Obsahy(1)
Osobitý pohled dokumentaristy Jana Špáty a japanologa Martina Vačkáře na zemi vycházejícího slunce.
Země vycházejícího slunce je známá veřejnosti především svými výrobky se kterými se setkáváme na našem trhu. Japonsko je ovšem země, která v sobě skrývá velké odlišnosti, rozpory, duchovní život, staré rituály budhistického náboženství, nejnovější technické vymoženosti, tradici a současnost.
Dokumentarista Jan Špáta a japonolog Martin Vačkář se pokusili sdělit svým filmem, natočeným (v roce 1992) s brilantností zkušeného tvůrce dokumentů a komentovaný zasvěceně člověkem, který Japonsko dobře zná, všechno, co může zajímat současného diváka. Soukromí obyčejného občana, zemědělce, úředníka, mnicha i dělníka, studenta i hudebníka, život ve škole, svatby i náboženské rituály, noční život i nápor amerického způsobu života. Prostě ve zkratce všechno, co Japonsko trápí a čím žije každý den.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (21)
Ne tak dobrý dokument klouzající po povrchu, pochopitelně poplatný době vzniku a osobě vypravěče. Myslím, že mu Vačkář coby průvodce trochu uškodil, přece jen poslouchat jeho neustálé narážky na "Japonečky" a jejich krásu nesedí každému. Je zajímavé, že způsob, jakým se o ženách vyjadřuje v tomto dokumentu je dnes již poněkud přes čáru. ()
Když se vydat do Japonska, pak se znalcem japonské společnosti a kultury v podání Martina Vačkáře a s výborným dokumentaristou Janem Špátou. Vačkář dokázal vybrat to nejzajímavější z Japonska a Špáta jeho ukázky vhodně sestavil a sestříhal, takže vznikl působivý a informačně hutný dokument o tom, co představuje moderní Japonsko a dnešní japonská společnost. Jediné, co bych filmu vytkl, je příliš obdivný a nekritický pohled na život v Japonsku. Chtělo to poodhalit víc tu odvrácenou stranu japonského úspěchu a ukázat život i těch méně šťastných obyvatel. Celkový dojem: 85 %. ()
To je tak nádherné, sledovať dokument z roku 1992 v roku 2016 :-) Má to neuveriteľné čaro, keď napr. ukazujú zárodky navigácie do auta. Ale zároveň je to ten druh viac "osobného", než komerčného či turisticky zameraného cestopisu - a také ja milujem. ()
Čtyři roky jsem žila s jednou japonkou (ve stejném domě, aby nedošlo k omylu ...), ta jinakos mě fascinovala. Aspoň prostřednictvím skvělého dokumentu jsem se mohla přenést do její země. ()
Zamilovat se do nějaké kultury, získat ji do svého srdce, oblíbit si jejich obyvatelstvo, to je velký závazek. Představme si, že by Japonci byli přesídleni do české kotliny, a české obyvatelstvo bylo přesunuto na čtyři hlavní ostrovy, kde žijí Japonci. Řada z nás by si řekla, aspoň se něco konečně událo, co je proti tomu nějaká sametová či medová revoluce. I ta už je stará jako válka v Perském zálivu..Japonsko, to je druhá nejvyspělejší ekonomika světa, Česko jen paběrkuje, a čeká co si zde kdo zmontuje, takže by to nebyl špatný zážitek Japonci nahuštění sem, tedy jejich 125 milionů obyvatel a Česko náhle s 10,2 miliony si užívá tamějšího hospodářství, s častou deflací, ne inflací...Ale chtělo by to pohádková kouzla, a ta právě jsou jen pohádková, ale na to jsou zase Češi experti***(21.10.2010) ()
Jde o dokument, který působí velmi neformálně, s divákem si jakoby tyká. Vačkářova zaujatost je předností i slabinou snímku zároveň - vzhledem k nepříliš hlubokému ponoru je však celkovému vyznění spíše ku prospěchu. Ve své váhové kategorii špička. ()
Moc pěkné, barevné a pozitivně laděné okénko do Japonska, jaké bylo před čtvrt stoletím. S údivem jsem si uvědomila, že právě tuhle idylickou pospolitost a jasně daný řád mi kdysi má - z rodné země dávno zdrhnuvší - kamarádka Hanako líčila jako téměř peklo na zemi. :) Úhel pohledu. ()
Až prílišná zaujatosť pana Vačkáře prechádzajúca až do nekritického obdivu v podstate bežných vecí uberá dokumentu tú jednu hviezdičku.... ale určite je na spoznanie krajiny väčším prínosom takýto dokument, kde človek navštívi aj rôzne japonské rodiny, ich zvyky, spôsob života, ako dokumenty ktoré iba suchopárne vymenúvajú notoricky známe turistické zaujímavosti danej krajiny... a dosť mi tam chýbalo aspoň okrajové spomenutie japonského fenoménu - mangy ;) ()
Kdo umí, umí. Špáta neztratil nic na své schopnosti uhranout i zdánlivě jednoduchým vyprávěním a vypráví o jedné exotické kultuře. Vše podává v nádherně barevných záběrech. Ale původně čtyřhvězdičkové hodnocení pozvedá nahoru sympatický japanolog a jeho nadšený komentář. ()
Na DVD Restaurované filmy Jana Špáty. ()
Povedené... ()
Jeden absolutní nadšenec do všeho japonského a jeden šikovný filmový řemeslník se sešli a natočili takovou čapkovskou cestopisnou idylku; pokud tento způsob máte rádi, hvězdičku si přidejte. Já se celou dobu usmíval jako měsíček, to nepopírám, ale že bych se o Japonsku dozvěděl něco podstatně jiného než obecně známá klišé nebo byl dílem nějak duševně pohnut, to zas ne, takže u mě lehký nadprůměr. ()
"Když znáš jejich jazyk, poetičnost, tak tu zemi prostě nelze nemilovat. A ty krásný dívčí vlasy."- Martin Vačkář ()
Chceme-li založit oheň, musíme sami hořet. Martin Vačkář je ve Špátově filmu tím pravým průvodcem−žhářem. Otvírá kontrasty. Pohyb a zastavení, blízkost a samotu, kýč a estetické cítění, slova a mlčení... Závidím netrousení tradic, schopnost vystoupat, ale zároveň si být vědom místa, na němž stojí žebřík. ()
Veľmi zaujímavo, "stráviteľne" a hlavne s citom spravený dokument. Odporúčam všetkým ktorých zaujíma táto krajina, ale rozhodne môže zaujať aj ostatných. ()
V roce 2011 je to spíš už historický snímek i když se mnohé Japonsku nezměnilo. Snímek je dost subjektivně podbarvený, Martinu Vačkářovi chybí ten správný dokumentaristický vhled. Bylo by zajímavé udělat pokračování snímku po 20-ti letech. Japonsko je i má láska. ()
Nekoncepční a z dnešního pohledu snad i amatérské. ()
Všechno je to pravda, i po těch 24 letech od natočení. Jasně, některé věci vzbuzují dnes úsměv na tváři, jako telefony nebo navigace, ale pokud vás zajímá jak vypadá každodenní život v japonském městě i na venkově, tak tady jste správně. Doporučuji! ()
Velmi neotřelý pohled na Japonsko, jeho kulturu, tradice, prostředí silně industrializované krajiny. Atraktivita dokumentu spočívá hlavně v setkávání s lidmi a jejich všedními životy (rodiny, profese, děti ve školách,..). Zajímavé je také porovnávání vývoje techniky (PC, navigace,..), dané časovým odstupem od data vzniku. Škoda, že podobných cestopisů, umožňujících pohled "do zákulisí" jakékoliv země, je jako šafránu. Otevřely by více oči, přiblížily národy k sobě, zbavily omezence xenofobie a nacionalisty snad i jejich extrémní sebejistoty a iluzorního pocitu nadřazenosti. ()
Trošku nekritický pohled na Japonsko, ale je to příjemné :-) Navíc datum natočení tomu dává další rozměr. Mnoho věcí, tehdy pro nás zvláštních je dnes i v Čechách samozřejmé nebo i překonané... 80% ()