SatuPeka

Pro mě hodně osobní záležitost, zejména poslední scéna filmu, kdy Olbrychski odjíždí vlakem domů.

Takhle má vypadat KONEC filmu - prostě pořádnej sek do obsahu lebky nic netušícího diváka.

I přes nesnesitelně přehrávající herce, přes dialogy jako od Heideggera a přesto, že jsem místy při sledování tiše trpěl... je to famózní, magický film. Nabízí sugestivní, bezútěšný pohled na naši omezenost a tendenci vytvářet si modly, dá se na něj dívat i jako na zdařilou antropologickou studii lidské prehistorie. Už se mi dlouho nestalo, aby se mi tolik scén a obrazů vrylo do paměti. Pro mě nejvýživnější filmový zážitek posledních dvou tří let.