London River
London River
London River
Réžia:
Rachid BoucharebScenár:
Olivier LorelleKamera:
Jérôme AlmérasHudba:
Armand AmarHrajú:
Brenda Blethyn, Sotigui Kouyaté, Francis Magee, Sami Bouajila, Roschdy Zem, Bernard Blancan, Aurélie Eltvedt, Mathieu SchiffmanObsahy(1)
Pohľad do Londýna krátko po tragických teroristických útokoch. Všade je chaos, verejnosť sa ťažko zmieruje s novou realitou. Matka sa v zlej predtuche vydáva do mesta skontrolovať dcéru, ktorá sa neozýva. Zamotáva sa do kolotoča návštev nemocníc a márnic, márne pátrajúc po jedinej dcére. S informáciou o nej, za ňou príde muž, ktorý do Londýna prišiel hľadať svojho syna. Na prvý pohľad sú obaja veľmi odlišnými ľudmi, no postupne zisťujú, že vďaka svojim deťom toho majú spoločného viac než by si chceli pripustiť. (dieFcina)
(viac)Recenzie (30)
Nemůžu si pomoct, ale hned od televizního vysílání bylo jasné, oč půjde, kudy se příběh bude ubírat i jak to skončí. Film sice netlačí na pilu, co se citů týče, snaží se o střízlivý, věcný pohled, moderně skoro dokumentaristický, ale paradoxně to mu nejvíc ubližuje. Být to více dramaturgicky zvládnuté, natočené jako normální film, nemám nic proti. Ale takhle... Takhle je to vlastně hrozně prvoplánové a zaujala mne nakonec jen závěrečná scéna, kdy žena se vztekem kope motykou do země, a je v tom všechno, co chybělo v předchozích 80 minutách. Poznání, že všechny tyhle politické nesrovnalosti jsou obyčejným lidem k prdu a mají z toho jen problémy. ()
Citlivý a duchovne vyspelý film, korý nikoho (teroristov) ani nič (politiku) nekritizuje, a iba úprimne súcití s obyčajnými ľuďmi, s ich bolesťou nad nezmyselnou stratou ich najbližší. Brenda Blethyn nepotrebuje komenár, Kouyaté individualistickým prejavom uhrančuje, a dokopy táto nesúrodá dvojka vytvára nezabudnuteľný stret emócií, postojov a vzájomného porozumenia. Malý silný film. ()
Zlatý Medvěd - výběr ()
Přes počáteční obavy s přílišné schematičnosti a prvoplánovosti jsem byl docela potěšen. Problém je, že narativní linie jasně směřuje ke třem různým řešením, z nichž jedno skutečně nastane. Líbil se mi poslední záběr, kterému chybí obvyklá katarze. Divák tak odchází z kina bez uklidnujícího pocitu, že postavy se s nepříjemným zážitkem srovnaly a tudíž je vše v pořádku. Připomíná mi to práci Mikea Leigha, i když ten je ještě o dost lepší. ()
Pomerne nezáživné potulovanie po londýnskych moslimských no-go zónach s vopred jasným výsledkom ohľadom celého toho pátrania. Smutné, ale moc ma to nezasiahlo. Možno som nespravodlivo necitlivý, no nemôžem inak, asi som tejto témy prejedený a tento snímok nepriniesol so sebou nič nové. Záver čo to zlepšil, len škoda, že to skončilo skôr ako sa to stihlo rozbehnúť zaujímavejším smerom. Priemer. 60/100 ()
Sakra, proč já jsem ještě neviděla všechny filmy s Brendou Blethyn? Zahrála svoji upjatou a předsudky trpící katoličku s takovou dokonalostí, že jsem místy měla pocit, že se dívám na dokument. Citlivé, krásné, lidské a vlastně i romantické drama. ()
Ja žasnem ! Chlapík príde z Francúzska hľadať nezvestného syna do Londýna a je samozrejmé, že všade kam vojde, rozprávajú po francúzsky!! Anglický policajt spíkuje po francúzsky a je navyše ešte aj muslim... Ale film je to veľmi dobre natočený a smutnú atmosféru umocňuje krásna muzika. Tí dvaja akoby to vôbec nehrali, ale sami zažívali ! ()
Naprosto přesný název. Tenhle film, který je zasazen těsně po útocích teroristů v roce 2005 plyne přesně jako londýnská řeka. Pomalu, jistě, nezadržitelně, k až neodvratnému konci. Moc se mi líbila etnická rozmanitost téhle anglické metropole a potom také ústřední dvojice, kde očekávaně exceluje Brenda v roli zoufalé matky, hledající svou pohřešovanou dceru a Sotigui za ní nezůstává o moc pozadu, v daleko zdrženlivějším, nic méně velmi zajímavém výkonu. Velmi solidní drama, které si určitě na dlouho zapamatuji. ()
London River nesoudí, London River říká, že v bolesti jsme si všichni rovni a přijít o dítě opravdu bolí ...pochopil jsem , ale jen to, nedostavil se k tomu téměř žádný emocionální záchvěv , postavy jsem politoval, to ano, ale jen tak kolem mne probloumaly a zase si šly po svém a to mi prostě nestačí. ()
Veľmi autentické, akoby sa to naozaj dialo ... smutný príbeh a fakt slušne natočený. ()
Ožehavé téma terorismu nabízí konfrontaci dvou světů na jednom kontinentu, v jednom městě, ke které jsme přizváni, abychom si i my sami prošli malým testem. Musíme ovšem naslouchat svým myšlenkám a hlavně si je přiznat. Co se nám začne honit hlavou jako první? Tak třeba "no těch tam teda je", nebo "beztak to splichtili v tý mešitě", případně "a že jí teď ten mobil ukradne"... London River nás lehce navádí k jisté toleranci, netřeba nenávidět muslimy jako takové, provinil se jen jeden z nich, dva, tři... ne všichni. Na druhou stranu jsme svázáni obezřetností, která je přirozená a naší důvěře se tak příslušníci arabského světa příliš těšit nemohou, první pohled je znevýhodňuje, takoví Baskové nebo příslušníci IRA se v tlačenici mnohem lépe ztratí :-). Mě však mnohem více zaujala další z linií, kterou se film zabývá - jak vlastně známe svoje potomky, co o nich víme, čeho se až můžeme domýšlet?? Je normální, aby o dítěti věděl v podstatě to samé ten, kdo se výchovy prakticky vůbec neúčastnil, jako ten, co s ním žil až do jeho dospělosti? Teď a tady, když je svět tak malý a komunikační prostředky neomezené? Odhadneme, čeho by byli schopní? I o tom je příběh dvou rodičů, jejichž nejistoty, strach a napětí nechává podobně prožívat i nás... Navíc Brenda Blethyn je taková moje britská filmová máma :-) ()
Dva rodiče hledající čím dál zoufaleji své děti při tom hledání malinko povylezou ze své ulity. Venkovská paní si trochu rozšíří obzory a svět už nevidí tak maloměšťácky, jako když přijela do Londýna. Postarší pán prokáže velkou dávku důstojnosti a pochopení. _____ Je to smutný film, bez nějakých velkých efektů, ať už obrazových nebo emočních. Herecké výkony jsou realistické až do morku kostí. /15. 8. 17./ ()
Upřímně jsem u něj usnula. Ten film za to nemohl, já za to mohla. Více jak 36 hodin nesmíte být vzhůru a pak si odvážně zajít na film. A proto jsem mu věnovala více a dokoukala jsem ho z pohodlí domova s prospaným tělem. A je to skvělý film, ale jde tam cítit velký amaterismus. Škoda! /// 37. LFŠ UH 2011 ()
"Skutečné štěstí je milovat život." ()
Brenda Blethyn je úžasná herečka a Sotigui Kouyaté se svoji vysokou, kostnatou, kulhající postavou a dredy za ní o mnoho pozadu nezůstal.Tito dva nesourodí lidé se setkají v Londýně po teroristických útocích v roce 2005, ona jako matka zmizelé dcery, on jako africký otec hledající svého syna, aby posléze shodou náhod zjistili, že jejich děti měly spolu milostný vztah a chtěly odjet do Francie. Ale nedojely....zoufalství, naděje, tragédie...tím vším mohou rodiče kohokoliv z nás i my sami projít...zasloužené čtyři hvězdy. ()
Přběh vymyšlený do morku kosti, přece však ve své virtualitě pravdivý. A byl by stejně pravdivý kdyby se ubíral jinými cestami a skončil upně někde jinde. Kromě pečlivě napsaného scénáře a dobré režie, mě zaujaly dva momenty. Jednak trojí možné vyústění: 1. Milencům se podařilo vycestovat, 2. Zahynuli při bombovém útoku, 3. Sami ho připravili (takové řešení už se na plátně objevilo). A dále pak situace matky, která se snaží najít svou pohřešovanou dceru v podmínkách, které jsou pro ni naprosto nové a zcela cizí. Fakt, že je toho nakonec přece jen schopná (do jisté míry ovšem), patří k tomu nejvíce pozitivnímu a nejvíce sympatickému. ()
Asponze tam dali to vyrovnavanie sa ludi s hrozami teroru a nie to multikulti : spravnacky cernoch intelektual versus nejaky beloch - agresivne militantne vypatlane hovado. 72 % ()
Ač motivem byly teroristické útoky, multikulti prostředí, vztah majorita x minorita a další >citlivá< témata, film nedřel slzné váčky žádným z osvědčených způsobů kýče. I když v sobě tento příběh takový potenciál má, nejen že jej nenaplnil, ale ani se k němu nepřiblížil. Film je určen bílému divákovi ze západu s vlažně křesťanskými kořeny, jenž je ve filmu "zastoupen" ženskou hrdinkou, protože s jeho předsudky si nenásilně ale zřetelně pohrává. Na druhou stranu při popírání divákových očekávání pracuje s jistým repertoárem klišé, čímž se dostává na tenký led - buď ta klišé potvrzuje, a tím trochu legitimizuje, nebo je pouze přiznává, ale neomlouvá. Váhám, nevím. (Ale možná jsem jen zdeformovaná, protože mi přijde okatě pozitivní, že když se někdo sápe paní po telefonu, chce jí jen poradit, jak se s ním zachází, nebo když někomu spadne v tlačenici kabelka, tak se mu hned vrátí.) ()
Malý příběh se sakra silným emotivním nábojem, až mě na konci bolelo u srdce. A Brenda Blethyn? Tu jsem si už dávno zamiloval! ()
(Ne)obyčajná dráma o (ne)obyčajných ľuďoch a o ich (ne)obyčajnom osude. ()