Agentka budúcnosti

Stejně jako u Assasina jsem i hrou Ghost in the Shell nepolíbená, takže nemůžu soudit jak moc je tohle veledílo podle hry a jak moc to má společnej max název . Zaručeně ale vím, že možnosti jsou dvě. Buď je ta hra totálně na píču (což si nemyslím když podle ní udělali film) a nebo je tu druhá možnost (a tu si myslím hodně) tvůrci filmu to zas jednou totálně posrali a místo pocty kultu vytvořili sračku nad kterou by jeden blil. Někdo tu velkohubě hlásal, že Scarlett tam lítá skoro pořád téměř nahá, takže se můj zájem o film dostavil celkem rychle. Nyní bych milému blbovi (jsem líná hledat kdo to psal) ráda touto cestou vzkázala, že cca 6 minut v outfitu tělové barvy opravdu není vhodné přeložit jako - Lítá tam skoro pořád téměř nahá. Napsat - Uvidíte pár minut sexy křivky a pak hovno - by to vystihlo daleko líp a já bych na tu píčovinu nechodila do kina. K filmu - Vytunění lidičky, co se jim bortí držtičky se tam jakože kosej s hnusnejma robůtkama GayŠa a podobně. Každej si co chvilku něco někam strká a mezi všema jako nepovedenej Predátor pobíhá napůl neviditelná Scarlett slyšící na jméno Major. Ta má solidní depky z toho jestli je víc člověk a míň robot nebo naopak a sere s tím koho může včetně mě. Jedinej kdo mi nevadil byl bělohlav Batou, co obdrží super vystajlovaný oči aka John Lennon (po bližším zkoumání jsem zjistila, že minimálně to je podle předlohy) . Honí se tam padouch, co není padouch a umí suprově roboťáckým hlasem jednu větu, kterou používá první půlku filmu pořád dokola než mu hárdvér nebo softvér nahraje do mozku i další fráze a borec tak konečně může s Majorovou komunikovat aniž by ho divák chtěl zastřelit. Nakonec ho ale zastřelej stejně. To byl spoiler, co? Pardon, já nerada. Konec je tak dojemnej až jsem málem vytekla a závěrečný titulky mi vehnaly slzy do očí. Ano správně, slzy radosti, jelikož to byl signál, že mám tu píčovinu za sebou a můžu táhnout z kina do prdele nebo ještě líp domů. (23.04.2017)

Počítám, že hardcore fandové předlohy budou dost mrmlat a milovníci sci-fi taky nadšení úplně nebudou, ale že by Ghost in the Shell byl propadák, to říct nemůžu. Za dobrý film bych ho však nepovažoval ani omylem. Vypadá to skvěle, průjezdy městem plným obřích hologramů jsou nádherné, hodně se tu vyřádili i maskéři a výprava celkově je asi tím hlavním důvodem, proč vyrazit do kina. Jinak je to bohužel slabší. Scarlett Johansson většinu času divně čumí a tváří se hrozně vážně a o nějakém velkém sex-appealu nebo šarmu se tu mluvit nedá. I akce je spíš průměrná než zajímavá, a i když neurazí, nějak si pár hodin po projekci nevybavím žádnou scénu, kterou bych chtěl vidět znovu. Hlavní problém je ovšem v zoufale průhledné a nezajímavé zápletce, která je béčková a předvídatelná až hanba. Celkově tu máme vizuálně hodně atraktivní svět, ve kterém se však pohybují vcelku nudní hrdinové, dělají nepříliš zábavné věci a vy budete vždycky vědět čtvrt hodiny předem, co se bude dít dál. Nenudil jsem se, ale podruhé bych na to nešel ani omylem. (15.05.2017)

Rupert Sanders to věru neměl lehké, protože navzdory své kultovnosti není Ošiiho Ghost in the Shell vhodnou látkou pro hollywoodský remake. Chybí mu totiž silný a poutavý příběh (tedy základní kámen remakovacího potenciálu i hollywoodské tvorby jako takové) a jeho kouzlo spočívá hlavně v precizní práci s prostředky filmového stylu, která z něj dělá mimořádně náladotvorné a evokativní dílo. Není tedy divu, že američtí tvůrci svůj film postavili hlavně na vizuálních citacích a odkazech, přičemž příběh výrazně pozměnili (vypomohli si u toho prvky z Innocence a Stand Alone Complex). Sandersově odlišnému stylistickému uchopení se podařilo zůstat na úrovni originálu co do čistě estetické působivosti jednotlivých obrazů, ale vytratil se z nich právě onen "duch". A s ním i jedna z ústředních myšlenek celého cyberpunku, kterou je stírání hranice mezi lidským a technologickým. Bohužel se filmu tyto ztráty oproti svému předobrazu nedaří ničím kompenzovat. Výraznější dramatický oblouk nic nespasí, pokud je samotný příběh poměrně otřepaný a významově banální - z Majorky se zde stává tak trochu RoboCop s kozi, který je ovšem očesaný o širší satirický rozměr odkazující na konkrétní společensko-politické reálie v žitém světě. Výsledek tedy není vyloženě špatný, nepovedený či jakkoli urážející, jen bohužel poněkud prázdný. Silná trojhvězda. (05.04.2017)

Sanders umí opíjet vizuálním rohlíkem, ale jakmile dojde na příběh, je úplně v prdeli. U Sněhurky se to ještě dalo omlouvat přímočarou látkou, ale v případě GitS je jasně patrné, že Sanders je další z řady zručných vizuálních honimírů, kterým jde víc o stylistické machrování a ikonické pózy než o příběh a postavy. Hraná verze GitS je typickou americkou verzí pro debily. Jakékoli myšlenky jsou odsekány, prostor dostává jen přímočará honba za pravdou, která se brodí v léty prověřených klišé a nenabídne jediný nečekaný zvrat. Ba co hůř, vše je předvídatelné na minuty dopředu, což v kombinaci s jalovými postavami, u nichž si člověk ani nezapamatuje jména, vytváří konstantní nudu, kdy je tvůrčí neschopnost podtrhována vyžvaněním asi jediné myšlenky, která filmu zbyla, přímo před závěrečnými titulky. Co kdyby ji náhodou někdo nepochopil, že jo. Subjektivně nejnudnější film od Batman v. Superman. (30.03.2017)

Není to tak, že bych se vůbec nebavil. Ale vnitřně mi to přišlo hrozně vyprázdněné, hlavní hrdinka ze všech postav nejméně zajímavá (jednoznačně kraluje legendární Takeshi Kitano) a vize budoucnosti byla podstatně méně propracovaná, než bych od podobného typu filmu čekal. Nemluvě o obvyklém neduhu současných blockbusterů, kdy se finální akce utopí v CGI bordelu. (09.07.2017)