Tomb Raider

S výjimkou výborného rozpadajícího se letadla nad vodopádem víceméně pouťová atrakce, která sice nijak neurazí, ale ani nenadchne. Jede dost na jistotu, je hodně opatrná a v žádném případě temná/úderná/krvavá. Oproti oběma dílům s Angelinou Jolie jsme nicméně v realističtějším světě, k uvěřitelnosti přidáváme i dávku lidskosti, postavu z masa a kostí navíc táhne k maximálním sympatiím Alicia Vikander, která byla skvělým tahem. Její Lara je emocionálnější, vrstevnatější a určitě zajímavější. A zatraceně dobře se na ni dívá. Už její entrée v Londýně nabídne holku, se kterou prostě chceme strávit necelé dvě hodinky. Restart potenciální nové série se znovu točí okolo problematického vztahu s otcem, záhada je tu v podobě královny uvězněné po staletí v hrobce na tajemném japonském ostrově a podle fandů předlohy (sám jsem to nikdy nehrál) tahle verze nepatří mezi videoherní mršitele. Příběh je sice jednoduchý, ale funkční, asi nikdo nečeká zásadní dialogy a oscarový scénář, ovšem jedno podstatné chybí: tvůrci nemysleli na to, že by to mohla být i zábava. Hravost sice místy pocítíme, ale hluché scény rovněž. A není jich málo. Norský tvůrce solidního horského masakru Fritt vilt, který zdobila výborná atmosféra, Roar Uthaug nezklamal, ale ani se úplně nevytáhl. Prostě taková průměrná pohádková oddechovka. (01.06.2018)

Křehká charakterní herečka Alicia, která mi na roli připadala nevhodná (chtěl jsem v ní vidět spíše některou z rychlých a zběsilých prsatek), dodává filmu tunu sympatií a lidský rozměr. Díky ní film dýchá. A první dvě třetiny je dokonce inteligentní, obratně pracuje s interakcí postav i jejích zasazením do atraktivního prostředí. Před vstupem do finální jeskyně ale nad sebou zlomí intelektuální hůl, uchýlí se k laciným zvratům a shodí se na tři hvězdy. Nevyužitý potenciál vidím také v tom, že scénář do žánrových vychytávek, a nedejbože pravidel, nevnesl nic nové. Naopak, jednu z hlavních atrakcií vykradl ze Ztraceného světa. (06.04.2018)

Až vám bude někdo říkat, že filmařské pojetí filmu TOMB RAIDER má jisté rysy retropřístupu, tak... vlastně ano. ___ 1. V upřímné jednoduchosti vyprávění je to docela pravda už jen vedle všech těch meta-narativů a meta-fikčních-světů. A spíše než dědictví počítačových her v tom vidím dědictví řetězovitých epizodických narativů, které tvoří vzorec dobrodružného románu i filmu víceméně odjakživa. Oproštění tohoto vzorce od dávkování odkazy v každé scéně na vrub soustřeďování se na relativně pomalý vývoj hrdinky, působí osvobozujícím dojmem, byť si ho umím představit hravější - a přechod od hodné holky k vraždící... ehm... hodné holce je přece jen poněkud nečekaný. ___ 2. Z hlediska stylu sprintuje se svými 2722 střihy průměrně po 2,4 vteřinách v tom rychlejším peletonu zcela současné kinematografie. Na druhou stranu je mnohem přehlednější než většina současných akčních filmů. To je dáno zřejmě větším množstvím ustavujících celků a vůbec větších rámů, kdy nástřihy na detaily mají tendence zpřesňovat plynulost informačního toku a velké množství úhlů je často navázáno na něčí pohledy. Jakkoli podobně rychlý střih nebyl v devadesátých letech normou, ostatně i dneska jde víceméně o dolní hranici preferované rychlosti střihové skladby (níže už jde spíše o odchylky), v přehlednosti se tehdejším postupům střihu akčního filmu blíží spíše než dnešním. Pro srovnání viz moji databázi zde. ___ 3. To jsou ale jen dohady, musel bych film vidět znovu a soustřeďovat se více na styl, na výstavbu jednotlivých prostředí i na způsoby vedení pozornosti v hloubce prostoru. Napoprvé jsem se spíše nechal unášet dobrodružným příběhem o sympatické hrdince v neotřelém podání Vikanderové. Vzpomněl jsem si každopádně na ÚTOK NA BÍLÝ DŮM, kde je čistota upřímně jednoduchého vyprávění i nečekaná přehlednost jinak velmi rychlého střihu podobně starosvětská. (17.03.2018)

Sympaticky civilní dobrodružství s pragmatickým záporákem "nechci ovládnout svět, chci domů a udělám proto vše" a na tupý blockbuster vůbec ne špatně uchopeným "ne až tak nadpřirozeným artefaktem". Do toho Vikanderka, která do fyzičtější (o co více neobdařené, o to více hekající a vzdychající) Lary vyloženě sedne. Sráží to však otřesně vybrané songy, násilně naroubovaná zbytečná linie na míru čínskému lidu/trhu a především střední pasáž v džungli, která je sice nejblíže videohernímu předobrazu, ale ve filmu, který jinak sází na kaskadéry a nepřepálenou akci najednou na dvacet minut vyrukovat se sérií CGI eskapád, to je na pěst. Naštěstí finální CTRL+C/CTRL+V indianajonesovská třetina od nich do značné míry opět ustoupí. (01.06.2018)

Som ohromne zaťažený na dobrodružné príbehy o hľadaní pokladov a tajomných artefaktov niekde v džungliach, hrobkách a na stratených ostrovoch. Plus na slečnu Vikanderovú by som sa dve hodiny díval, aj keby celý čas sedela pri kozube a štrikovala sveter. K filmu: Fajn staromódne dobrodružstvo, ktoré v záplave digitálnych veľkochujovín prekvapuje tým, ako sa drží pri zemi. Žiadne divoké skákanie medzi kontinentami, žiadne súboje s múmiami a oživenými sochami. V Londýne sa zoznámime s hrdinkou, potom s ňou cestujeme na odľahlý ostrov, je tam trochu naháňačiek a súbojov v džungli a potom už len hrobka s pascami. Celé to dobre odsýpa, má to sympatickú hrdinku 😍, Walton je solídny zloduch, CGI je tak akurát (a vyzerá lepšie ako v traileroch) a až na pár scenáristických mimózností ma tam vlastne nič nerušilo. A je to OMNOHO lepšie ako tie staré filmy s Angelinou, aj keď sa musím priznať, že vzhľadom na lásku k tomuto subžánru mám rád aj tie. :) Takých 7/10, pre fanúšikov Indyho, Múmií, Flynna Carsena, Brisca Countyho Jr. a kadejakých Národných pokladov jasná povinnosť. (17.03.2018)