Ať žije nebožtík

V dnešnej dobe už takýto film o zámenách (najskôr pacientov, potom manželka/láska) nie je ani originálny, ani zábavný, aj keď v dobe svojho vzniku asi bol. Takže všetka zábava stojí na jednotlivých scénkach, no aj tak by som tie vtipné zrátal na prstoch jednej ruky. Ani hlavný predstaviteľ mi príliš nesedel, možno preto, že je to prvý film, ktorý som s Haasom videl, lepšie by som si v jeho úlohe vedel predstaviť Oldřicha Nového. (10.12.2015)

" Zil se mnou 20 let a pak mi rekl, ze si na me nemuze zvyknout"... Tato a spousta jinych hlasek v tomto filmu me fakt dostaly. Je fajn, ze srdce se smat humoru, ktery byl pred cca 70-ti lety. Misty uz je film na muj vkus sice az moc absurdni, i tak se ale jedna o nadprumerny film, ve kterem po skvelem Hassovi asi nejvice zaujme krasna Adina Mandlova. (21.10.2008)

Na československých prvorepublikových komedíích se mnohdy musí tolerovat horší technická stránka a doufat v dobrou svižnou zábavu, která to vyváží. A tu jsem od Nebožíka teda čekal větší. Na oplátku musím říct, že námět s domnělým umrtím se později používal velmi často a tohle je asi nejstarší film, kde jsem ho viděl. Bohužel prakticky není vůbec využit. Velkým pozitivem je pro mě  ale hlavní herec Hugo Hass, kterého jsem (ke své ostudě) nikde předtím neviděl. Ale tady se mi líbilo už jenom jeho podání pěkného šansonu ,,Mě to tady nebaví´´, který jsem již dřívě slyšel v novodobém podání Melody Makers, ale zde vyznívá ironicky, vesele i smutně dohromady....vážně hezké, to si rád budu pouštět znovu. Co se týče Hassova herectví, tak je již v něčem lehce zestárlé, ale pořád působí milé, rošťácky, elegantně a dáva filmu takovou příjemnou dobovou šťavu.  Jeho vychytávky, vyznání lásky, převleky a hlasové změny jsou roztomilé. Škoda, že dějově mi to jinak  přišlo už poněkud pomalé a ospalé, ani humoru příliš nebylo, hlavní zápletka dost nevyužitá, prakticky minimum záměn a omylů a když už, tak spíš  suchých nebo nevyužitých. Oproti takovým Fričovým veselohrám z Natašou Gollovou mi to už nepřipadalo v dnešní době tolik svěží. A Adina Mandlová byla tak prkenná, že mě to až zarazilo.  Ale i dle zdejších reakcí bych řekl, že pro určitou čásť fanoušků prvorepublikových komedíí (mezi které bych se částečně mohl počítat) bude i Nebožtík pořád velmi dobrou zábavou. S tím bych ale souhlasil pouze částečně. Myslím, že se ale shodnu se zbytkem, že to je alespoň pořád celkem milé a  na jedno zhlédnutí mi to vůbec nevadilo. Díky panu Hassovi jako herci vlastně šlo ještě o  celkem fajn zkušenost a na jeho šanson nezapomenu. (24.10.2020)

„Dovolíte, abych vás na něco upozornil?“ – „Na co?“ – „Na sebe.“ Úplný začátek mě zrovna nechytl, nicméně po nějakých 10-15 minutách se to docela solidně rozjelo a dech film začal ztrácet až úplně ke konci. Film stojí jednoznačně na Haasovi (ostatní jen nevýrazně sekundují a v případě „nesmělé“ Mandlové je to spíš tragédie než zábava), hláškách a v neposlední řadě hravosti. Scény jako loterie, svatba, čalouník, plat, či „vousáč“ jsou nápadité. A dokonce i některé prvoplánové vtípky typu karet či koňaku díky Haasovi stejně zafungují a nevyzní trapně, což je docela kumšt. Ani opilecká sekvence není vůbec špatná. Ale jak už jsem naznačil, k závěru filmu dochází šťáva, a to především kvůli přílišnému natahování „omylu“, kdy už má divák skoro potřebu tam naběhnout a objasnit to za postavy. Ale celkově je to solidní zábava, které rád ty slušné 4* přiklepnu. „Počkej, ještě něco. Jo pohřeb mně musíš zařídit! Ve 4 hodiny hraju ještě poker, o půl páté asi začnu tak přibližně umírat, tak řekněme v 5 hodin, aby si pro mě přijeli, ne?“ (13.07.2016)

Ať žije nebožtík, kterého to tady nebaví. Tenhle nebožtík nás i po své na hodinu přesně předvídané smrti dokáže bavit ještě po letech. "To jsi ty, Lumpíku? Já jsem se opil a teď nevím, kde jsem. Tak se na mě nezlob, já ti přinesu živýho kanárka. Přijď si pro mě ... kde to jsem? Je to nádraží nebo muzeum? Tak víš co? Přijď k divadlu." Tragédií současné komedie je málo kultivovaných scenáristů s mozkem a smyslem pro humor. (22.10.2011)