku, jenž se nebojí jít do trochu "jiného filmu". Pina je totiž obtížně sledovatelný snímek (pro mě určitě, v tanci se nevyznám - takže jsem některé taneční figury nepobral), ale diváka si najde, pevně tomu věřím. Ale já jim nebudu a právě proto i přes hluboký respekt, který mám k lidem (a umění), jenž jsem vyjmenoval, nemohu hodnotit nadprůměrně. Snímek totiž nudí (nemá pořádný nosník), pochybuji, že si ho ještě někdy pustím. 60% (24.10.2012)

46. MFFKV - NÁDHERA (11.07.2011)

Tohle by se Pině moc líbilo. Fantastické zpracování jejího odkazu, Wenders je frajer. (02.01.2012)

Rozhodně zajímavý film, který ale podle mě plně ocení jen naprostí znalci a fanatici do tance. Choreografie jsou tedy famózní a svým způsobem berou dech, jak fungují. Hudba je skvělá, hrozně příjemná, rytmická a melodická. Problém mám ale s tím, že je to opravdu hodně dlouhé a Wenders bohužel vůbec nezačleňuje taneční vystoupení do kontextu. Tudíž si pokládáme otázky: Je to pořád jedna inscenace? Nebo více vystoupení? Navíc nevíme, kdo mluví, což je taky trošku škoda. Na druhou stranu ale ty choreografie fungujou samy o sobě, což je super. 3D je výborné, Wenders umí pracovat s prostorem, čímž 3D jen umocňuje a divák si tak připadá na pódiu po boku tanečníků. Oceňuju i netradiční zasazení krásných tanečních čísel do naprosto obyčejné přírody, což je až neuvěřitelně působivé. Škoda, že se nedozvíme o Pině Bausch trošku víc. Dost náročný snímek. 60% (24.08.2011)

Jsem ráda, že jsem v rámci festivalu německých filmů v Praze narazila zrovna na tento umělecký dokument. Vzhledem k tomu, že mám moc ráda tanec, klasický i moderní, film byl pro mě opravdu velkým zážitkem. Souhlasím s tím, že forma 3D tomuto dokumentu jedině prospěla, protože umocňovala divákův umělecký i emocionální zážitek. Občas jsem si připadala, že jsem přímo na jevišti mezi tanečníky a to bylo úžasný. Klobouk dolů před paní Bausch, je mi líto, že předčasně zemřela, mohla lidem ze sebe ještě hodně dát. Na druhou stranu tou tragickou událostí dostal tento dokument ještě další zvláští rozměr, který jakoby završil její celoživotní dílo. Proto mi výpovědi tanečníků vůbec nevadily. Je vidět, že spolupráce paní Piny a pana režiséra Wenderse se opravdu vydařila. Dokument si cenu jistě zasloužil. (21.01.2012)

Ty taneční kreace byly velmi působivé a skvělé, to popřít nemohu a to se mi na filmu líbilo. Horší je to ale s tím, že z filmu jsem nebyl fascinován. Jo, vidět třeba (to teda obzvlášť) Cafe Müller živě, asi bych byl uchvácen, ale takhle mě to prostě tolik oslovit nedokázalo. Taky by podle mě prospělo, kdyby to celé bylo nějak líp a logičtěji sestříhané, protože takhle jsem měl pocit, že sleduji záběry z různých představení a rozhovorů úplně nahodile za sebou, bez nějakého řádu. Mít tyhle problémy Pina vyřešené (myslím film, ne tu tanečnici - hahaha to bylo vtipné), líbila by se mi víc. Wendersovi ale nic nevyčítám - tady si zkusil žánr a styl, které si nikdy v životě nezkoušel (žánr taneční a 3D) a dopadlo to jak to dopadlo. 3* (23.04.2020)

Cakal som viac 3D. tanec na rozpalenej streche visutej wupertalskej elektricky. :) (25.11.2014)

Pozoruhodně úchvatný film v dokumentárním stylu jako oslava tanečního pohybu a zajímavé německé choreografky Piny Bausch, šéfky výjimečného mezinárodního tanečního souboru Tanztheater Wuppertal Pina Bausch. A začíná neuvěřitelné představení, ukázky, oslavy pohybu, který není obyčejným tancem, ale daleko více je myšlenkou, emocí, řečí, náladou, výkřikem a pohlazením. Energicky výbušné, emočně a pohybově náročné, hypnotizující ve svém pohybu a gestech. Jsou zde ukázky ze čtyř výjimečných náročných tanečních představeních: Café Müller, Svěcení jara, Vollmond a Kontakthof. Neméně podmanivé jsou i taneční pohybové variace až performance z běžného prostředí města Wuppertal. Tanečníků zde vystupuje nepřeberné množství, a všichni velmi zdatně přispívají k fascinaci tohoto druhu umění, kdy každé gesto, každý pohyb, každý nepatrný záchvěv dokáže elektrizovat atmosféru a gradovat enormním způsobem emoční prožitky z této nevšední podívané. Nádherná pocta zemřelému, půvabná oslava života, citů a naděje. Navíc je to velmi podnětné v životní pouti a směřování dál. (14.06.2012)

Pohyby tanecniku a cela choreografie je uchvatna. Stejne tak nadzemka ve Wuppertalu. I kdyz tak nejak bez deje a faktu, tak vlastne dokonaly scenovy dokument. (26.07.2018)