Turínsky kôň

Turísnky kôň vo mne vyvolal túžbu vymyslieť novú filmovú škatuľku, ktorú som nazval poetický existencionálny realizmus. Pri jeho sledovaní strácate pojem o filmovom čase, o priestore a vlastne o všetkom. Bezčasie Tarrových filmov ich robí spoločne s ich myšlienkami nadčasovými, respektíve toto bezčasie ich ešte znásobuje. Turínsky kôň je niečo ako filozofický spis, rozprávaný obrazmi a hudbou. Dôkazom, že obrazmi sa dá vypovedať rovnako veľa, ako slovami. Tie sú však z podstaty veci "doslovné", filmové obrazy však nie. Preto ich mám o niečo radšej. A možno by som sa slov zriekol úplne aj v tomto filme, aby nedávali návod, ako tie obrazy čítať. Na takejto osamelej usadlosti môžete byť buď šťastní z toho mála, čo máte a uvedomovať si, že nič iné k životu nepotrebujete, alebo si uvedomíte tú existencionálnu ničotnosť všetkého navôkol a fakt, že kvôli prežitiu musíte vynaložiť nesmierne úsilie a pýtať sa, načo je to vlastne dobré. Ako k tomu pristupuje Tárr prostredníctvom svojich postáv, netreba dodávať. (30.08.2014)

Tarrova Vesmírná odysea. Film, který dosahuje hypnotického účinku tím, že ukazuje všechno to (a především to), co je v jiných filmech vynecháno pro urychlení tempa. Opakovaní všedních úkonů (chození pro vodu do studny, krmení koně či vaření a konzumace brambor) tak dosahuje bezmála rituální umanutosti, skrze niž se vyjevují drobné, nicméně podstatné změny: příznaky umírajícího světa, který se pomalu a jistě propadá do absolutní tmy a syrového ticha. Vysychající studna. Kůň odmítající táhnout vůz. Pohasínající lampy. A za okny neutuchající vichřice a větrem vzedmutá oblaka prachu a listí, které připomíná popel. Chce se až říct, že Larsova vize melancholické apokalypsy - jakkoli je to srovnání čistě na efekt - vypadá vedle té zdejší jako nevkusně uslzená hříčka. (15.07.2011)

Tohle bolelo. Přirovnávat to k čemukoliv nemá smysl, tohle jde mimo všechny kategorie. Chápu všechny ty intelektuály, kteří v tom uvidí smysl života i smrti a případně i to, co si dát k večeři. Film je ale pro mě ososbně zábavný asi jako vražení šroubováku do nosu. Ten film je úplně něco jiného, než čím by být chtěl. Samoúčelná deprese absolutně postrádající smysl. Desiluze. Apatie. Smrt. (12.10.2011)

Na tento kritikmi cenený film som sa vážne tešil. Po polhodine nadšenie opadlo...Toto vážne nie je film pre každého. Je tu silná atmosféra, úvod s koňom ťahajúci voz v silnej víchrici bol vážne skvelý. Potom sledujeme každodenné starosti otca a dcéry vo veľmi zdĺhavom prevedení. Vstávanie, obliekanie, ťahanie vody zo studne, večera - varené zemiaky(zase...), príprava koňa na cestu...To všetko, musím to zvýrazniť- TAKMER BEZ STRIHU! , takže napr. také obliekanie trvá i celé minúty...Rozvláčnosť v tomto filme zbúra vaše najhoršie predstavy. Popri neuveriteľnej rozvláčnosti má film ešte jeden vážny problém a to, že je takmer bez dialógov. Prvý serióznejší dialóg, presnejšie monológ prichádza až po 1. hodine...Počas celého filmu neopustíme dom a jeho blízke okolie a o postavách sa nedozvieme takmer nič. Príliš komorné a takmer bez deja, čo ma dosť zarazilo. Čakal som, že v závere udrie niečo silné. Napadlo mi, že snáď gazda zabije svojho koňa, alebo niečo podobne šokujúce. Po nekonečnej 2 a pol hodine filmu ma záver predsa len šokoval, ale nie v dobrom. Je tu kvalita, je tu atmosféra a rád by som hviezdu pridal, no to by film musel byť o dobrú polovicu kratší a niečo by mal v závere divákovi dať. Toto ukončenie príbehu dalo divákovi iba riadny kus hovna...60%. (18.08.2013)

Po velkolepém úspěchu našich šikovných fotbalistů na Euru 2016, kterým se podařilo obsadit v základní skupince nádherné 4. místečko, bylo třeba završit krásně vypadající večer něčím vskutku depresivním. Přiznám se, že z dvou a půl hodinové výpravy do země, která si na rozdíl od nás vystřílela postup už po dvou utkáních, šel opravdový a nefalšovaný strach. Nejsem ani koutkem duše fanouškem všemožných artovin. Tohle byla ovšem totální pastva pro oči i uši. Opravdu přenádherné záběry kamery ve spojitosti s úžasným zvukem a doprovodným soundtrackem vytvářely přenádherně depresivní atmosféru ukazující absolutní rezignaci na život jako takový. Na první pohled toho opravdu není moc k vidění. Dva lidé nesoucí se na vlnách automatismu a stereotypu každodenních rutinních činností, jeden lenošný koník (mimochodem, excelentně hrající), rozpadající se chaloupka a intenzivní vítr. V takové sestavě člověk nakoukne na 6 takřka totožných dní, kde jen občas a na velmi krátký okamžik vybafne na diváka zpestření, které je zpravidla ale velmi rychle pohřbeno, protože o nic takového ústřední postavy nestojí. Nikdy bych nečekal, že u mě podobný film někdy dovede zabodovat. Monstrózní překvápko a naprosto úžasný filmový klenot. Nějaké hluboké rozbory všemožných filosofických paralel k současnému směru naší civilizace, si dovolím ponechat povolanějším, i když jsem si jich pochopitelně také všiml. (22.06.2016)