Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Životní příběh výjimečné osobnosti československé kinematografie 20. století, který se uzavřel v srpnu 1968. Martin Frič (* 29. března 1902 – † 26. srpna 1968) byl jedním z nejvýraznějších československých filmových tvůrců 20. století. Jeho rozsáhlá filmografie čítá přes čtyřicet scénářů a režíroval řadu legendárních filmů, např. Osudy dobrého vojáka Švejka, To neznáte Hadimršku, Život je pes, Hej-rup!, Ať žije nebožtík, Mravnost nade vše, Škola základ života!, Cesta do hlubin študákovy duše, Eva tropí hlouposti, Kristián, Hotel Modrá Hvězda, Princezna se zlatou hvězdou, Dařbuján a Pandrhola, Hvězda zvaná Pelyněk nebo Lidé z maringotek.
Režisér Zdeněk Zelenka se s Martinem Fričem nikdy nesetkal. Jeho osobní vzpomínka se váže až k Fričově smrti, tedy k srpnu 1968, kdy tento klasik českého filmu dobrovolně ukončil život. Právě tato osobní vzpomínka byla výchozím impulsem pro vznik dokumentárního filmu, který nesleduje pouze tvorbu a život této výjimečné umělecké osobnosti československé kultury, ale odhaluje – za pomoci pamětníků, spolupracovníků a kolegů – dosud zcela neznámý osud Martina Friče. Snímek uvádíme k připomenutí událostí 21. srpna 1968, které Martinem Fričem vzhledem k jeho vlasteneckému cítění hluboce otřásly. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy požil v té době již těžce nemocný Frič větší množství alkoholu, v jehož důsledku upadl do bezvědomí a krátce poté zemřel. (Česká televize)

(viac)

Recenzie (26)

Slarque 

všetky recenzie používateľa

Klasicky televizně nenápaditá poklona jednomu z nejlepších českých filmařů vůbec. Většinu času zabírá sestřih z Fričových nejznámějších filmů, který je prokládaný rozhovory s jinými umělci, či osobami jemu blízkými, a dobovými záběry z patřičných časů (např. srpen 1968). Největší výhrou jsou rozhovory s paní Annou Sovákovou, která dokument dokázala zpestřit informacemi, o kterých jsem nevěděl. ()

Vraccas 

všetky recenzie používateľa

Martin Frič, silná osobnost české filmové scény. To se nám snaží velikáni české kinematografie (Vávra, Menzel) říci skrze příběhy z Fričova života, znovu, znovu, znovu a znovu. Nicméně dokumentární hodnota nulová. Jedná se spíše o režisérovu filmografii doplněnou vtipnými historkami. Zpracování a výběr scén celkem na úrovni. Nicméně volba struktury neštastná, co se vlastně o Fričovy dovíme? ()

Reklama

radektejkal 

všetky recenzie používateľa

Nepříliš objevný dokument. Nicméně je dobré si Maca Friče občas připomenout - a k tomu není žádný dokument této kvality třeba. Pořádek v jeho díle si holt každý musí udělat sám; každopádně nebyl režisérem, který točil jen skvělé filmy - žádný český Visconti s hraběcími manýry. V podstatě - na rozdíl od mnohých - se mi líbily koláže k filmovým písničkám, kterými byl "dokument" řádně vypolstrován. ()

kinderman 

všetky recenzie používateľa

Je ostuda, že se na ČT probrali s dokumentem o M.Fričovi až ke 40.výročí srpnových událostí. Nevadilo by to, kdyby se podle zahraničních vzorů (napadá mě třeba dvoudílný dokument Hitch: Alfred the Great) podařilo vytvořit komplexní portrét (vypravěč provádí životem, pamětníci přiblíží osobnost a filmoví odborníci styl, dílo a jeho přínos české kinematografii). Místo toho jsme svědky nahodilého slepence, v němž si těch pár pamětníků, kteří zbyli, nic moc zajímavého nepamatuje (až na manželku J.Sováka), filmovou vědu supluje publicista populárního magazínu a stopáž se natahuje nesmyslnými (rádoby emocionálními) klipy nastříhanými na písně z Fričových filmů. ()

NinadeL 

všetky recenzie používateľa

Za předpokladu, že bych se chtěla cosi o životě a díle Maka dozvědít, nemohla bych si vybrat hůře. Odešla bych totiž políbena "moudrem" o kafíčku, které každičké ráno vyvářel Mac své ženě Suzanne Marwille - a to by bylo asi tak všechno. No, a pak samozřejmě točil s tou Bohdalovou a Sovákem, jinak to byly saláty. A toto všechno nám pověděly osoby z "nejpovolanějších", například Sovákova vdova nebo Iva Janžurová. WTF? Důležité je, že Menzel zřejmě hodně čte a rád nám to poví. ()

Galéria (2)

Zaujímavosti (1)

  • Když dostal Martin Frič titul Národního umělce, poslal mu Jiří Sovák tento telegram: „Já sám tě milý Macu považuji za Národního umělce již dávno, jsem rád, že se strana a vláda ke mě připojila... (Sovák)“
    (sator)

Reklama

Reklama