Příběhy slavných

Pre filmových fanúšikov je to veľmi cenný dokument o najvýznamnejších českých herečkách a hercoch. Z výpovedí ich priateľov, známych, kolegov, rodiny a s použitím ukážok z filmových diel, v ktorých si zahrali, vytvorili autori dokumentárneho seriálu "Príbehy slávnych" obraz o živote týchto umelcov. Zaujímavý televízny dokumentárny cyklus. *** (10.12.2009)

Desítky slavných uměleckých osobností, převážně z řad hereckých, ve vzpomínkách svých přátel a blízkých příbuzných tak, jak je ze svého pohledu vnímali oni. Ve filmech, v televizi a na divadle hráli komické, tragické, zkrátka vážné a nevážné role, ale v osobním životě to vždycky nebyli takoví baviči nebo fanfaroni, ale často rozervaní bohémové, štváči anebo docela obyčejní lidé, kteři svoji hereckou profesi uměli zatraceně dobře. Jakou masku vlastně skutečně nosili, když zrovna nehráli? Na to už odpoví tahle dokumentární série. Výběr osobností poměrně bohatý, ale na některé se nedostalo, a kteří by třeba konkrétně zajímali mě, protože o nich není tolik známo (Drbohlav, Faltýnek, Vicena, Besser, Geprtová, Jerneková aj). Z těch, co byli k mání, se dalo vybrat určitě spolehlivě, ale většinu z toho, co se v dokumentech objevilo a bylo o nich uvedeno, jsem už znal, anebo nějaký určitý obrázek o té či oné osobnosti, jsem už dávno utvořený měl. Takže z tohoto hlediska se neudálo nic tak extra překvapivého. Netvrdím však, že by tímto série dokumentů pozbyla na zajímavosti. Každá z představených osobností byla nějakým způsobem zajímavá, charizmatická, výjimečná a něco ve svém oboru dokázala. To "něco" z nich se zachovalo v bezpočtu filmech, v televizní nebo divadelní tvorbě a stále je nesmazatelně zapsáno vysokou kvalitou, ke které se diváci rádi vracejí. Proto je dobré, připomenout si jejich umělecké životy napěchované do této dokumentárné série. Jejich velikášství se už do dokumentu nevešlo a v podstatě ho ani pojmout nemohl. Bylo totiž v nich samotných a odešlo spolu s nimi. Mé hodnocení: 60% (23.01.2014)

Na rozdíl od Adiny Mandlové, která ve své Knize byla velmi upřimná mně Lída Baarová přijde velmi pokrytecká. Za každou cenu chce být za hezkou a hlavně slušnou. Nikdy nic neřekla, nebo nedala najevo naplno. V tomto případě děkuji tvůrcům, že ji ukázali trochu v jiném světle (viz vzpomínky p. Högra a její červené víno atd...) (14.02.2014)

Nevýjimečný cyklus současné tvorby ČT tvoří epizody s takovými názvy jako Pepíček, Samotářka Míla, Jsem vaše Ljuba, Cesta do hlubin Lálovy duše, Naška, slečna z dobré rodiny, Věčný Kristián Oldřich Nový, Dobře naladěná kytara, Umanutec, Ilínek, Nespoutaný živel a další. Nikoli nadarmo takové familiérní názvy v divákovy vyvolávají představu bulvárních článků Pestrého světa, Blesku, Story a jiných stejně hodnotných magazínů a deníků. Také tam se často dozvíme, že "Stáří jsem si oblíbila", Jiří H. byl "Svůdník, který létal", "Pravdivý příběh" Slávky B., čteme o tom, že František P. byl "Nesmrtelný Trautenberk", "Kus pořádného chlapa", "Krakonoš z posilovny", "Český Schwarzenegger", také, že "Krakonoš ve výslužbě vzpomíná" a "S Janžurkou si moc nepokecal". Jiří A. byl samozřejmě "Nepřehlédnutelný", Valentina T. se svěřila "Moje kariéra je náhoda!" a co znamenalo, "Když stačilo říct Valentina". Rozdíl tedy prakticky nulový, jen s tím detailem, že takové články napáchají mnohem méně škod, protože nemají takový dosah jako tentýž materiál přetavený do formy televizní zábavy. Kvalita komentářů pánů typu Taussiga nebo Jirase je všeobecně známá, v posledních letech velice často perlí zejména v bonusech na DVD se staršími filmy. Takže se dozvíme i to, že nedochované filmy jsou hrozné, ačkoli sami aktéři projevují jen o pár záběrů před nebo po takovém výroku touhu je znovu spatřit, neb si své vlastní práce na nich považují. Setkáme se se vzájemným popřením faktů ze strany divadelních a filmových historiků, neřkuli pamětníků nebo příbuzných. Málo známé fotografie známých lidí jsou vydávány za někoho jiného... Základní informace jsou vysvětlovány nikoli v kontextu dané osobnosti, ale často v měřítku obecném, což často mystifikuje pointu. Dalším nešvarem je seřezávání původních filmových a televizních materiálů na současný oblíbený širokoúhlý formát, takže k divákovi se dostane sotva polovina původního obrazu. Ve srovnání se staršími Úsměvy nebo Abecedou humoru zjistíme, že tehdy ty ukázky byly celkově technicky kvalitnější. Navíc chybí veškeré datace a konkretizace ukázek, akceptovat se dá pouze převaha televizních prací nad filmovými, přeci jenom jde také o reklamu ČT sama na sebe. Neexistuje ovšem žádná systematická koncepce v utřídění kapitol ze života soukromého a veřejného, není bez výjimky, aby se vzpomínalo na určité události, které jsou ilustrovány fotografiemi s plus mínus dvacetiletým rozdílem... Navrhuji tedy zásadní změnu dramaturgie, aby nám zbylo aspoň něco z těch autentických výpovědí rodinných příslušníků. Na závěr už jen citaci z dílu Saša: "Václave, tohleto je šatna, ve který náš dědeček nikdy neseděl. Ale sedím tady já.“ (19.10.2009)

Výživné vzpomínání na české umělce. Člověk si až po jejich smrti uvědomí, jaké "klenoty" ztratila naše republika. Spousta osob musela zvládnout různé překážky, které život přináší každým dnem. Někdo se s nimi vyrovnal hůře, jiný zase lépe. Tím chci říci, že bychom si měli vážit každého dne v životě, neboť nikdo z nás neví, kdy zasáhne osud. (16.01.2012)