Darca

Prvním z mnoha zajímavých a chvályhodných filmařských nápadů je použití černobílého filtru v první nekrátké části filmu - přesně ve chvíli, když začnete přemýšlet o zavolání obsluhy kina, se však objeví barevný náznak schválnosti. Dokud Jonas nezačne vnímat barvy, koukáme se na svět této společnosti jejíma očima. Poté ale film hned nepřepne do full color režimu, nýbrž postupným hrdinovým objevováním celého spektra barev pozorujete hravost scén se sytostí, kontrastem či selekcí barvy v černobílém záběru. Další příjemné překvapení v tomto méně ambiciózním futuristickém příběhu zastává celková výprava a kulisy. Například oproti Hostiteli, kde se tvůrci zmohli jen na celá stříbrná auta a helikoptéry, je tentokrát budoucí země obléknuta do moc hezkého kabátku. Soustava jakýchsi shodných satelitních městeček, na první pohled umístěných na vyvýšenině v oblacích, je od začátku jasným signálem vědomého odříznutí od okolního světa. I konkrétní architektura domovů, přijímací haly, venkovních prostor a interiérů nepostrádá důvtip, což taky velmi přidává na vtáhnutí do děje. Celé to pevnou rukou kočíruje schopný Phillip Noyce. Jedinou opravdovou výtku bych však měl pouze k poslední třetině/čtvrtině filmu, kdy se předchozí skvěle vybudované natěšení na závěr zvrtne v akční jízdu, která vůbec nekoresponduje se zbytkem. Těžko říct, jestli za to můžou samotní tvůrci, nebo nátlak studia, ale Dárce by si zasloužil adekvátnější konec. (13.09.2014)

,,Nelze přijímat pravdu od někoho jen proto, že je uznávaná autorita'' --- Tak jsem si četl komentáře Verbala a Malarkeye....Nevím, jestli je Verbal mladý, ale Malarkey udeřil hřebík na hlavičku. Já naštěstí ke každému filmu přistupuji jako k listu nepopsaného papíru, takže to co bude dál není až tak ovlivněno očekáváním, že tento film bude jistě podobný nějakému jinému. Samozřejmě na konci je to jiné, tam pak opravdu přichází zúčtování, poměřování a hodnocení. Abych to vyjádřil co nejslušněji, Dárce je tu kurevsky podhodnocený. Ale já se tomu nedivím. Dnešní divácká většina - tedy teenageři - očekávájí od sci-fi filmů přemíru vizuálních efektů, bitky vesmírných lodí s emzáky, případně bitky přeživších mezi sebou... Proto tenhle film, který je vlastně o něčem tak triviální a primitivním - tedy o lásce a pocitech, navíc podávaný s Malickovskou poetikou prostě nemá šanci oslovit širší masy. Film vás nutí spíše přemýšlet a vnímat. Ten černo-bílý pohled byl skvělý nápad. K těm zmiňovaným vykrádačkám zde v komentech bych dodal jen jediné. Dnes je možné na každý film koukat jako na vykrádačku... Máte někde zpomalený záběr na pomalu letící kulku při rotující kameře? Jasná vykrádačka Matrixu. Máte někde padající mrakodrapy? Jasná vykrádačka 2012, nebo dokonce filmu Gappa? A mohl bych pokračovat.. Postapo světy, ztráty paměti atd... Každý dnes nově příchozí film má prostě tu smůlu, že jsme před ním už toho (leckteří z nás obzvláště) viděli mnoho a mnoho a navíc často ve stejném námi preferovaném žánru. Nově příchozí je tedy vždy v nevýhodě. Netvrdím, že tu nejsou ve filmech vykrádačky, ale Dárce se to myslím netýká. I mne zamrzel ten konec, hlavně ona sama cesta, kterou by hrdina těžko asi dal jen v teniskách.. Závěr pak taky logicky mírně skřípne, kdy jsem neporozmněl eliminaci chemické látky v krvi jen tím, že někdo něco udělal... Více nechci napovídat těm co film neviděli. Bridges mi tu dabovaný Štěpničkou skvěle sednul a i Thwaites, který na mne nepůsobil jako tuctový americký bejček z nové vlny mladých herců. navíc český hlas, který jej daboval byl velmi příjemný, ale slyšel jsem ho poprvé. Katie je také stále baba, ale když občas blýskla zlobně očima jako ředitelka kontroly přeběhl mi mráz po zádech... No a Meryl dabovaná svojí dvorní skvělou Zlatou Adamovskou tu konečně zase hrála. Takže nebýt toho závěru, klidně bych šel na max. mě se to moc líbilo. Dávám 4 plyšové ,,hrochy''. (25.10.2015)

V postapokalyptickém Kvítečkově (později potracení viz Neználek, normalizační vize reálného komunismu Nikolaje Nosova) už zase něco smrdí. Smrdí to Divergentními Hladovými hrami. „A kurva,“ říkal jsem si po prvních deseti minutách. Co jsem si říkal při závěrečných titulcích, raději reprodukovat nebudu, protože bych si strašně zkazil pracně budovaný imič prudérního katolíka, o němž je všeobecně známo, že v životě neřekl sprosté slovo. Další plagiátorská grafomanská kráva tentokráte myslela ve svém literárním patogenu i na holky s koulema, a tak v tomto předmenstruačním postapu nehledá svou identitu a lásku až za hrob další předčasně dospělá, náležitě přechytřelá a uvědomělá čtrnáctiletá pizda, ale inovativně je hlavní hrdinkou fešácky nagelovaný hošík s odulými rtíky, vášnivě z plátna pomrkávající po generačně spřízněných pohlavních nevyhraněncích, co se měli problém najít v Hangrgejs. Tam však, na rozdíl od téhle nudné a logicky naprosto zpotvořené pičoviny, byl alespoň jakýs takýs náznak bezkrevné akce, když si Katnys sem tam hrábla do toulce. Zde se ten náš ťutín akorát tak učí sáňkovat a poznávat barvičky, na závěr si udělá príma procházku s nesmírně iritujícím uřvaným miminem, během níž defloruje nějakou aristotelovskou bariéru, pročež zhatí nekalé plány zlé předsedkyně Ústředního výboru komunistické strany Postkataklyzmatova, neboť po jeho výletě všichni náhle prozřou. Opravdu nechápu, proč do téhle žumpy skočil i můj milovaný Džef Mosty. Leda snad, aby by ho stará kolena nadrobil do té obstarožní pissatelky, gerontoprasák jeden. Takže, jediné, co se nedá tomuto audiovizuálnímu hlenu upřít, je jeho výstižný název. Po tomhle má člověk opravdu nutkání okamžitě darovat pár životně důležitých orgánů jen proto, aby už to nikdy nemusel vidět znovu! (02.10.2014)

„Dobro jede na saních, zlo se sype jako sníh. Jonasovo kouzlo, do Fiony vklouzlo.“ Až na to, že tuhle Ameriku neobjevil Phillips Noyce, ale už ve středověku paní Kateřina, když tím na Roháčku konejšila nemocného chlapce: „Rozkoš pomine a nevábí, není-li splácena strastí. Bez bolesti život nemá ceny.“ ČTENÁŘSKÉ OKÉNKO: [][] Orwell, 1984 aneb Velká sestra Meryl Streep tě sleduje! [] Stanisław Lem, Návrat z hvězd. Utopická krotká společnost, kde nikdo není schopen násilí. [] Pavel Bagrjak, Modří lidé. Únosy dětí, pokusy na lidech a věda ve službách „pokroku“. [] Starý Zákon. Adam/Jonas, Eva/Fiona plus jablko a had Jeff Bridges. [][] Jednu hvězdu za vizuál, létající město evokující mi Gulliverovy cesty, druhou za legrační teflonové miminko středního doletu, nenáročné na údržbu i krmení, a třetí za zlomyslnou představu čurbesu, který to tsunami vzpomínek způsobí v totalitním ňuňuňu světě. To máte... války, nemoci, vraždy, loupeže, znásilnění, nevěra, incest, týrání dětí, šikana, LDN-ky, hospice... Jonasi, děkujeme! Hodně zvláštní happyend. (22.11.2023)

Dárce je zhulenecký sen vášnivého fanouška kýčovitých youtube kolekcí, který nedávno viděl Vesnici, slyšel z třetí ruky o námětech několikera slavných sci-fi a jeho představa o fyzické výdrži kojenců se odvíjí od komiksů o útlém dětství Clarka Kenta. (Knihu jsem nečetl a je z roku 1993, takže ony příměry jsou spíše orientační.) (11.09.2014)