Spievanie v daždi

Rozhárané až na nebeskou půdu. Nesourodá sbírka televarietních pěvecky-stepovacích segmentů, které spolu dohromady neštymují, byť většina je sama o sobě vynikající ukázkou umu dua Kelly-O´Connor. Jakoukoli spojitost či relevanci pro děj u čísel nehledat (v čele s "Broadway Ballet", to je segment jak z úplně jiného filmu i doby), prostě měl Kelly nápad na další opulentní číslo, tak si ho tam na sílu zakomponoval. V celém filmu jsou přesně dvě čísla, která rozvíjí postavy/posouvají děj, zbytek je čistě "poslouchejte a čučte, co a jak umím, a pak se vrátíme k filmu". A že Gene i Donald sakra že umí. A to tak, že chuděra Debbie je během vystoupení do počtu (až na "Good Morning"). Dějová linie mimo "stopněte příběh filmu, teď si chvíli zatančíme" je klasicky vystavěná screwball comedy. Bohužel trestuhodně bez chemie mezi Genem a Debbie (krom úvodních scén, tam to mezi nimi patřičně jiskří). Jean Hagen je použita čistě jako karikatura jednoho vtipu, který přestává být vtipný již během prvního použití. A to jich diváka čeká ještě tak 1623. Jak jsou některá čísla dynamická, hravá a nápaditá (v čele s groteskám holdy vzdávající "Make 'Em Laugh"), tak je tu i unylá zastavovačka času (pocitově tak šest hodin trvající, byť nemá snad ani pět minut) sonáta "You Were Meant for Me". Úvod je dlouho písní prostý (dvě krátké, zakomponované do děje jako divadelní/párty vystoupení) čili se to tváří jako muzikál, který nebude porušovat "realitu", aby následoval segment, kde jedna střídá druhou a narušuje se "realita" jako by se nechumelilo. V podstatě co deset minut to jiná stylizace a jiný samostatně stojící segment. Čili v jednotlivostech právem nadčasové (lepší showreel Kellyho jako tanečníka/pěvce/choreografa/kaskadéra/vizionáře aby pohledal), jako celek nefungující romanťárna/muzikál/hold počátkům zvukového filmu... No, prostě jako film. (03.01.2024)

Kvůli své nevyléčitelné alergii na muzikály jsem Zpívání v dešti odkládal přes 2 roky. Až nakonec zvítězila touha mít to za sebou. Je to bez pochyby nadčasová klasika s nápaditou a úctyhodně sladěnou choreografií podpořená originálním barvitým zpracováním, avšak na odpůrce muzikálů to moc nezapůsobí. Taneční scény mají do poloviny filmu šťávu a díky bohu nenudí, další scény ztrácejí dech a vypadají obyčejně, aspoň v mém případě tomu tak bylo. Herecký ansámbl byl nepochybně skvěle připravený, škoda, že jeho sympatii výrazně narušovala paní Lamontová, která je se svým xichtem a hlasem snad ještě odpornější, než Angela Lansbury za mladých let, ale to je jen můj subjektivní názor. Pro milovníky muzikálů nekonečná slast. Já to vnímám jako škrtnutý rest ve svém filmovém vzdělání. 70% (19.04.2012)

To, že je Zpívání v dešti přelomovým muzikálem, který inspiroval (nejen) spoustu dalších filmových tvůrců, jsem věděl už dávno i bez toho, abych se na film podíval. To, že zároveň již sám v sobě s nadhledem obsáhl pozoruhodné téma z filmové historie (a sice přechod od němého filmu k zvukovému, včetně tradičního problémů řady filmových hvězd, které nástup zvuku neunesly) se mi s překvapením odtajovalo až během samotného zhlédnutí. Nutno říci, že odtajování to pro mne bylo velice zábavné, tvůrce musím pochválit za spoustu hezkých nápadů v podobě dobře promyšlených a vtipných point. A samozřejmě taky hudebních čísel, z nichž mne nejvíc uchvátil asi "videoklip" ze začátku revue v půlce filmu, který oplývá na svou dobu až neuvěřitelným střihem a rychlým střídáním jednoho úžasného vizuálního nápadu za druhým. Příliš mne nezaujala dlouhá pasáž s baletem, ale navzdory mírným obavám se jinak před mýma očima skutečně vyklubala skvělá klasika. Jelikož je film zároveň ohlédnutím k starým časům ve znamení divácky oblíbených milostných veseloher, nemůžu mu ani v nejmenším vyčítat velký (z dnešního pohledu možná klišéovitý) romantický happy end. Jenom si ho naopak v duchu příjemné atmosféry celého muzikálu plně užít. 75% (viděno v rámci "Challenge Tour 2020" – 30 dnů se světovou kinematografií) (04.03.2020)

Jeden z nejlepších muzikálů, které byly kdy natočené! Choreografické scény, které nezapomenete, skvělé zpracování a výtečný humor, který si bere do hledáčku samotné dějiny filmu v době přechodu z němého na zvukový film. Film, i přes své stáří (přes 50 let!!!), má čím oslovit současného diváka a ve srovnání se současnými muzikály nemá žádnou konkurenci... (28.04.2008)

Film o filmu ve filmu, v kterém pronikáme různými úrovněmi média v dlouhých (až moc) choreografických sekvencích, že vynořit se poté z celého toho světa zpět do reality je jak probudit se z hodně dlouhého a hlubokého snu. Technicolorové barvy, nelidská vizáž protagonistů a jejich děsivě dokonalé choreografie k tomu jen dopomáhají. Naštěstí mě během sledování občas vyhodí z kolejí prudká bolest mezi žebry po kopanci od Alexe DeLarge. (09.11.2018)