Noční jazdci

Herecky vynikajúce, ale to bolo v tom čase istotou, vtedy by si kadejaký prďús z jojky nezahral ani mŕtveho v zatvorenej truhle. Príbehovo ma to však nenadchlo. Už len tá myšlienka pašovania koní, no proste áno, má ísť o československý western alebo skôr eastern, a to do našich reálií len ťažko zapadne. Pozitívom bolo ale odohranie česko-slovenskej hymny na tých folkových nástrojoch a tiež naháňanie Orbanovej (Dočolomanský) bandy, ktorá chodí po lesoch. Tak vidíte, pred sto rokmi behali Orbanovci po lesoch a dnes už sedia v maďarskom parlamente. (23.11.2020)

Odstúpenie určitých území istému štátu - to je jeden z najväčších, ale aj jeden z najobchádzanejších problémov prakticky celej strednej Európy. Tento film sa tejto problematike pozrel zoči-voči, doslova chlapsky. A kým sa tak stalo, stihol aj nadchnúť partiou hôrnych junákov pašujúcich kone a túžiacich spasiť svoju dedinu jej presídlením; rovnako - a predsa inak - udatnou partiou českých strážnikov prichádzajúcimi nastoliť poriadok, a spormi oboch ich "vodcov". Prirátajme k tomu prenádhernú podtatranskú scenériu, uhrančivú muziku, neopakovateľnú atmosféru, prestrelky, dedinskú zaťatosť, chalpskú silu, krčmové popíjanie, originálne procesie, silu kolektívu, silu dominantného jednotlivca... 92 veľmi efektne využitých minút. A klobúk dole. Plus hlboká poklona pred tvorcami. (06.06.2013)

Nejspíš žijeme v bohem požehnané době, protože se můžeme kdykoli podívat na jakýkoli film Martina Hollého, nemusíme za to nic platit, můžeme u toho jíst, pít a kouřit, a pak si o tom popovídat. Kromě "Zámku v Čechách", na který zrovna moc náladu nemám, jsem viděl 10 jeho filmů, kterým jsem dal (vzhledem ke své malé nápaditosti) vesměs 4 hvězdy, ale mohl jsem jim také dát vesměs 5 hvězd. Hollý si pro své filmy vyhledává silná témata, která zpracovává s profesionální bravurou a ušlechtilou kázní. Výjimkou určitě nejsou ani "Noční jezdci", kteří jsou dobově umístěni do několika měsíců před konferencí ve Spa (5. až 16. 7. 1920), při níž kromě jiného došlo k územnímu přerozdělení československého a polského pohraničí, a místně do Vysokých Tater (kterých se to příliš nedotklo). Příběh o nepřiznaném přátelství chronického zloděje a pašeráka koní a svěřepého finance a celníka v místech, kde se desinfekce ještě považovala za jed, byl... zkrátka dobrý, jako všechny filmy Martina Hollého. Pozn.: V roce 1967 (?) jsme zabloudili na školním výletě (SPŠS) někde pod Mengusovským štítem, k Popradskému plesu jsme došli po půlnoci. Za to, že nás nechali přespat, jsme jim (horské službě) ráno řekli, že jsme cestou objevili jeskyni plnou kanystrů se špiritusem. (14.03.2018)

Velmi dobrý film. Až překvapivě dobrý. Hned první scéna mě nadchla svojí stylovostí, při spaghetti titulcích doprovázených burácející Stračinovou hudbou jsem jásal... A ten pocit mi vydržel až do konce. Postavit proti sobě Radoslava Brzobohatého a Michala Dočolomanského byl milionový nápad, zrovna tak myšlenka pojmout příběh jako klasický western a také ho tak natočit. K tomu všemu si přidejte ohromně působivou atmosféru tatranských panoramat, výborně obsazené vedlejší role a závěrečnou pointu... A dostanete snímek, který jsem si právě dnes zamiloval. (03.10.2011)

Troufám si tvrdit, že ne příliš známý snímek, avšak o to zajímavější a poutavější, čemuž napomáhá vynikající herecké obsazení v čele s Radoslavem Brzobohatým a Michalem Dočolomanským, ovšem potěší též skvělý Petr Čepek, Jiří Krampol nebo Pavel Zedníček. Zaujala mě rovněž hudba a pochopitelně atraktivní prostředí hor. (12.08.2015)