127 hodín

127 Hours je jeden z nejzajímavějších filmů roku 2010. Námět a děj je solidní, i když se děj odehrává většinu času na jediném místě a to v kaňonu zaseknutý kamenem. Zdá se vám, že jste podobný námět viděli? Ano tento rok vyšel film Buried, který je na stejný způsob a podobají se dost. Poprvé a jasně jsem si všiml práce s kamerou, která mě opravdu uchvátila. Pro mě jasná nominace na oscara (kamera a střih). Film podle skutečné události, u kterého jsem se každou chvíli vžíval do role hlavního hrdiny... 8/10 = 85% (11.01.2011)

Danny Boyle opět experimentuje. 127 hodin je formální cvičení s jedním hercem a jako takové se mu povedlo na jedničku. Ovšem od režiséra jeho formátu jsem přece jen čekal víc. James Franco je ale výborný a neméně zajímavý je i soundtrack A. R. Rahmana. Každopádně tenhle film vidím v oscarových nominacích raději než třeba Winter's Bone. (21.02.2011)

Panečku, tak tohle je drsňárna. Zpočátku lehkonohá srandička se postupně proměňuje v napínavý a mrazivý thriller, kde díky tomu, že člověk ví, že je to točené podle skutečné události, není doposledka jasné, jestli to dopadne dobře. A stačil k tomu jeden odlehlý kaňon, pár dobrých herců, zvláště James Franco... a pak už to jen umět. (28.07.2011)

Natočiť 94 minút o chlapíkovi uväznenom pod skalou, tak aby to bavilo, to je iná frajerina! Skoro väčšia frajerina než prejsť Dobšinký kopec s 2,5 promile. Franco je talent od prírody, flashbacky jeho postavy pôsobia uveriteľne a intenzívne útočia na srdce diváka. Keď si k tomu pripočítam skutočne nepríjemný, chirurgicko-amatérsky rez a emotívny záver, môžem zkonštatovať, že sa mi dostalo kvalitného filmového zážitku. (23.08.2014)

Tohle se bude strašně líbit všem těm, co vymetají všemožné Fabiofesty a Vary. Kamera: domácí video, samozřejmě Boyleovsky rozdělený obraz na 3 díly každou chvíli. Výkon Jamese Franca? No přišel mi jako nesympatický floutek bez pudu sebezáchovi, což bylo účelem .. takže dobrý. Napětí? Pokud je tím myšleno asi 176 halucinací, tak jo. Nějaká děšivost či nechutnoost? Jedno standardní SPOILER jedno pilování ruky kapesním nožíkem, jinak nic. KONEC SPOILERU. Takže v tomhle v dnešní Saw době taky žádná sláva. Celkově vedle tématicky spřízněného Buried nový Boyle prohrává ve všech směrech. Nechápu to vysoké hodnocení kolem, sorry. ----- Ano, soundtrack je opravdu výborný. (07.01.2011)

Zvláštní a dechberoucí příběh o muži, který se ocitl na hranici života a smrti. Pokud divák onen skutečný příběh nezná, tak celej film v podstatě neví, na čem je a dokáže ho to vtáhnout do děje neuvěřitelným způsobem. Film totiž překvapuje každou minutou a pomalu, ale přesto svižně spěje k překvapujícímu konci, kterej stojí za zamyšlení. Tak jako celej film. (26.04.2012)

Danny Boyle vzal neskutečně silnou životní událost a převedl ji na neskutečně silný filmový zážitek. Tohle není zrovna typ filmu ,který bych vyhledával, ale jen díky Boyleovi jsem to risknul a i přes pár nedostatků dávám plný počet, protože poslední dvacetiminutovkou mě prostě sestřelil. 90% (09.11.2012)

"This is insane!" Od chvíle, kdy jsem film tak štědře ohvězdičkovala, mi nepřestávalo vrtat hlavou, čím mě to vlastně "127 hodin" tak uchvátilo (přeci jen se jedná o příběh frajírka, který díky své vlastní hlouposti uvízne v pustině s rukou zaklíněnou pod balvanem a nakonec dopadne, jak dopadne - víc prozrazovat nebudu, podívejte se na to raději sami), a pak jsem na to konečně přišla. Kouzlo nejnovějšího snímku Dannyho Boylea tkví v takřka geniálním zachycení prchavého okamžiku, a je úplně jedno, zda jde zrovna o východ slunce, letícího ptáka či grimasu hlavního hrdiny - vše je jedinečné a neopakovatelné. Propojením těchto úchvatných impresionistických prvků, působivého hudebního doprovodu, vizuálních vychytávek (postavení kamery, dělení obrazu, detaily v místech, kde bychom je nečekali) a zcela nenuceného herectví Jamese Franca vzniklo další překrásné dílo, na které může být Boyle po právu pyšný. Jedinou výtku bych měla k informativnímu závěru, ale jelikož je celý film od začátku do konce konceptován jako jedna velká pocta Aronu Ralstonovi (respektive jeho "odvaze" a vůli přežít), musí se s něčím takovým zkrátka počítat.;-) A propos... Snímku se nakonec nepodařilo proměnit ani jednu ze šesti nominací na Oscara (Nejlepší film, Nejlepší mužský herecký výkon, Nejlepší adaptovaný scénář, Nejlepší hudba, Nejlepší píseň, Nejlepší střih), u mě by však vzešel jako vítěz hned ze tří kategorií, a to Nejlepší mužský herecký výkon (James Franco), Nejlepší hudba (A.R. Rahman) a Nejlepší střih.:-) (21.09.2011)

Zábavněji to natočit nešlo. Tedy ne jako celovečerní film. Boyle tady pracuje s podobně barevně hravou videoklipovostí jako ve svém předchozím Milionáři z chatrče, ale na rozdíl od něj jí tady nezakrývá plytkou povrchnost filmu ale spíš s ní optimisticky a bez beznaděje přibližuje téma přímo brutálně pesimistické. A funguje to, film nenudí i přes to že k přímočarému "příběhu" o jednom šutru, pěti dnech a tupém noži nepřidává prakticky vůbec nic navíc - jen nechá hlavní postavu vetřít se divákovi pod kuži a tam vyhnít a vybobtnat v nesmírně široké škále emocí. Ne tak aby ho psychicky zdeptal, nebo lacině ždímal, ale tak že zaujme a i se svou nonšalancí se dostane do hloubky. 8/10 (14.02.2011)

Týpek má drtivou většinu filmu ruku zavalenou balvanem. A je to emotivně doposud nejsilnější letošní film, především pak díky mistrné komunikaci kamery se střihem a hudbou. K impresionistickému ohýnku samozřejmě přikládá polínko i životní výkon Jamese Franca, jenž tímto snímkem nepochybně stoupne v ceně (Oscar). Nemám, co bych vytknul. Krásně se na to dívá, film prožijete jedním dechem a na závěr dostanete direkt v podobě maximální katarze. Boylův nejlepší film. [Přesná stopáž: 93 min] (08.01.2011)

Veľmi silný rok a ďalší silný zážitok. Toto filmové obdobie milujem a už dlho sa nestalo, že tu máme toľko skvelých filmov, ktoré si to neskôr rozdajú v boji o Oscary. Danny Boyle ukázal, že je rok čo rok lepší režisér a 127 Hours je režijne dokonalý. Dovolím si tvrdiť, že Boylova réžia je najväčší klad filmu. Toľko zaujímavých záberov a nápadov s kamerou v jednej diere sa len tak nevidí. Áno, James Franco podal zrejme svoj životný výkon a nie len pri TEJ scéne mu uveríte všetko čo vidíte, no moc neverím, že podľa akademikov nebol tento rok lepší herecký výkon (pre mňa je Leo v Shutter Island stále naj.). Dalo sa to čakať a nie je to žiadnym prekvapeným, že film nestratil tempo a dokázal udržať diváka počas celej stopáže v strehu a mal stále čo ukázať. A keď prišla na rad TÁ scéna, dokázalo sa z nej vyždímať maximum(?) (ja neviem, bola skvelá, no posúdenie nechám na niekom inom) Ak mám, ale napísať pravdu v podobných výletoch do prírody vedie Pennov Into the Wild. (09.01.2011)

Danny Boyle uvařil z minima ingrediencí skvělou hostinu. Minimální námět, je přetvořen do maximálního filmového zážitku. Také James Franco si musel u předčítání scénáře říkat, co tam sakra budu dělat?( v jednu chvíli si doslova brnkat na nerv) Hlavně bojovat o přežití a vítězit sám nad sebou. Lidská mysl, je silná zbraň, která dokáže člověka buď to zahubit, nebo zachránit. I když si skály v Utahu vyžádali svou daň, toto je příběh o přežití. (12.09.2012)

.................mladosť - pochabosť ........... (04.01.2014)

Velice silný filmový zážitek. Podpořený výborným scénářem kamerou a hudbou! Skvěle vystižený stav člověka který je několik dní v naprosto bezvýchodné situaci. Pro mě osobně Kingova "Geraldova hra" v né tak temném a pozitivně končícím "balení". (11.02.2011)

Dvě věci mě u sledování tohoto filmu napadly: Danny Boyle je režijní exhibicionista a James Franco trpí zácpou a v krajní situaci má touhu masturbovat. A tak je to s celým filmem, který jde z extrému do extrému. Boyle to zase jednou pořádně vyhnal do krajních mezí, a tak nějak se mu ze silného příběhu muže, který přežil pět dní s rukou zaklíněnou pod balvanem v kaňonu, vytratilo veškeré napětí. Je však sporné, jestli tohle drama mělo být napínavé, anebo mělo být o extrémní kamerové a režijní práci, jež z filmu dělají jízdu plnou flashbacků sestávajících z hrdinových vzpomínek a halucinací po extrémní zátěži jeho psychiky. Aron Ralston jistě prokázal nezlomnou vůli, když za těch 127 hodin dokázal pít vlastní moč anebo si ufiknout ruku malým nožíkem, aniž by ztratil vědomí. Nedostatek jídla, pití a fyzické vyčerpání udělají své a Boyle to převedl do svého filmu celkem přesvědčivě, nicméně každý záběr, nájezd kamery nebo úhel, byl vyhnán do takového extrému, že nic podobného se nevidí každý den. James Franco dělal vše, co mu síly stačily a nejvíc zabodoval, když v závěru hltavě pil vodu z kaluže v barvě kakaa. Naprostým vrcholem je pak hrdinova představa, kdy vlivem ukrutné žízně vidí nápoje všech značek a při té příležitosti ho myšlenky dovedou až k autu, ve kterém má limonádu.Takovou scénu si může dovolit jenom Boyle, protože nikomu jinému by tohle nikdy neprošlo, ale já se právě u takových drobností bavil a není to jediná extrémní scéna, která je ve filmu k vidění. Franco si párkrát zařve, ale na odlehlém místě ho slyší maximálně tak krkavec, který mu lítá pravidelně ráno nad hlavou a dvě sličné slečny, které potkal před nehodou, už byly dávno v trapu. Konečný verdikt je takový, že Boyle natočil film bez napětí, ale s takovou dávkou exhibicionismu, že to nemá obdoby. Sugestivní filmový zážitek, po kterém opravdu budete trpět žízní. 90% (14.01.2011)

Aron Ralston je hrdina. Žádný americký zachránce malých dětí a štěnátek, ale prostý člověk, který se dokáže postavit osudu tváří v tvář a udělat rozhodnutí, jež mu nikdo z nás nezávidí. Jinak je absolutně normální – člověk, jehož byste klidně mohli potkat na ulici. A takový je i film 127 hodin. Upřímný, opravdový, děsivě skutečný. A s nejemotivnější scénou tohoto roku (a to je teprve únor). (26.02.2011)

Pro takovýhle film se jen těžko volí slova... Když jsem se na něj začala koukat, nevěděla jsem, že je to založené na skutečné události, proto jsem víc celý film prožívala. Tenhle komentář musim psát s odstupem času, protože k něčemu takovýmu jsem si chtěla utvořit názor a srovnat si jej v hlavě. Nemyslím si, že takovýhle typ filmu můžu ohodnotit kvalitou, nebo mu dát nějaké ocenění. To že mělo skvělou kameru, že se divák podlě mě nenudil, protože je film skvěle natočen, i když se většina příběhu odehrává na jednom místě, je sice plus, ale to neznamená, že se na tenhle film podívám znovu, že bych měla potřebu si vychutnat režisérský skvost. Tak to podle mě není, pro mě je to snímek, který ukazuje co všecko se může stát, že je člověk naprosto bezbranný, že v ohrožení života vzpomíná na důležité události a lidi v jeho životě a v neposlední řadě, pud sebezáchovy je silný a tak nás to nejspíš dohoní k něčemu takovému, co bysme jindy neudělali. Byl to opravdu silný film, který mnou hodně otřásl. Scény, které tam ke konci byly si myslím, že nejsou jen tak pro někoho a já nejsem zrovna typ člověka, který tohle dobře snáší. Proto chci říct, že mě to ohromilo jako příběh, jako část života a jak je to vlastně hrozné, to znamená, že ve výsledku spíš hodnotím tu situaci, než film, tohle není pětihvězdičkový trhák, který si pustim znovu. Seznámila jsem se s tou událostí a dost mě to vzalo a tím to pro mě očividně končí. Já jsem citlivka, někdo by se mě možná pořídil jako plačku, taková já prostě jsem....proto jsem v posledních minutách jen a jen bulela... (18.03.2011)

" Ralston, rock on!" A ja som si pomyslel: " Vedˇ je, zajebaná na ruke! " Gule som mal až niekde pri krku, prdel stiahnutú úzkosťou a od nedýchania ma zalieval studený pot! Keby bolo možno streliť šesť, dám za šesť! Nepotrebujem sa liečiť, že nie? (27.04.2011)

Bohuzel se nejlepsi momenty filmu vesly na samy zacatek a temer vsechny byly v traileru. Jakmile uvizl, prestalo me to bavit. Sice vas parkrat prekvapi nejakymi zlepsovaky, ale vecne vzpominky, preludy a sny jsou otravna vycpavka. Jedine, co melo smrnc, byla chvile, kdy si pri nataceni hral na hosta jakehosi poradu a delal se sebou rozhovor. Ovsem byt jeho rodici, posmrtnou nahravku s krikem o pomoc bych dostat nechtela. A konec? Ten je typicky zoufale prehnany. Kladne body jsou tedy hlavne za vykon Jamese Franca, za dobrou hudbu a pekne exteriery na zacatku. (27.01.2011)

Dannyho Boylea mám rád už jen za to, že neustále zkouší nové věci (žánry), málokdy vsází na jistotu (velice pochybuju o tom, že než se pustil do MILIONÁŘE Z CHATRČE, tak předem počítal s tím, jak moc úspěšný snímek to nakonec bude) a nebojí se velkých výzev. Jednou z největších bezpochyby bylo zfilmování příběhu Arona Ralstona. Existuje určitě mnoho způsobů, jak takovou "zápletku" natočit k nepřežití nudně a nezáživně (v rukách některých režisérských sucharů by to tak zcela jistě dopadlo). Boyle naštěstí našel jeden z těch mála, díky nimž 127 HODIN nenudí snad ani na moment. Úspěšně vsadil na rychlé tempo (střih), zdařilé (a naštěstí přiměřeně dlouhé) scény halucinací a představ (lepší reklamu na limonádu hned tak někde neuvidíte) a jako vždy skvělou hudbu (jak písně, tak instrumentální). James Franco v hlavní (respektive jediné podstatné) roli je brilantní a hodně přesvědčivý ve svém utrpení, zoufalství a začínajícím šílenství v každé sekundě. Celkově se jedná o chvílemi až bolestivě (doslova) intenzivní podívanou (především v její vrcholné scéně, která je tak výborně natočená, až je vskutku nepříjemná, skoro až drastická), které vlastně nic zásadního nechybí. Ale vidět to znovu v brzké době vážně nechci... 80 % (04.02.2011)