The Doors - When You're Strange
When You're Strange
When You're Strange
Réžia:
Tom DiCilloHrajú:
Johnny Depp, John Densmore (a.z.), Robby Krieger (a.z.), Ray Manzarek (a.z.), Jim Morrison (a.z.), Adolf Hitler (a.z.), Janis Joplin (a.z.) (viac)Obsahy(2)
Dokumentárny film o legendárnej skupine The Doors prináša dosiaľ nezverejnené zábery z rokov 1966 - 1971, zobrazujúce obdobie od vzniku kapely až po záhadnú smrť Jima Morrisona. Významná postava amerického nezávislého filmu, režisér Tom DiCillo mieri hlbšie pod povrch ich príbehu, spätý so slávou, ale aj drogami a alkoholom, a snaží sa zobraziť Doors ako skupinu, ktorej dôraz na umeleckú slobodu a odmietanie kompromisov boli zdrojom inšpirácie pre celé generácie muzikantov i milovníkov dobrej hudby. (STV)
(viac)Recenzie (165)
PECKAAAA, znovu jsem se zamiloval do hudby The Doors. ()
Kvalitní záznamy z koncertů, vidět zfetovanýho Jima na vlastní bulvy rozhodně zážitek. Pestrobarevná koláž z fotek, home-made videí vše komentováno božským Deppem. Rozhodně příjemný dokument. ()
velmi muzikální, skvěle napsané, na to, že to nesděluje ale lautr nic nového, to je moc dobré ()
Pokud skupinu milujete, asi budete vrnět blahem, ale v konečném důsledku je tohle jen všechno, co se dá najít na internetu a nic moc navíc, jen je to dáno do jedné koláže, kde je odvyprávěn ani ne tak příběh The Doors jako příběh Jima Morrisona. Skvělý zpěvák, skvělá skupina, zajímavé osudy, ale tohle je prostě jen takový nijaký tribut. ()
Manzarek s DiCillo prohlašovali, že tento dokument bude takový antiStone, že bude oproštěn od bludů, pomluv a legend jak vystřižených z deníku Blesk. To se sice úspěšně povedlo, nicméně vzniknul z toho dost bezpohlavní preparát, nemastný neslaný. A to přestože záběrů, které jsem v životě neviděl, je tam celkem dost. Nová fakta a zajímavosti, která nejsou dostupná v každé knížce nebo na Wiki, ale abyste hledali lupou. Škoda, zvlášť protože premiéra v kinech a na dvd byla odložena snad o rok a půl. ()
Film o Doors mi dal víc. ()
Tak toto je rozhodne jeden s najúchvatnejších dokumentov aký som kedy videl. Hudbu The Doors milujem už od pradávna, Proste je to originálna zmes jazzu, psychedelického rocku, vážnej hudby, bluesu, poézie proste nič podobné som ešte nikde inde u iných hudobníkov nepočul. Originalita hudby a zaujímavé životné príbehy sa nestranne morfujú v autentických záberov, nie je tu žiadny komentár pamätníkov dneška. to sa v dokumentoch tak často nevidí. Paráda. ()
Tak se přiznám, že na tento film jsem šla s téměř nulovou znalostí The Doors. O to víc jsem si tento film užila a vytěžila z něho 100% informací. Dokument je natočen velmi poutavě a zajímavě. ()
Pro fanoušky skupiny se ve filmu asi neobjeví nic nového, ale stejně je to velmi dobrý film, na kterém jsem si opravdu smlsnul. ()
Doors - to je historie spojená s mým mládím (když Doors vydávali svá alba) i stářím (většinu písní znám nazpaměť, a většinou když jedu vlakem čí autobusem, a dívám se na krajinu, tak si je v rachotu kol zpívám. Ale co z toho, že se Jim Morrison už v deset dopledne válel v některé pařížské hospodě pod stolem.... Všechno mě to ale přivádí zpět k jeho/jejich písničkám. A tak se na ně podívejme (především ty, které znám nazpaměť): 1. The Doors: „Soul Kitchen“ a „The Crystal Ship“, prostá nádhera; „Back Door Man“ silný cit pro blues, zde i na ostatních albech. 2. Strange Days: „Strange Days“, jak i depresivní může být krásné, skvěláá báseň i sama o sobě, a to se týká i „Love Me Two Times“ a „People Are Strange“, „When the Music's Over“ kromě verše "Cancel my subscription to the Resurrection / Send my credentials to the House of Detention" už trochu vyčpělé. 3. Waiting for the Sun: celé album nádherné, „Love Street“, „Summer's Almost Gone“, „Wintertime Love“, „Yes, the River Knows“, nádherné náladovky, které se dají sloučit do básnické sbírky "Když léto skončí (co si počneme)" „Five to One“ samozřejmě nepodceňovat. 4. The Soft Parade: album stojící trochu bokem, avšak „Shaman's Blues“ je druhou nejlepší bluesovou skladbou Doors a u „Wild Child“ se podařil pěkný filmový klip. 5. Morrison Hotel je jedním z nejlepších epických alb vůbec. Celý hudební stroj je namazán a vyladěn, že to lépe snad nejde. Ani jedna slabší píseň, i „Indian Summer“ sem krásně zapadá. A „Roadhouse Blues“ je spolu s "Someting Inside of Me" od Dannyho Kirwanan nejlepší písní od bílého bluesmana. Impozantní jsou vždy první dvě písě na každé straně. 6. L.A. Woman: morbidní „Cars Hiss By My Window“, drsné „The Changeling“, „Been Down So Long“ „L'America“, stroj funguje pořád dokonale, i když už ne tak hladce. ()
Další podařený dokument, který se zabývá geniální kapelou The Doors. Johnny Depp se zde opravdu skvěle poslouchá, atmosféra, která se vybarvuje mezi členy kapely je výborně zachycena a další a další informace, které jsem se rád dozvěděl. Opravdu kvalitní a výborný počin, který se hodí do té noční, pusté nálady. ()
skalní fanoušek nenajde v tomhle dokumentu nic,co by ho překvapilo,přesto je When You´re Strange velmi dobře poskládanou a celkově příjemnou rekapitulací krátké historie této osobité skupiny.Osobně oceňuju,že se nejedná o vyloženě "dokumentární" dokument a TomDiCillo maximálně využívá archivní záběry i na poslech příjemný komentář Johnnyho Deppa...poctivých 80% + jedna hvězda za výbornou hudbu :-) ()
Morrisona ma rado viacej ludi :D /hlavne v tychto casoch, ked sa komercny hnoj sinie z radii ...../ . Ako fanda Dveri Vnimania musim dat 100 % ()
"No ak kapela mala surreálnu príchuť púťovej atrakcie, potom Morrison bol tým šialencom na visutej hrazde". Tie roky šesťdesiate a MR. MOJO RISIN. ()
The Doors je jedna z mych nejoblibenejsich kapel. Velmi dobre natoceny dokument, ktery uprednostnuje informace o dusi skupiny, Jimu Morrisonovi. Doors stoji za pozornost a tomuto filmu nic nechybi... ()
The Doors nepatří mezi moje nejmilovanější skupiny, ale několik jejich největších hitů se mi líbí, takže jim určitě nebudu upírat hudební umění. Na tomhle dokumentu se mi pak líbí, že dává divákovi možnost si vybrat na kterou stranu se přikloní, jestli byl Jim Morrison geniální hudebník nebo ujetej blázen. Fakta jsou totiž předkládána bez příkras a nejsou jen oslavná, což se musí cenit. Dokonce ani Johnny Depp jako vypraveč nerušil. ()
The Doors patří a vždy bude patřit mezi mé nejoblíbenější kapely. Každý člen skupiny byl něčím unikátní - zpěvák neuměl příliš zpívat a sám se považoval spíše za básníka; kytarista začínal na elektrickou kytaru, do té doby hrál jen flamenco na španělku; klávesista chtěl vykompenzovat absenci bassové kytary tím, že hrál současně na dvoje klávesy - na jedny hrál basovou linku a na druhé hrál melodii písně a bubeník přešel k The Doors z jazzové kapely. Všichni tito mimořádní hudebníci vytvořili tak zajímavou směsici, kterou už těžko někdo překoná. Vždyť za 54 měsíců kariéry zvládli mnohem víc, než se většině podaří za celý život. Teď ovšem k dokumentu. Hodila by se nějaká kritika, ale žádná mě nenapadá, myslím, že i sám Jim by to chtěl takhle. Doporučuji každému, koho uchvátila byť jedna písnička, protože zde jde opravdu o hodně zajímavý příběh. Kam se se*ou Beatles a Stouni. Nechci srovnávat, ale dokument se mi možná líbí ještě více než film. ()
Perfektní komentování Deppa a super náhled na věc. Ale moc mě to nevtáhlo. ()
Trochu sklamanie. Pre nezasvätených dokument prináša určite zaujímavé informácie, no fanúšik skupiny sa zrejme nič nové nedozvie. Oceňujem autentické zábery a ukážky nielen hudobných nahrávok, ale aj Jimovej poézie. Uvedené fakty sa mi však občas zdali trochu nepresné, resp. nepresne podané a samotný "rozprávač" miestami príliš domýšľavý. Po formálnej stránke určite dobré spracovanie témy plné dobových záberov, po obsahovej stránke mi ostáva nejasné, komu je dokument vlastne určený. ()
Upřímně řečeno nejsem fanouškem The Doors a proto pro mě byla většina informací nová. Ovšem respekt Manzarkovi, hrát současně basovou a melodickou linku na klávesy, to už vážně musíte něco málo umět. O vypravěčském umění pana Deppa radši pomlčím. EDIT: Jo a ještě jsem si vzpoměl - mladej Jim s tim sestřihem nakrátko mi strašně připoměl Charlese Thompsona IV (aka Francis Black) v mládí. ()