Dai-bosatsu tôge
The Sword Of Doom
Réžia:
Kihači OkamotoScenár:
Šinobu HašimotoKamera:
Hiroshi MuraiHudba:
Masaru SatóHrajú:
Tacuja Nakadai, Mičijo Aratama, Júzó Kajama, Toširó Mifune, Kei Sató, Kó Nišimura, Takamaru Sasaki, Kamatari Fudžiwara, Hiroši Hasegawa, Šódži Óki (viac)Obsahy(1)
Bouřlivá léta pádu šógunátu charakterizují nekonečné likvidace nepohodlných osob a konflikty procísařských a šógunátních skupin. Na pozadí těchto událostí prochází jako přízrak smrti muž jménem Rjúnosuke Cuke, jenž ovládá meč s bravurou mistra, ale jehož duše je zlá a krutá. Zůstávají za ním mrtvoly politicky aktivních osob i obyčejných lidí. Ovšem vše souvisí se vším a jeden čin neodvratně ovlivňuje činy druhých. Jedho smrt si přeje stále více lidí, ale je vůbec možné zastavit zosobněné zlo? (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (58)
Azda najdémonickejší japonský historický opus. Veľkú zásluhu na tom má dokonalé stvárnenie stelesneného zla v podaní Tacuja Nakadaia. Film sa vyznačuje kvalitným spracovaním, výbornou psychologickou štúdiou človeka a hoci sa nedokáže ubrániť v strednej časti istej rozvláčnosti, určite si zaslúži pozornosť. ()
Samurajský film vnútorne komplikovanejší a menej poetický než napríklad trilógia Vlk samotář a mládě. Niet tu postavy, s ktorou by sme sa stotožnili. Film je psychologickou štúdiou človeka – démona – zlého do drene kosti. Temná atmosféra snímky by sa dala krájať, no urýchlený záver predčasne pochováva všetky zmysluplne rozvinuté dejové linky. Výsledok posobí, akoby Okamoto filmoval bez posledných stránok scenáru, alebo akoby muselo byť nakrúcanie predbežne ukončené a do sveta bola vypustená nehotová verzia. Nijako zvlášť ma nepotešili ani bojové scény, ktoré majú bližšie k divadelnej strojenosti než samurajskej filmovej klasike. ()
Nakadaiova One Man Show. I když je v tomhle filmu spousta vynikajících herců, včetně charizmatického T.Mifune(ho), tak je to právě T.Nakadai kdo zde předvádí dokonale ztělesnění šíleného zla. Právě díky němu je snímek tak horečnatě temný. Bojové scény jsou mástrpís. Desítky (a dost možná i stovky) samurajů padají jako hrušky pod mečem jednoho muže. Pořád nevím která bojová scéna se mi líbila více. Jestli ta ultramanýristická na konci nebo to Mifuneho, střízlivější a vizuálně zajímavější, sólíčko. Tenhle film je prostě super a místy taky dost na bednu. Pro fandy japonských šermovaček, povinnost. ()
Meč je duší samuraje. Pokud je mysl bojovníka zlá, je zlý i jeho meč. Režisér Kihači Okamoto se během své tvůrčí dráhy pohyboval vždy jednou nohou ve vysokorozpočtových studiových zakázkách a druhou v nezávislých autorských produkcích a přesně takové je i jeho vrcholné dílo z žánru samurajských filmů. Na jedné straně se pyšní hvězdným hereckým obsazením, velkolepou vizuální kompozicí a ohromujícím množstvím úchvatně natočených soubojů na meče. Na druhé straně žánr samurajského filmu dalece překračuje prozkoumáváním temných stránek lidské duše a dokonce ho rozkládá demytizací ikony samuraje a obrácením základních žánrových pravidel proti divákovi a jeho očekáváním. ()
Chvílemi jsem se ztrácel v tom kdo je kdo z vedlejších postav a i díky tomu pro mě dostalo jednání některých postav nějaké obrysy až někdy v půlce filmu. Přesto i tak mě film odkázal dostatečně vtáhnou, a to především skvělou atmosférou a parádními souboji (mě osobně se nejvíce líbil ten "plakátový" první). Škoda jen, že jako první část nikdy nedokončené trilogie, to finále končí trochu do prázdna. ()
Galéria (21)
Fotka © Le Pacte
Reklama