Zlo

„Čo si o tom myslíš ty?“ – Snažím sa veľa nemyslieť.“ Švéd Håfström (DUCH JAZERA, IZBA 1408) klame telom: predstaví nám mladistvého delikventa bez nervov, vyžívajúceho sa v násilí, pretože ho doma fyzicky mláti otčim. Neprispôsobivý chlapec sa po vzore najlepších filmových väzenských eposov dostáva na súkromnú chlapčenskú školu s prísnymi pravidlami, kde poriadok neudržiavajú učitelia, ale študenti medzi sebou. Tu sa mladík spriatelí a zaľúbi, ale tiež si pohnevá konzervatívnych jedincov, ktorých sila je v presile. Keďže si však chce udržať priateľstvo a lásku a túži doštudovať (pretože sám nie je nadšený zo Zla v sebe), zatína zuby a prijíma tresty, tvrdohlavo však odmietajúc najponižujúcejšie... Režisér výborne (znova) buduje atmosféru a (zasa) vynaliezavo pracuje so slabšími hercami. Tentokrát (resp. vtedy, keďže oba hore spomenuté tituly prišli až po ZLE) má však k dispozícii aj kvalitnejší scenár a práve ten prekvapuje. Hoci sa zdá, že mladík zatvorí školu po vzore Laurie Strodeovej z HALLOWEENU: H20 a pustí sa do čistenia, v skutočnosti... ale dosť prezrádzania. FRAJER LUKE pre mladú generáciu. Viac v mojej recenzii na Studna.net: http://www.studna.net/reviews/1089/ (21.07.2009)

Krása tohoto filmu spočívá v tom, jak dokáže v divákovi aktivovat emoce. Zejména ty negativní. Při scénách, kdy šesťáci šikanovali nováčky, to ve mně vřelo, jako bych byl svědkem skutečných událostí. Navíc herci zarhály arogantní šesťáky tak dobře, že bych pár minut po shlédnutí jen těžko uvěřil, že to mohou být ve skutečném životě normální sympatičtí kluci. Výrazy hajzlů v jejich tvářích působily věrohodně. To vše způsobuje, že snad nikdo se nemůže neidentifikovat s hlavním hrdinou. Posleství filmu je takové, že proti zlu nelze vždy bojovat jen laskavostí. Někdy je zkrátka třeba šmejdy seřezat. Jinak se jedná o překrásný scénář, který je velmi kvalitně a líbivě natočen. Nemohu vznést jedinou výtku. (04.05.2009)

Člověk se od zvířete neliší jen inteligencí, ale i morálkou. Schopností rozeznat dobro od ZLA.…. Internátní škola, která má svůj vlastní řád. Je velmi zajímavé sledovat Erikovu vzpouru a cítíte JEHO vnitřní boj, to napětí, které se musí uvolnit, ale nemůže zůstat bez následků. Přeji si, aby těm hajzlům nakopal prdel a čekám na tu větu ,,za hodinu v ringu“. Ze života. Plné emocí. Víc než cokoliv jiné. K tomu netřeba nic dodávat. PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ** NAPĚTÍ **** (11.06.2009)

Tady se musí zatleskat. Skandinávské drama Zlo je působivou sondou do světa mrazivé šikany, která se stává nedílnou praktikou „výchovy“ povedené školní rady v jedné prestižní internátní škole – a dnes se stává doslova civilizačním problémem. Jasně ji definuje, viditelně poukazuje na příčiny, výtečně s ní pracuje. V hlavní roli exceluje debutující Andreas Wilson, coby nováček Erik, který se systému nehodlá podřídit. Nešlo tu primárně o to, jak moc dostanou tihle chcípáci z vyšších ročníků lidově přes držku, nýbrž o celkové uchopení pojmů „šikana“, „odvaha“, „přátelství“. Proto docela nechápu, jaké tu o šikaně panuje mínění. Není snad třeba lámat kosti a rozbíjet obličeje po desítkách, aby divák pochopil, o jak zásadní problém se tu jedná. Famózně vygradovaný a maximálně sugestivní snímek dnes již hollywoodského tvůrce Mikaela Håfströma (poměrně zajímavá Hra s nevěrou) disponuje strhující atmosférou i hmatatelným napětím. A nabízí až tři možné katarze - 1) vyúčtování se Silverhielmem 2) právnické kličky v ředitelně školy 3) razatní řešení týrání nevlastním otcem. K plnému hodnocení ale krapet schází.. (08.09.2008)

Klasické téma šikany na internátní škole, téma, které je stále aktuální. Nejspíš spousta z nás si ve školních letech zažila situace podobné těm ve švédském snímku - ponižování, ba i fyzické násilí od jedinců starších nebo silnějších. Nejsem výjimkou, proto pro mě bylo velmi snadné identifikovat se s postavou hrdého Erika, držet mu palce, aby se nepoddal a pořádně nakopal tyranům dolní záda. Závěrečné vyznění, proti násilí je třeba bojovat násilím, asi není zrovna "výchovně" korektní, navíc to nefunguje vždy a proti každému. V reálném životě to často chodí jinak, jakkoliv by bylo hezké, kdyby morální převaha, duševní síla v kombinaci s fyzickou, vedla pokaždé k vítězství, k porážce zla. Občas ano... ale obvykle je to snaha hlavou prorazit zeď. Idealizovaný konec mě tedy zanechal mírně rozpačitou - čekala jsem něco depresivnějšího, více reálného (vždyť to nenatočili v Hollywoodu). Osobně nepovažuji za pravděpodobnou ani zjevnou toleranci učitelů k násilnému chování starších studentů (navzdory zasazení do tvrdší doby zhruba padesátých - šedesátých let zkrátka nevěřím v nečinnost a morální slabost celého sboru profesorů). Z pohledu cynického dospělého tedy musím strhnout hvězdičku, nicméně tento film v sobě nese silné morální poselství a spoustě dnešních teenagerů by měl být promítán každodenně tak dlouho, dokud v sobě nenajdou Erikovo vnímání spravedlnosti, jeho hrdost, jeho morálku. 85% (24.03.2009)