The Loved Ones
Réžia:
Sean ByrneScenár:
Sean ByrneKamera:
Simon ChapmanHudba:
Ollie OlsenHrajú:
Xavier Samuel, Robin McLeavy, Richard Wilson, Roman Kroufek, Jessica McNamee, John Brumpton, Victoria Thaine, Gulliver McGrath, Suzi Dougherty (viac)Obsahy(1)
Příběh mapuje osud mladého středoškoláka Brenta (Xavier Samuel). Brent se díky rodinné katastrofě a neustálé konfrontaci z matčiny strany uzavírá do sebe. Nemůže se zbavit pocitu viny z tátovy smrti, zažívá emoční kolapsy a pomáhá si marihuanou a metalovou hudbou. Jeho dívka Holly se mu snaží co nejvíce pomáhat. Je to milá starostlivá slečna nohama pevně na zemi a právě ona je důvodem, proč je Brent surově unesen. Když se probudí z bezvědomí, čeká ho pohled na zrcadlovou disko kouli, injekční stříkačky, elektrickou vrtačku a jeho ctitelku, která neskousla, že jeho přítelkyně není ona. Brenta čeká noc hrůzy plná mučení a beznaděje. (Zeck)
(viac)Recenzie (299)
V hraniciach subžánru sa jedná o naozaj jedinečný zážitok, ktorý si vychutnajú len tí, ktorí budú na niečo podobné pripravení. Dejová línia je takmer ako z céčkového braku, no režisér veľmi dobre pochopil, čo je potrebné spraviť s kamerou, ako načasovať strih a ohromiť divácke zmysly zvrátenými scénami tak, aby to prinieslo žiadúci efekt. Film však odhalí slabšie žalúdky až v druhej polovici, ktorá ak by neprišla, tak škrtám štvrtú hviezdičku. Rozjazd teda trošku pomalší, ale o to efektnejší záver. Navyše vedľajšia dejová línia mala svoje opodstatnenie. Či už príbehové, ale najmä striedanie explotation scén s pomalými majo svoje čaro a zmysel, aby sa divák nepresýtil. 80%. ()
[jsou v tom spoilery, ale lehké, dá se brát spíše jako upoutávka] Já to vždycky říkal, že všichni Australani jsou zvrácení vidláci. Loved Ones je neuvěřitelně zábavná jízda, plná násilí nejhrubšího zrna (naštěstí ani zdaleka neplatí, že by bylo samoúčelné), a přitom velice nenásilně prošpikovaná mnoha černohumornými vsuvkami. Jednoznačně nejzábavnější film o rozmazlené píči – aneb pojem „tatínkova holčička“ dostal zcela nový význam (škoda, že na dokonání toho incestu nezbyl čas). Zamrzí jen, že se tvůrci nevyvarovali některých velmi otřepaných klišé a postav, které se v rozhodující chvíli zachovají jako idioti. Jinak je tam asi úplně všechno a nechybí ani receptář prima domácí lobotomie a mnoho dalšího, ale nebudu to vypisovat – raději to rovnou doporučím! (a pořád mam chuť napařit plný počet) ()
Asi můj nejoblíbenější druh hororů, v tomtopřípadě s detailně vykreslenou brutalitou (kterou však obvykle příliš nevyhledávám). Jedná se o celkem prostý příběh, kdy se mladý král maturitních plesů ocitne ve zvláštní, zvrácené rodině a musí se buď urycheně dostat pryč nebo je znetvoření a pravděpodobně i smrt nevyhnutelná. Čas běží.... PS: Robin McLeavy a její šílené pohledy filmu dosti vypomohly, aneb šílenství může být celkem sexy. 73% ()
Another really fucked up family... Slušná porce (pro mě nové odnože) brutality a WTF momentů. Bohužel se v mých očích Loved Ones, The snaží až příliš okatě posouvat hranice teroru někam dál (jiným směrem ?), než tomu bylo u podobných filmů - za všechny mě napadá asi Martyrs. I když ta slabá hodinka a půl uběhla nečekaně rychle, nemám sebemenší chuť to někdy v budoucnu vidět znovu - 40%. ()
Konečne po dlhej dobe slušné exploitation! ()
,,Budeš mé první vrtání. Já se tak těším!" Bože, to ale byla psychopatka! Vcelku nenápadně se rozvíjející thriller se rozvine do řádně krvavé růže. Zvrácená láska otce a dcery přinese své otrávené ovoce. Hlavní hrdina se dostane do spárů středoškolské spolužačky a vše nasvědčuje tomu, že není šance na svobodu. Skvělá muzika, která je mixem rocku, metalu, punku a přihlouplých zpívánek jepičích hvězdiček, je zaštítěna Ollie Olsenem, hlavním to skladatelem. Zpočátku jsem nechápal, proč se rocker řeže žiletkou, ani proč místo gothičky je nepříjemná emačka. V průběhu děje však do sebe začalo vše pěkně zapadat. Erotická scéna v autě (ta první) je až dokumentárně realistická, zato většina brutálních scén je v náznacích a mimo kameru (což tentokrát vůbec nevadilo). I tak se jedná o drsný snímek, kde se filmovou krví nešetřilo. Zpočátku jsem viděl daleko nižší hodnocení, jako celek mne film nakonec překvapil. Jediné k výtce je občasné chování postav, jako by měly v hlavě sekanou. Prchající člověk přece sedne do auta a ujede a ne, že z něj vystoupí, a pak utíká pryč, stejně jako kličkovat před autem je nesmysl, stačí běžet za roh (jenže to ve scénáři nebylo...). ()
Tak tohle mě bavilo. Konečně zajímavý exploitation. Je to taková směska napínavého krvavého filmu s teenagerovskou komedií. Australané opět mile překvapili. Herci to odehráli mistrně a hlavně růžová princezna byla skvělá psychopatka. Z některých momentů úplně mrazilo, jindy se zase objevil nějaký ten vtípek z druhé příběhové linie, která byla sice poměrně zbytečná, ale nabídla zajímavé zpestření. Nebýt několika hloupých momentů (až budu utíkat před nějakým člověkem, tak určitě vylezu na strom), divných obyvatel sklepu a trochu přepísklého konce, tak by to bylo na plný počet, protože to jinak bylo pro hororového fandu velmi chytlavé. 75% ()
Obrovské překvapení. Takový nářez, hlavně ke konci jsem byl v sedmém nebi. Dokonale mě to vtáhlo do děje a to je přesně to, co mám na filmech rád. Takové psycho, které mi připomínalo Funny Games USA, jenže tady mi to do sebe zapadalo ještě víc a můžu říct, že jsem se dost bavil. Prostě mi to sedlo, nic zvláštního bych na tom nehledal. :-) ()
A pak že je láska krásnej cit. Když jsem sledoval, kterak značně narušená romantická duše zahajuje pokus o lobotomii jejího vysněného prince, byl jsem konečně rád, že na mě vyzývavě pomrkává leda náš kocour, když chce dostat nažrat. Koncept prolínání dvou takřka nesouvisejících linií, v nichž vidíme planoucí pubertální touhy vždy z jiné perspektivy (přičemž docílení vysněného vrzu s metalovou divou je rozhodně tou příjemnější a radostnější), je docela fajn a dvojice záporáků vzbuzuje odpor, jaký dlouho nepamatuji, ale potenciál zůstává jinak celkem nenaplněn. Už pár dní po projekci mi vzpomínky na film bohužel splývají a do popředí vystupuje jen několik odvážných a zajímavých scén, byť jsem svázanému a sexuálně obtěžovanému chudákovi celou dobu fandil a těch pár segmentů z hlavy asi nevyženu. 65% ()
K neuvěření. Vidět českou tvář,byť jen na chvíli v australském horroru. Romana Kroufka tímto pasuji, vedle Zory Kerové za jednoho z nejvýraznějších českých vyslanců v horrorovém filmu. ()
Loved Ones je velmi zajímavý a neobvyklý horor. Svojí atmosférou připomíná spíše nějaký slaďáček, ale když se do toho obuje trošku úchylnější tatínek a jeho princezna (dcera), stojí film za to a ukáže jiné metody mučení, na které nejsme zvyklý. Každým okamžikem jsem se vžíval do role mučeného a v životě bych se do takové situace nechtěl dostat. Musím uznat, že hudba byla perfektní. Možná trošku jiná než jsme u hororů zvyklí a někomu by ta hudba mohla vadit. U mě naprostá spokojenost a pokud bych minulý týden neviděl Inside (2007), který mě naladil úplně na jinou vlnu, dal bych plný počet. Bohužel mě tento snímek tolik nepohltil, ale i tak jde o dobrý horor...8/10 = 85% ()
Je to na pomedzí troch až štyroch hviezd, ale pochváliť môžem predovšetkým skutočne originálne gore prevedenie celého mučenia a zámernú humornosť niektorých scén, na čele s s vyhlasovaním "královny plesu", ktorá si svoju korunku skutočne zaslúžila. Na druhej strane ale nechápem opodstatnenosť sekundárnej dejovej linky, v ktorej sa okrem sexu so sympatickou metalistkou nedialo fakticky nič.. aha, počkať, už som tú opodstatnenosť pochopil.. i keď, ani ten koitus nestál za veľa. ()
I na 80 minut příliš dlouhé, skoro bez gore, jen s pár interiéry .. a přesto pro mě nejintenzivnější hororový zážitek roku. "Carrie" nového tisíciletí přichází a je za nuzný peníz řádně zvrhlá a mrazivá - výborný exploiťák (který ale na druhé shlédnutí dost ztrácí . . .ale i tak - co má být). ()
Hodně neobvyklý, středoškolský torture exploitation, který zachycuje nástrahy odmítnutí pozvání od ošklivky na maturiťák. Ona totiž může být ta citlivka zároveň psychopatická, sadistická svině z dementní familíje, takže jí taky nemusí dělat problém poslat svýho zcvoklýho fotříka, aby si vás někde ve slabé chvilce ulovil. To je potom hodně předčasná kocovina, když se člověk místo maturiťaku podrobuje celkem i nechutnýmu mučení. Když započítám něco jako duble revenge na konec, tak po druhé projekci zvyšuju na 4*, protože kvalitu film má, ale já na torture moc nejsem, takže výš jít nehodlám. 75% ()
Velmi nápaditý a svižný příspěvek do imho dosti chátrají truhly s filmy o lidech mučících jiné lidi. Kromě vrtačky a jiných (dosti nápaditých) legrácek mne tu velmi potěšilo setkání s Romanem Kroufkem, který se do paměti zapsal i v malé roličce, která mu zde byla svěřena. ()
Nebolo to zlé, skôr som príjemne prekvapený. Krvavé, brutálné, zábavné a muzikálne vyladené, všetko dohromady tvorí snímoček, ktorému do nadpriemeru chýba iba kúsok. Možno kvôli atmosfére, absencii hlbšieho nápadu a hlavne pomerne urýchlenému, odfláknutému záveru. 69/100 ()
The Loved Ones je exploitation a v rámci daného subžánru ide o film, ktorý má všetko čo by mal mať. Trochu prepnutá princezná a jej pošahaný tatík terorizujú "krásneho princa" a potom sa rola otočí, čiže princ pôjde po krku princezne. Vynaliezavosť mučenia je na stupnici od 0 do 10 asi tak na 2ke. Nechcem spoilovať, ale nič originálne som tam žiaľ nevidel. Všetko čo je vidieť v iných exploitationoch vidíte aj tu. Scéna s vŕtačkou je fajn, ale odvrátiť kameru v tom najlepšom? To sa nerobí. No proste.. typický žánrový chronologicky natočený film, ktorý splnil čo mal, ale nepriniesol nič nové (ani čo sa gore týka) a tým pádom ma nemal čím prekvapiť (a celkovo to gore a brutalita bola slabá, prišlo mi to ako prístupný exploitaion :). A to delenie príbehu s maturitným plesom? Načo to bolo dobré? Zbytočne rušenie a vôbec neokorenené o žiadnu vychytávku. Možno starnem a možno nie, ale The Loved Ones je priemer dokonca aj vo svojej kategórií. No stále je to o kúsok lepšie ako dejovo podobný Otis (2008). ()
Robin McLeavy se dle režisérových instrukcí na svou roli připravovala vyhledáváním informací o sériovém vrahovi Jeffreym Dahmerovi, dále také musela zhlédnout filmy Misery nechce zemřít (1990), Takoví normální zabijáci (1994) a díla Quentina Tarantina.Takže solidní příprava a taky podle toho vypadal výkon.Ale podle mě ještě lepší výkon předvedl John Brumpton v roli psycho otce.Výkon hodný oscara. ()
Strašná píčovina. Všechny postavy se tam chovají jak idioti, celé to absolutně nedává smysl, a jediná vteřina tam není napínavá, nebo nedejbože strašidelná. Když nic jiného, místy je to ale tak moc debilní, až je to vtipné - nasmál jsem se celkem dost. Film s tak hrozným scénářem jsem už dlouho neviděl. ()
Sympatický mladík Brent (Xavier Samuel) řídí auto, když mu náhle do cesty vstoupí jiný zkrvavený mladík, strhne volant na stranu a při nehodě zemře jeho otec. Zvláštní, že se v průběhu děje existence záhadného mladíka vůbec neřeší a děj se jen posune o půl roku dopředu. Brent má delší vlasy, chodí s dívkou Holly, ale je do něj tajně zamilovaná spolužačka Lola, s kterou odmítl jít na školní ples. Zhrzená Lola se rozhodne se svým otcem ho unést k sobě domů a tam si na něm "ujetá" dvojka vybije svoje komplexy. Následuje mučení a názorné předvedení širokého spektra využití nástrojů pro kutily, které rozhodně neuvidíte ani v pořadu Přemka Podlahy. Lole bych se pod kladívko nebo vrtačku dostat rozhodně nechtěl a ona si pojem "stát se královnou plesu " vykládá hodně po svém. Překvapilo mě však, že ji nehrála opravdu ošklivá herečka, protože Lola vypadala normálně, ale byla to pěkně vyšinutá blbka, a jak se později ukázalo, Brent nebyl jediný mladík, kterého se svým tatínkem unesla. Slovo "extrém" tady dosáhne nového rozměru v okamžiku, kdy se divák dozví, jak povedená dvojka naložila s mladíky před Brentem. The Loved ones je překvapení z Austrálie, které se zrodilo (asi v pološílené) hlavě scenáristy a režiséra v jedné osobě Seana Byrna, a je docela možné, že něco podobného zažil on sám, pak o tom natočil tento horor. Viděl jsem sice lepší a možná nápaditější horory, ale dobrý výběr herců, několik scén vyvedených do extrému (někdy byly směšné, někdy tolik ne), dobrý výběr hudby a hlavně ústřední písně s působivým textem, plus hodně nevyužitá Jessica McNamee ve vedlejší roli, a nepříliš povedené finále, dávají dohromady celkem působivý horor, z kterého je ale cítit, že se jedná o debut. V rukou zkušenějšího režiséra by možná film vypadal mnohem vyzráleji. ()