Špičák

Případ filmu, ke kterému se tři hvězdičky absolutně nehodí, ale zároveň si nedovedu představit, jaké jiné hodnocení bych mu měla dát. Technicky vzato Yorgos Lanthimos neudělal nic špatně, ale zároveň je ten film maximálně odporný a už ho nechci nikdy v životě vidět, ani na něj myslet, ani si na něj vzpomenout. (06.04.2022)

Filmy Yorgose Lanthimose ve mně probouzejí rozporuplné pocity, hůře se mi vstřebávají a Špičák byl v tomto směru pro mě z dosud viděných snad nejmarkantnější. Už dlouho jsem se u žádného filmu nehoupal, někdy vyloženě od scény ke scéně, tak silně na úrovni „upoutává a baví – odpuzuje a nebaví“. Samotný námět totalitní rodiny, která žije pod přísnou kontrolou v pomyslném skleníku, odloučeně od reality za kamennou zdí zahrady, téměř bez komunikace se světem, kde i třeba jakýkoliv film (mimo vlastní natočená rodinná videa v bytě) se stává naprostým tabu, sliboval hodně a Lanthimos využil mrazivý, atraktivní a současně bizarní námět k řadě povedených scén a dílčích zápletek. Míchá se tu napětí s tísní a absurdním humorem, divná atmosféra často báječně funguje, ústřední postava otce měla štěstí na výrazně a osobitě působícího herce a i ty jeho dcery mi časem začaly připadat zajímavé... Jenže svým stylem je tady na mě Lanthimos až příliš radikální a déle jsem si zvykal na kameru, kdy ve více záběrech např. vidíme postavy v širokouhlém formátu tak, že hlavy mají uříznuty mimo záběr a pod. Nepochybuji (po nedávných Chudáčcích teprve), že Lanthimos umí profesionálně točit, ale tady ve mně jeho formální experiment vyvolal místy vyvolal svým extrémním pojetím až dojem neumětelství. Když připočtu, že jsem se víckrát musel překousat pocitově prázdnými scénami a (opět) přehnaným počtem šílených sexuálních i jinak úchylných scén, mám stále pocit, že Lanthimos tak úplně není režisér pro mě – byť díky vybraným devizím a svébytnému provedení netradičního námětu šlo pro mě určitě o zážitek. Jen ten špičák se mi zatím v případě Lanthimosovy tvorby nepodařilo rozkývat naplno. [70%] (14.03.2024)

,,NEMŮŽEME NIKOMU VĚŘIT. NIKDO BY SEM UŽ NEMĚL CHODIT. MYSLÍM, ŽE TEN ÚKOL SVĚŘÍM SVÉ NEJSTARŠÍ DCEŘI....“ /// Takhle nějak si představuju úchylnej a lehce pornografickej voyerismus. Uchylácky strohý a jednoduchý VŠECHNO, zabalený do erotiky – včetně tý teatrální (a myslím divadelní) scény ke konci. Film pro úchyláky. Dávám 4*, zvlášť, když se matce brzy narodí ten pes. Úchylně (zase? neznáš jiný slovo?) rozporuplnej film. Jestli je tohle kinematografická budoucnost, no tak to mě teda ségra vobejmi! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Animovanej ,,Za plotem“ se mi zdá poněkud úchylnej. 2.) Vylízat za čelenku? Co mám s tebou dělat.... 3.) Thx za titule ,,Dodixinka“ a ,,fridatom“. /// PŘÍBĚH ***** (nebo žádnej!) HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (nebo *****!) (08.07.2012)

Řecký klenot Yorgos Lanthimos nejednou představil zajímavou myšlenku, nejednou dokonale šokoval a předložil živočišné momenty. Už ve své domovině rýpal do bizarních a velmi křehkých mezilidských vztahů. A už tehdy testoval, co publikum snese. Vytvořil absurdní svět jedné rodiny, ve kterém vládne autoritativní otec, který jako jediný opouští dům s velkou zahradou a vysokou zdí. Okolní prostředí platí za to zlé a závadné, rodiče kontrolují emoce, koníčky, tužby, názory – prostě vše svých tří prakticky dospělých dětí. Dvou dcer a jednoho syna. Potomci hrají nesmyslné hry, poznávají sexualitu, v momentě ohrožení se učí štěkat, jindy za dobrý výsledek nebo chování dostanou od papá nějaký ten dárek. Ten potlačuje vše, co by mohlo ohrozit cokoliv z toho, co za dlouhé roky pečlivě vybudoval. Jenže pak začne ze své fabriky vozit vetřelce – zaměstnankyni bezpečnostní agentury, která má synkovi roztahovat nohy. Střežený režim se tak začne bortit. Civilizaci popírali už mnozí jiní tvůrci, Lanthimos nic moc nevysvětluje, nezdůvodňuje. A ani nesoudí. Nejde o herecké výkony, jde o fyzické bytí, nejde o dialogy, nýbrž o jakýsi přednes. Postavy zabírá třeba jen od pasu dolů, jednou je nechá fyzicky vyblbnout (hudebně-taneční vložka na oslavě výročí svatby), jindy je nechá nesmyslně jednat. Je to odvážné, chladné, klaustrofobické, divné. Prostě přijměme fakta a nechejme se unášet jinakostí. (24.02.2019)

Nic tak ujetýho jsem jaktěživ neviděl, a to už mi ujelo tolik vlaků, že bych je nespočítal. Bohužel, stavění všeho, ale absolutně všeho na hlavu a dovádění všeho na hlavu postaveného do absolutní, ale absolutní absurdnosti ještě neznamená, že kolem toho budu nadšeně skákat a vřískat blahem, jakou že krásnou satiru jsem to viděl. Jo, pochopil jsem, o co komu šlo; to by docvaklo i magorovi, který si myslí, že ku*da je vážně světlo. Jenže čeho je moc, to mě neba. P.S: Ten odborník, který jako první přišel s teorií, že když žena řekne ne, myslí ano, musel být Řek. (Challenge Tour 2015, film č.21) (17.04.2015)