Polytechnika

Horor ze života vyprávěný pohledem vraha, svědka a přeživší. Montreal 1989, ukřivděný student nenávidící nespravedlnost skrytou uvnitř feminizmu, puška​ a technická škola plná nadějných dívek... Villnevue je jako struhadlo a dostává se až ke krutému poznání, že smysl života si musíme vymyslet sami, abychom se nezbláznili. Formálně brilantní, příběhově silné byť malinko prvoplánové. (02.01.2018)

Polytechnika je pro mě přímo modelovým příkladem toho, jak by se o podobných událostech (střelba na škole) točit nemělo. Film v posledku nepřibližuje ani osobu pachatele - o kterém si odnesete leda to, že nenáviděl feministky a.k.a. ženy (to, kde se tato nenávist vzala, však nerozpracovává); ale co hůř, ani oběti jeho útoku – které až na dvě výjimky (u kterých nerozpoznám, nakolik mají, či nemají svůj předobraz mezi reálnými přeživšími; přiznávám, že tyhle postavy chápu spíš jako hypotetické ilustrace toho, jak (ne)zpracovat trauma) redukuje na rozstřílená těla. Sice ani tentokrát Villeneuve nezapřel své režijní mistrovství, ale k čemu to, když film neslouží pietním účelům (nepochybuju, že by chtěl, je na to však na jedné straně příliš naturalistický, až exploatující, na druhé pak formalisticky chladný), nýbrž toliko tomu, aby ztvrdil Vill.-ův spravedlivý hvězdný status. 40 % (05.12.2023)

přiznávám,že o tomhle incidentu jsem neměl tušení a je pro mě úplně stejně nepochopitelný jako jiné jemu podobné.Villeneuve nám pak v tomhle případě servíruje celkem sugestivní kousek,který si atmosférou nadcházejícího masakru v ničem nezadá třeba s Greengrassovou Bloody Sunday.Emoce tomu rozhodně nechybí a to i přesto,že všechny postavy včetně samotného vraha jsou celkem ploché...70% (26.05.2019)

"Jestli budu mít syna, naučím ho milovat. Jestli budu mít dceru, řeknu jí, že jí patří celý svět." // Černobílý snímek v dokumentárním duchu zachycuje jednu událost, a to spíše z pohledu nezúčastněného diváka, jen občas můžeme nahlédnout do soukromím aktérů, kterých se ona tragédie přímo týkala. O to víc je Polytechnique silnější, protože... protože do hlavy prostě nikomu vidět nemůžeš. Kamera ve stylu voyeura je němá a přesto vypovídá o ne/pochopení dokonale. // Můj čtvrtý film Denise Villeneuevea a musím říct, že prostě ví, jak na to. (16.10.2015)

Muž, ktorý NAOZAJ, ale veľmi moc nenávidel ženy !!! A to až v takom merítku, že sa ich razom rozhodol postrieľať, ako rešeto ! Volal sa Marc Lépine, bol kanadskej národnosti, kde sa taktiež rozhodol pre radikálny čin na univerzite École Polytechnique, kam prišiel po zuby ozbrojený, so zameraním sa na nežné pohlavie, ktoré počas tohto aktu neustále vyhľadával medzi totálne vydesenými študentmi, keď im k tomu nekompromisne “venoval” smrtonosné guľky bárs kde do tela, že akonáhle dokončil svoje „dielo” , ihneď spáchal samovraždu, pričom rodený Kanaďan Denis Villeneuve sa rovnako „rozhodol” na dvadsiate výročie po týchto hrôzostrašných, krvavých udalostiach, nakrútiť o tom mimoriadne znepokojivý, zimomriavkový snímok s minimalistickou čierno-bielou DP Pierreho Gilla, ktorá čoraz intenzívnejšie podtrhuje atmosféru, že už by sa dala normálne krájať. Je spracovaný jednak z pohľadu postáv, ako sú - Jean-François, očitý študent, ktorý bol priamym účastníkom tohto šialenstva, alebo Valérie, ktorá stála priamo zoči-voči pred útočníkom. I jemu samotnému je zahrnutá „veľkorysá starostlivosť” . Sekvencia spadajúca do tejto kategórie je presne tá, keď Lépine vstúpil po prvýkrát do katedry, kde najprv rozdelil ženy naľavo, mužov napravo. Chlapov vyhnal von, kedy sme si mohli iba domyslieť, čo sa dialo v uzavretej miestnosti, pretože potom kamera sledovala iba Jeana-Françoisa, ale bohužiaľ, prišlo i na Val, a to nie je vôbec pekné pre môj zrak, vidieť "Montreal Massacre" vo svojej najväčšej kráse, kedy my diváci, nie sme od toho vôbec ušetrení ! Ešte boli sekvencie po týchto výjavoch, kde som pozoroval citované charaktery, ako sa následne vysporadúvajú so životom... Trvá to slabých 80 minút, ktoré sú vskutku precízne, majstrovské ! Villeneuve je režisérom s talentom pre navodenie dôveryhodného prostredia ! (26.12.2019)