Pole neorané

Neviem, čo by ste v danom časopriestore, v ktorom tento film vznikol, čakali od "sociálnej drámy". Pole neorané sa nevyhlo ani propagande, ani klišé, ani naozaj unavujúcim a dnes nepochopiteľným (v lepšom prípade úsmevným) scénam, no popri takpovediac "povinnom" socialistickom podtóne sa tu objavujú i naozaj príťažlivé dejové línie (aspoň do čias, kedy nezahynie hlavná hrdinka) a nezabudnuteľné scény z každého súdka (romatické sledovanie hviezd, veľkonočná oblievačka, dojemné úmrtie na krížnej ceste ...) (16.04.2012)

Národní umělec Petr Jilemnický byl učitelem na Kysucku. Zde poznal zblízka bídu a zaostalost slovenských kopaničářů, vykořisťovaných vesnickými boháči, státem a církví, a jim věnoval svůj krásný román „Pole neorané", napsaný v době největší hospodářské krise a nejkrutějšího zotročení chudých zemědělců, v roce 1932. Hlavní myšlenkou, prostupující celým dílem, každou episodou románu i filmu, je růst postav k uvědomělosti. V tom je hluboký smysl cesty Pavla Húščavy do Vítkovic, v tom je smysl Koreskova působení na Pavla i odhalení Magátovy podlosti a pletich starosty Širance. Výsledkem je poznání, že proti organisovanému boji proletariátu jsou páni bezmocní. Sem dospívá Pavel Húščava, veliký příklad pro tehdejšího pracujícího člověka, strhující svými vlastnostmi a růstem k bojové uvědomělosti, jimiž může být příkladem i pro člověka dnešní doby. ... Poznámka: Vlado Bahna natočil jako svůj první celovečerní film podle vlastního námětu dokument o stavbě slovenské Trati mládeže „Ocelová cesta" (1950). Další jeho prací byl rovněž dokumentární film, tentokrát barevný „Dúha nad Slovenskem". Za tento dokument o výstavbě Slovenska po r. 1945 byl Vlado Bahna vyznamenán v r. 1952 státní cenou. — Vladimír Mináč, který zpracoval do scénáře román Jilemnického, je autorem námětu slovenského filmu „Boj sa skončí zajtra" (1951), — František Lukeš, Bahnův spolupracovník u kamery také při filmu „Dúha nad Slovenskem", natáčel v roce 1950 dokumentární film „Tatranský pohár". — Šimon Jurovský je autorem hudby slovenských filmů „Varúj" (1947), „Ocelová cesta" (1950) a „Lazy sa pohly" (1952). Filmový přehled 6/1954 (22.04.2003)

"Kríza? A to je čo? Nové meno na starú biedu." Bahna natočil sociálnu drámu, v ktorej sa mu veľmi precízne podarilo vykresliť obrazy chudoby, bezvýchodiskovosti a ťažoby života obyčajných kysuckých ľudí z obdobia krízy tridsiatych rokov minulého storočia. Celkovú silu filmu nanešťastie oslabujú prokomunistické motívy, odpútavajúce pozornosť diváka z ťažkých privátnych osudov hlavných postáv smerom k schematickej kritike cirkvi, kapitalistických buržujov, alkoholizmu či manierov politických strán. Najlepší herecký výkon podal vo filme Gustáv Valach čoby Marek Cudrák. (05.08.2011)

„Treba orať. Dokiaľ človek vládze.“ Knihu som nečítal, film sa dal – ale nie úplne. Dobrí herci striedaní slabými až nevhodne obsadenými (tradične na seba úplne zbytočne strhávajúci Jozef Kroner), dobré scény striedané s rozčuľujúcim až naivným klišé. Nevraviac o čudnom komunistickom motíve – tento film je skôr o tom, že komunizmus je lepší, ako nezmyselné exekúcie na majetku už beztak chudobu derúcich sedliakoch. Občas som z filmu cítil presne to, čo sa mi na „dedinských slovenských drámach“ páči: zlé medziľudské vzťahy, silný vzťah rodič/dieťa, jednoduché dialógy a ťažko uchopiteľná atmosféra tvrdého života na kopaniciach, kedy cítite prašnú suchú zem na dlaniach a nie a nie sa jej zbaviť. Hneď nato sa ale dobrý príbeh zvrtne v nedobrú scénu, končí akosi uprostred a Zlo (krčmár, richtár) navyše nie je potrestané, čo mi prekážalo. Film skáče od politiky a „štátnych záležitostí“ po ťažký život na dedine a to mu na údernosti nepridáva. (28.05.2011)

Starší film, ktorý má určite svoje kvality. Zaujme v prvom rade dobrým obsadením, ktoré robí čo môže...ale...Tento film má jednu veľkú vadu. Hlavne v druhej polovici je už tá komunistická propaganda v dialógoch tak zjavná, že to vážne kazí výsledný dojem a nedokáže ho napraviť ani môj obľúbený Jozef Króner. Zdar soudruzi! 60%. (24.04.2011)