Narodil se 10. Února roku 1929 v Hýskově u Berouna. Pocházel z chudých poměrů neb jeho otec byl zedníkem. Dětství prožil ve Sv. Janu po Skalou a později na lesní samotě ve Výbrnici u Nižboru. V roce 1948 maturoval na obchodní akademii, v té době již žil se svou rodinou v Praze. Po studiích pracoval v propagačních a reklamních firmách. V roce 1969 nastoupil do redakce vysílání pro děti a mládež v Čs. rozhlase. Od roku 1972 se plně věnoval jen spisovatelskému povolání.
První články mu otiskly noviny a časopisy na konci čtyřicátých let, tedy ještě v době, kdy studoval na střední škole. Jmenovitě například v Právu lidu a Junáku. Za svůj život stihl napsat šestnáct knih pro děti a čtrnáct pro dospělé. Od šedesátých let pravidelně přispíval do mnoha časopisů, především pro děti a mládež. V Nepilově díle se vzájemně prostupuje tvorba prozaická a rozhlasová. V obou navazuje důvěrný kontakt s adresátem, snaží se nalézt společné životní zkušenosti a postoje k běžným otázkám každodenního bytí. Spolupracoval často s televizí i filmem a mnoho jeho textů je zaznamenáno na různých zvukových nosičích. Velmi populární byla jeho vyprávění v rozhlasových cyklech.
K nejznámějším a nejoblíbenějším relacím Františka Nepila patřily jeho fejetony v Československém rozhlase "Dobré a ještě lepší jitro", které nezaměnitelně interpretoval. V jednom ze svých "dobrých a ještě lepších jiter" např. sdělil, že: " Když řeknete u nás, je vám dobře u srdce. U nás, to je tam, kam patříme, kde nás znají a kde to známe my. " Jindy nám sdělil, že "člověku trvá asi tak 3-5 let, než se naučí mluvit, ale 30-50 roků, než se naučí poslouchat. Poslouchat ve smyslu naslouchat, nikoli neodmlouvat." Z jeho promluv je zřejmé, že Pan Nepil uměl nejen mistrně vyprávět ale i naslouchat. Moudrostí nasbírané (ale i odposlechnuté), které pochytil během životních cest nám docela nenápadně ve svých "kázáníčkách" a potom v knížkách takto předal mnoho. To vše činil tak nenásilnou a poutavou formou, že by přitom ani nikoho nenapadlo, že by to jeho povídání mohlo být nějakým moralizováním.
Mnoho z nás jistě ještě pamatuje jeho charakteristický hlas, kterým k nám z radia promlouval. Jeho vzácné, dobré srdce dotlouklo nečekaně 8. Září 1995. František Nepil je ve však svém díle stále s námi, stále nás dovede pohladit po duši, potěšit i povzbudit.
[Kein Unterwasserman] "Posheidon" [Nicht Hastrman]