Stratené mesto Z

Pár nápadů dobrých (zoufalá žena odcházející do pomyslné džungle; ohně v osadě domorodců, symbolizující nedostižné "Zlaté město" i zkázu v rámci posedlosti), vizuál super, herci taky, atraktivní prostředí i příběh. No... a potom nesouznění. Příběhy o mysteriéznosti, ba až mystičnosti džungle mě lákaj, ale mam představy o podstatně větší působivosti - sorry. Životopis Percyho Fawcetta je navzdory dobrodružnému tématu suchopárný, nevyhnutelně přeskakuje celé epizody a pomáhá si repetitivními doslovnými zkratkami, což sice možná vykresluje obtížnost, nejasnost a nevděčnost hrdinova cíle, ale jako diváka mě to chvílemi uspávalo. Největší mínus je ovšem ten, že ze mně film nedokázal vydolovat žádnou emoci (což se třeba Prvnímu člověku povedlo náramně). Znovu už do téhle džungle asi nechci, přestože si ji člověk druhý den nepamatuje. (01.01.2021)

Starosvětská, tedy pomalá, neakční a civilní dobrodružná výprava do džungle po stopách legendárního ztraceného města. S důrazem na to civilní - když tu dojdou zásoby, hrdina se prostě musí vrátit. Posedlost hrdiny jsem na jednu stranu chápal, mnozí z nás potřebují k životu nějaký ideál, něco velkého a romantického za čím se hnát, čemu zasvětit život a co ani nemusí být nutně reálné nebo užitečné. Na straně druhé považuju za neospravedlnitelné, když se chlap kvůli tomu víceméně vykašle na rodinu jako tady. Navíc se mi z filmu zdálo, že ten jeho sen stál na dost hliněných nohách a to doslova - usuzovat z trochy staré keramiky nalezené v džungli hned na přítomnost celého města, no nevím.  Každopádně je to příjemná podívaná s fajn herci, obzvlášť pokud máte tohle téma rádi jako já. (25.09.2021)

Dechberoucí film u nějž těch 141 minut stopáže uteče jak voda v Amazonce. Tohle rozhodně není lahůdka pro každého, takže chápu zdejší spíše průměrné či dokonce podprůměrné hodnocení. Já coby milovník archeologie, odchován knihami z různých expedicí díky tátově obrovské knihovně jsem si u filmu doslova chrochtal blahem. Někoho možná mrzí, že Fawcet neprchal před indiány na důlním vozíku s jiskrami odletujícími od kol, jiného zase, že to nebylo jako italské kanibalské filmy osmdesátých let... Já tvrdím, že film měl všechno, byl dokonale vyvážený a nádherně popsal dobu, kdy stateční mužové imperiální Anglie zaplňovali bílá místa na mapách celého světa... Jim patří čest a moje úcta. Byl to jejich nezlomný duch, který je hnal do věčně vlhkých džunglí, pouští i ledových plání. Někteří zaplatili životem, jiní získali slávu a respekt. Všechny však zcela jistě hřálo vědomí, že vstupují do neprobádaných míst, která před nimi nikdo nikdy neviděl (kromě domorodců). Parádní snímek, doporučuji vidět! 5 kousků starověké keramiky* * * * * (21.07.2017)

Cesta, která nevede ani jednou ze zdánlivě jednoznačných pěšin. Nejde tak ani o dobrodružnou vyprávěnku, ale naštěstí ani o podrobnou studii pralesního trmácení. Fawcett s Costinem sice oba směry vyzkoušeli, ale vyprávěno je o nich v úplně jiném duchu. V takovém, kde jde v první i druhé řadě o vlastní odhodlání, o hledání životního cíle a o tom takový cíl nepustit ze zřetele, ať jsou oběti jakékoli. Z výsledku je tak čím dál vzácnější úkaz poctivého velkofilmu, který si na svoje pointy bere tolik času, kolik jen potřebuje. Jeho jedinou (ale o to snadněji viditelnou) chybou je, že si toho času bere minimálně o půl hodiny více, než aby všechno zapadlo zcela přesně. (10.04.2020)

Krásně netočená, avšak dost nezajímavá a přeukrutně natahovaná společenská patlanice jako od Óstenky s opět výborným a sympatickým Karlíkem Huhňanem a tradičně slizkým a prkenným Homopýrem, co tam vypadá jako marioneta po chemoterapii. Vezmeme-li v ocas, že nikdo pořádně neví, co se s Prsym stalo, tak když už o tom, kurva, fabuluju a mám v zádech bandu lidožravých domorodců, udělám toho Karlíka aspoň trochu Akčního / Dobrodružného a zejména prudce jedlého a dokonale záživného, ne?! Nějaká romanticky osvíčkovaná otrava bolehlavem partičkou vyteplených, sokratovsky laděných indiánů, to zduří leda tak artového hnědopicha, ukrutně se těšícího na čarokrásnou nudu plnou maligních metaspor a existenciálních jinochujů. A rovněž jsem docela geofyzikálně zmaten. Já tedy nevím, ale když vidím kohortu Livingstonů na prachsprostém voru, nikde žádný motor, ani stopa po plachtě, všichni se líně povalují na palubě a nikdo nevesluje, a přesto si to vesele třemi uzly štrádují jakože proti proudu, začínám se rozpačitě škrábat na koulích a přemítat, jestli to Rio Verde náhodou nakonec fuckt neteče směrem ke svému prameni! (04.07.2017)