Sladký život

Nemám žiadny problém so staršími ani čiernobielymi filmami. Tento preslávený Felliniho Sladký život však vo mne zanechal skôr horkú príchuť. O čom to vlastne bolo? Epizódky zo života sukničkára? Hádky na taliansky spôsob - "krik-facka-kopanec-milujem ťa", to vždy poteší, zastrelený priateľ a jeho rodina, to všetko bolo oživenie, ale až tesne pred koncom . Tie dve hodiny pred tým nebolo nič moc a jediné, čo mi v hlave z tohto filmu ostane je blond megacica a skvelý hudobný motív. Ak by to bolo o hodinu kratšie, tak je pravdepodobné, že by som hviezdu pridal. 60%. (11.11.2012)

Nejpříjemnější film. Asi se tu už o něm říkalo všechno, tak pod dojmy sladké a dobré nálady mám pocit, že bych si aspoň třeba chtěl tuto náladu, a pohodu, uchovat v sobě na pořád:) Doufám, že to na vás taky zapůsobilo. A vlastně si myslim, že to je nejlepší soundtrack pro příjemé chvíle, pátky, soboty, a doufám, že si teď Dolce vita budu takto přehrávat a v pokoji poslouchat co to jen půjde:D Spíš než to, jaký dopad a cíl měl mít, a tedy proč taky vznikal, ke mně prostě hovoří forma - a nádherná síla a jemnost -, kterou jí Federico natočil. Grazie tante.:) (24.02.2009)

Sladký život a Velká nádhera jsou velice podobné filmy a ač se budu rouhat proti všeobecnému úzu, tvrdím, že Velká nádhera je stokrát lepším uměleckým dílem. Felliniho filmy jsou pro mě vždycky takovou určitou záhadou, kdy nedokážu pochopit, co na nich všichni vidí. První polovinu Sladkého života jsem chtěl tuhle deklaraci trochu poupravit, poněvadž to vypadalo, že vyprávění dává nějaký logický smysl, a že nekoukám na ten klasický felliniovský bizár. Druhá část mě ovšem bezpečně vrátila do předem nastavených předsudkových kolejí a já u všech těch manýristických večírků ztrácel nervy a pozornost. Mnoho scén a obrazů je podle mě docela zbytečných, stopáž vražedná a postsynchrony jako vždy děsivě hrozivé. Pobavila mě nemocnice v garážích. Filmy komentující sebelásku vyšší společnosti mě obecně baví, ale jak už jsem psal výše, Velká nádhera, anebo třeba Buñuelův Nenápadný půvab buržoazie mě oslovily víc. 4/10 (02.10.2019)

Snobské večírky římské smetánky; prázdnota života těch, kteří mají zdánlivě vše a přitom vlastně méně než nic; žena, která mě na pár chvil vážně dokázala přesvědčit o tom, že je tou úplně nejkrásnější a zároveň nejhloupější na světě; muž, zmítaný mezi soudností a lákadlem sladkého života v nevědomosti - tak bezstarostného a zároveň tak prázdného a falešného. . . . . Řekla bych, že snímek lze opravdu plně docenit až při některém z dalších zhlédnutí, a tudíž se možná příště té páté hvězdě už neubráním - kdo ví... (11.04.2007)

Možná nejdůležitější film všech dob (záleží, kdy svět skončí ;-) ). Kdysi můj (vedle Mrtvého muže, Návratu ztraceného syna a Zrcadla) iniciační film, po kterém jsem se na kinematografii začal dívat úplně jinak (i když jsem byl cestou z kina pěkně nasraný, na co jsem to šel za takový prachy, než mi to o pár dní později všechno došlo). A včera jsem se konečně přiměl nedávat si ho jen tak po kouskách, ale poprvé po deseti letech se podívat vcelku. Film, který je v kinematografii zásadním měřítkem všemu, co přišlo po něm. Jinak, to dost přesně vystihl krátkým komentářem Jellini. (02.06.2013)