Réžia:
Federico FelliniKamera:
Otello MartelliHudba:
Nino RotaHrajú:
Marcello Mastroianni, Anita Ekberg, Anouk Aimée, Yvonne Furneaux, Magali Noël, Alain Cuny, Riccardo Garrone, Evelyn Stewart, Lex Barker, Annibale Ninchi (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Felliniho slávna kronika dekadentnej bohémskej spoločnosti, v ktorej sú jedinými hodnotami sláva, alkohol a sex. Sprievodcom po tomto svete je mladý playboy a bulvárny novinár Marcello, ktorý strávi niekoľko dní v spoločnosti filmovej divy Sylvie. Marcello sníva o tom, že raz vykoná niečo skutočné a dobré, zatiaľ je však lapený v pasci nočných klubov, večierkov a extravagancií. Hoci hovorí o tom, ako sa chce venovať serióznemu spisovateľskému remeslu, stráca sa vo víre sladkého života. Príbeh je členený siedmimi svitaniami a siedmimi súmrakmi, ktoré oddeľujú jednu preflámovanú noc od druhej. Film je plný alegorických výjavov na pomedzí sna a skutočnosti, pozemského a posvätného, skutočného a iluzívneho. Získal Zlatú Palmu na MFF Cannes, Oscara za najlepšie kostýmy a iné ocenenia. Do dejín filmu sa zapísal najmä slávnou scénou nočného kúpania vo fontáne Di Trevi. (RTVS)
(viac)Videá (1)
Recenzie (285)
Felliniho moc rád nemám, ale tohle se mi kupodivu i přes nevkusnou délku líbilo. Dost má na tom podíl fakt, že jsem se dokázal ztotožnit s Mastroianniho postavou. Opět to vizuálně dobře vypadá, opět je tam skvělá hudba a opět hafo zbytečné vaty a další Felliniho trademarky. Potěšila mě i role Lexe Barkera, kterého já dost můžu. ()
Sladký život není jednoduchým, přehledně čitelným filmem. Jeho struktura je jakoby těkavá a velmi otevřená, působící dojmem náhodnosti a libovolné zaměnitelnosti scén. Nelze příliš hovořit o nějaké výrazné gradaci nebo budování děje. Vlastně je s podivem, že se právě tento film stal filmem doslova ikonickým, neboť ani délkou, ani způsobem své výstavby, ani ne zcela jednoznačně vyznívajícím poselstvím, rozhodně nenadbíhá běžným diváckým očekáváním. Samozřejmě jej můžeme číst, a jistě nikoli chybně, jako svědectví o bezcílném, ztraceném, promrhaném životě příslušníků vyšší společnosti, ale to je jen nejmarkantnější a rozhodně ne jediné sdělení filmu, minimálně proto, že zde Fellini neukazuje žádnou rozumnou alternativu a pak také proto, že mnohé z postřehů lze chápat univerzálně, jako svědectví o lidském životě obecně... Fellini zde ovšem nepíše pouze nebo především "mravoučný traktát". Sladký život je film nabytý atmosférou, skvělým herectvím a také neuvěřitelnou intimitou. Nenabízí odpovědi, spíše řadu otázek... Je jako mihotavé světlo pronikající do hloubi zrcadlového bludiště, s milionem drobných lesklých fasetek ale bez cesty k východu, jímž není ani náboženství reprezentované na jedné straně kněžnou jdoucí na ranní mši a na druhé straně náboženským blouzněním mariánských zjevení, ani zdánlivě spořádaný život přítele Steinera... Celkový dojem: 90% Zajímavé komentáře: kinej, Pan Filuta, sportovec, Marigold, Matty, určitě i spousta dalších... ()
Nemám žiadny problém so staršími ani čiernobielymi filmami. Tento preslávený Felliniho Sladký život však vo mne zanechal skôr horkú príchuť. O čom to vlastne bolo? Epizódky zo života sukničkára? Hádky na taliansky spôsob - "krik-facka-kopanec-milujem ťa", to vždy poteší, zastrelený priateľ a jeho rodina, to všetko bolo oživenie, ale až tesne pred koncom . Tie dve hodiny pred tým nebolo nič moc a jediné, čo mi v hlave z tohto filmu ostane je blond megacica a skvelý hudobný motív. Ak by to bolo o hodinu kratšie, tak je pravdepodobné, že by som hviezdu pridal. 60%. ()
K téhle klasice si musí většina diváků vztah nejen najít, ale občas i vybojovat. Zatnout zuby a zkousnout tři hodiny vlekoucí se příběh-nepříběh, který začíná i končí bez nějakých větších emocí. Při první projekci někdy před lety jsem po půlce odplul do říše snů, po roce jsem Sladký život poprvé zhlédl celý v kuse, ale teprve nedávno, když jsem si ho kvůli studijním účelům pouštěl potřetí jsem najednou viděl jednotlivé epizody z Marcellova života, jak precizně, jedna s druhou, tvoří komplexní obraz \"sladkého\" (tedy hořkého a prázdného) života hlavního hrdiny, přetvářky a zpustlosti vyšších kruhů římské společnosti, odlidštěných bulvárních novinářů, pošetilých náboženských fanatiků a mnoha dalších aspektů života Itálie na počátku 60. let. Felliniho Sladký život vás odmění až po tom, co ho řádně strávíte a necháte si ho projít hlavou. 80% ()
Na úvod..taky vám Marcello Mastroianni tolik připomíná Richarda Grieca? :) Mno, ale k věci. Zprvu bych podotkl, že La Dolce vita má příliš dlouhou minutáž..167 minut sledovat depresivní obrazy natolik složitého tématu je opravdu vyčerpávající. Tento Felliniho film jsem viděl "natřikrát"..první půlku v kině (samou nudou jsem byl donucen odejít..poprvé v životě jsem odešel z kina), další hodinu doma na DVD, ale přehrávání jsem musel přerušit (i přesto, že jsem si byl vědom gradace snímku) a poslední půlhodinu už jsem nějak dojel. Ale poměrně trefně jsem si film rozdělil. Protože to, co jsem viděl v kině bylo opravdu uspávající (tedy kromě scény ve fontáně:), ale s každou mou další "projekcí" film gradoval (silné slovo pro mírné navýšení této pomyslné křivky:). Uvažoval jsem nad tím, jestli to pro mě není příliš náročný motiv, ale takové filmy si skoro vždy labužnicky vychutnávám..problém vysokých společenských vrstev číší z celého filmu naprosto jasně, ale dle mého pouze reflektuje něco natolik známého a jasného, že se není čemu obdivovat! Ano, ve své době to jistě bylo revoluční dílo, ale dnes..nevím. Fellini měl spíše o tomto tématu napsat knihu, která by dnes mohla sloužit k téměř historickým účelům. Sečteno, podtrženo..ne, nedovolím si tento pomyslný "klenot" odsoudit. Proti gustu.. ()
Galéria (123)
Zaujímavosti (22)
- Tímto filmem přišla do historie moderního filmu revoluce nejen v Itálii, kde Sladký život vyvolal pozdvižení především prudkou, ale i rozporuplnou reakci, kdy jedni z katolické církve ho chválili a druzí mu udělili verdikt zapovězeného filmu nepřístupného všem. Vzápětí však byl oceněn na canneském festivalu Zlatou palmou. Legie v USA mu dala známku A-4 (s výhradami morálně nezávadnými pro dospělé) podle nových dodatků z let 1957 a 1963, kdy si začala uvědomovat, že zaspala dobu a nekatolíci ji již považovali za směšnou organizaci. Též Správa kodexu byla velmi rozpolcená při posuzování filmu, ale žádná oficiální zakázání nenásledovala. (Zetwenka)
- Pro hlavní hudební téma použil skladatel Nino Rota píseň "The Ballad of Mack the Knife“ z muzikálu Kurta Juliana Weilla podle "Třígrošové opery" Bertholda Brechta. (Aelita)
- Ve filmu zahráli sami sebe německá zpěvačka a herečka Nico (Christa Päffgen) a italský herec a zpěvák Adriano Celentano, tenkrát oba ještě na začátku své kariéry. (Aelita)
Reklama