Lepší svet

Zentropa je dánska filmová spoločnosť, ktorá vytvorila SKVOST režisérky SUSANNE BIER, pričom sa mi dlho nestalo, aby ma film takto silno zasiahol. V úvode sledujem pohreb ženy, matky Christiana, ktorého smrť matky hlboko zasiahla, bude neskôr prchký, impulzívny, výbušný, nezvládateľný. Presťahuje sa spolu s otcom do Dánska, kde začne chodiť do školy, tam spoznáva istého rovesníka menom Elias, ktorého si v škole podávajú ako horúci zemiak, t.j je šikanovaný od spolužiaka Sofusa, ktorý neskôr schytá poriadny výprask práve od Christiana, ktorý ho domláti takmer do bezvedomia... Z týchto chlapcov sa stávajú postupne kamaráti. Elias má rodičov doktorov, otec Anton chodí na turnusy do africkej Kene, kde tiež nie je úplne v bezpečí, so ženou sa rozvádzajú pre Antonove hriechy z minulosti, zrejme zahýbal žene a Marianne je doktorkou v nemocnici. Stretnú sa tu dva protipóly, a to Eliasov otec Anton a Eliasov rovesník Christian, Anton nie je násilník, ktorý keď od niekoho dostane facku, tak ju nevráti, a to poriadne štve mladého Christiana, ktorý chce takto zapiecť človeku, ktorý dáva facky Antonovi, ktorý mu to ale nevráti, tak sa títo dvaja kamaráti rozhodnú pomstiť tomuto človeku, ktorý je automechanikom, zhotovia po domácky vyrobenú bombu, ktorú umiestnia pod jeho auto, čakajú na vhodnú príležitosť, zapália zápalnú šnúru a o minútu má nastať výbuch, len háčik je v tom, že práve idú okolo dvaja ľudia, a tak Elias zatiahne ručnú brzdu, aby ochránil týchto dvoch nevinných, ale je z NEHO takmer kaša, našťastie prežije, ale jeho matka začne nenávidieť Christiana, ktorý jej syna zatiahol do prúserov, áno ešte aj ten chalan dostane výprask, ktorý šikanoval Eliasa a bol pri tom nôž. Citlivý film, ktorý dbá na vnútornú zložku postáv, aby sa divák vcítil do ich problémov a herci Mikael Persbrandt ako Dr. Anton a William Jøhnk Nielsen ako Christian predvádzajú fantastické herecké výkony vhodné obdivu. Susanne Bier priniesla ojedinelý európsky film, po ktorom by sa mal každý aspoň na chvíľu zamyslieť, ak nie, tak jeho chyba. (17.09.2015)

Ani obálka Strážnej veže by sa nemusela hanbiť za taký plagátik. Ak by som pociťovala nutkanie spomenúť jednu vec, ktorá mi prekážala najviac, musela by som prezradiť rozuzlenie prakticky všetkých liniek. Takže spoiler. Toľko šťastných koncov nemajú ani v Disneyovkách a masážnych salónoch dokopy. Už som čakala len, kedy Christianova matka vstane z hrobu. (07.07.2019)

Není to špatný film, přišel mně jen hrozně vumělkovaný, nebo jsem od něho čekal vzhledem k jeho pověsti víc, nevím sám, každopádně spíše lehčí zklamání. Téma Afriky se mně líbilo mnohem víc v podobném severském filmu Po svatbě, tady mně přišlo úplně zbytečné a navíc.Pochválil bych tak možná pěknou kameru a fakt, že jsem viděl konečně Ulricha Thomsena v nějaké " normální " roli, jinak naprostý průměr, což mě celkem mrzí. A pokud je tohle nejlepší neamerický film roku 2010, tak je něco hodně špatně. (13.07.2014)

Seversky důstojné pojednání o tom, jak i pro vyspělý charakter může být těžké nedat volný průchod svému hněvu, nesplynout se skutky, pro které má jen pohrdání a v extrému při zachování tváře umět tu druhou nastavit. A což teprve, když se v dětské duši nenávist rodí z bolesti a dokáže polevit až procitnutím z činu daleko za hranicemi malých dětských vendet a následného osvobozujícího pláče, který ze samého žalu nemohl propuknout, jen doutnal hluboko uvnitř, pod povrchem nepochopení světa a jeho zákonitostí. Civilně komorním herectvím dospělých získávají prostor výborně napsané i zahrané dětské role a úžasné finální záběry přírody s relaxační hudbou jakoby oznamovaly, že ta mladá duše je už svobodná... (09.12.2012)

Vlezdoprdelský kalkul nestydatě vykořisťující emoce přežvykujících držek před plátnem. Jedna velká, zavrženíhodná, slzopudná, citová ždímačka a hlavně ryzí definice výstavní festivalové děvky, jež zvládne pusou dvanáct macatých diváckých klacků a pravačkou dalších čtyřicet. Susanne Bier dávám košem hned po prvním rande, neboť žádný jiný film se mi ještě nesnažil tak mermomocně vecpat svou obludnou naolejovanou hlavu mezi půlky. Žádný jiný film mě ještě nenechal v tak polonasraném a zhnuseném rozpoložení vůči zemím severským a všem jejich servítek prostých domorodců s líbivě vychlastanou melodií hlasu. A nebýt dvou bravurně střižených protipólů pány Persbrandt a Thomsen, tak bych ty veškeré zbylé hvězdičky našťouchal režisérce do chřtánu a celou bych si ji nastrouhal do kebabu. (04.08.2013)