Noční jazdci

Martin Hollý si i v osmdesátých letech dokázal najít politický námět, ve kterém o něco šlo, aniž by musel poklonkovat režimu. Film o chlapském soupeření při vzájemném respektu, o pochopení antagonismu, který nelze překonat, byť to stojí životy, což nikdo nechce a nezamýšlí, a přitom z podtextu pořád prosakuje solidarita mezi bývalými vojáky z první světové. Pamatuji osmdesátky a vím, že to byl velký kumšt - natočit něco takového, aniž si cenzoři všimli, o čem to vlastně (také) je. (20.01.2019)

Opravdu velmi zajímavý námět a skvělé herecké obsazení, ale jako kdyby se tvůrci báli akce, spádu , napětí a schválně to zpomalovali a obírali o šťávu. Prostě nejsilnější dojem z celého filmu je obava: hlavně prosím neudělejme nějaký západní žánr, my jsme kluci z Československa a děláme jen film jako umění. Ať už to příběh žádá či nikoli, ať už to umíme nebo ne! Promarněná příležitost a přitom to ze začátku vypadá tak slušně... (30.10.2008)

Po filmárskej stránke je to určite dobrý film, ale po tej príbehovej už trochu pochybujem. Prvá tretina-polka filmu slubuje gradáciu deja, bohužial ten však ide skôr dole. Aj ked film nemá dlhú stopáž, ku koncu som sa už viac-krát pozeral na hodinky. Zaujmú role hercov ako Dočko, Čálik či Zedníček, v ktorých ich velmi nevidíme, ale ktorým aj sadli. Hodnotenie: 65% (05.02.2013)

Ja zapájam viac moje subjektívne hodnotenie a budem kritickejší. Zlý film to rozhodne nie je, ale stále sa mi nepáči ako je podaný príbeh, či ako je vyrozprávaný dej. Všetko je také nevýrazné a trocha zmetené, akoby režisér nevedel čo alebo ako to chce povedať. Netrápi sa iba režisér, ale aj herci a kameraman. Myšlienku má film dobrú, mohol to byť slovenský skvost, no neschopnosť alebo skôr neskúsenosť tvorcov film mierne pochovali aj keď určitá kvalita je zachovaná. 50% (30.07.2008)

Nejspíš žijeme v bohem požehnané době, protože se můžeme kdykoli podívat na jakýkoli film Martina Hollého, nemusíme za to nic platit, můžeme u toho jíst, pít a kouřit, a pak si o tom popovídat. Kromě "Zámku v Čechách", na který zrovna moc náladu nemám, jsem viděl 10 jeho filmů, kterým jsem dal (vzhledem ke své malé nápaditosti) vesměs 4 hvězdy, ale mohl jsem jim také dát vesměs 5 hvězd. Hollý si pro své filmy vyhledává silná témata, která zpracovává s profesionální bravurou a ušlechtilou kázní. Výjimkou určitě nejsou ani "Noční jezdci", kteří jsou dobově umístěni do několika měsíců před konferencí ve Spa (5. až 16. 7. 1920), při níž kromě jiného došlo k územnímu přerozdělení československého a polského pohraničí, a místně do Vysokých Tater (kterých se to příliš nedotklo). Příběh o nepřiznaném přátelství chronického zloděje a pašeráka koní a svěřepého finance a celníka v místech, kde se desinfekce ještě považovala za jed, byl... zkrátka dobrý, jako všechny filmy Martina Hollého. Pozn.: V roce 1967 (?) jsme zabloudili na školním výletě (SPŠS) někde pod Mengusovským štítem, k Popradskému plesu jsme došli po půlnoci. Za to, že nás nechali přespat, jsme jim (horské službě) ráno řekli, že jsme cestou objevili jeskyni plnou kanystrů se špiritusem. (14.03.2018)