Darca

,,Nelze přijímat pravdu od někoho jen proto, že je uznávaná autorita'' --- Tak jsem si četl komentáře Verbala a Malarkeye....Nevím, jestli je Verbal mladý, ale Malarkey udeřil hřebík na hlavičku. Já naštěstí ke každému filmu přistupuji jako k listu nepopsaného papíru, takže to co bude dál není až tak ovlivněno očekáváním, že tento film bude jistě podobný nějakému jinému. Samozřejmě na konci je to jiné, tam pak opravdu přichází zúčtování, poměřování a hodnocení. Abych to vyjádřil co nejslušněji, Dárce je tu kurevsky podhodnocený. Ale já se tomu nedivím. Dnešní divácká většina - tedy teenageři - očekávájí od sci-fi filmů přemíru vizuálních efektů, bitky vesmírných lodí s emzáky, případně bitky přeživších mezi sebou... Proto tenhle film, který je vlastně o něčem tak triviální a primitivním - tedy o lásce a pocitech, navíc podávaný s Malickovskou poetikou prostě nemá šanci oslovit širší masy. Film vás nutí spíše přemýšlet a vnímat. Ten černo-bílý pohled byl skvělý nápad. K těm zmiňovaným vykrádačkám zde v komentech bych dodal jen jediné. Dnes je možné na každý film koukat jako na vykrádačku... Máte někde zpomalený záběr na pomalu letící kulku při rotující kameře? Jasná vykrádačka Matrixu. Máte někde padající mrakodrapy? Jasná vykrádačka 2012, nebo dokonce filmu Gappa? A mohl bych pokračovat.. Postapo světy, ztráty paměti atd... Každý dnes nově příchozí film má prostě tu smůlu, že jsme před ním už toho (leckteří z nás obzvláště) viděli mnoho a mnoho a navíc často ve stejném námi preferovaném žánru. Nově příchozí je tedy vždy v nevýhodě. Netvrdím, že tu nejsou ve filmech vykrádačky, ale Dárce se to myslím netýká. I mne zamrzel ten konec, hlavně ona sama cesta, kterou by hrdina těžko asi dal jen v teniskách.. Závěr pak taky logicky mírně skřípne, kdy jsem neporozmněl eliminaci chemické látky v krvi jen tím, že někdo něco udělal... Více nechci napovídat těm co film neviděli. Bridges mi tu dabovaný Štěpničkou skvěle sednul a i Thwaites, který na mne nepůsobil jako tuctový americký bejček z nové vlny mladých herců. navíc český hlas, který jej daboval byl velmi příjemný, ale slyšel jsem ho poprvé. Katie je také stále baba, ale když občas blýskla zlobně očima jako ředitelka kontroly přeběhl mi mráz po zádech... No a Meryl dabovaná svojí dvorní skvělou Zlatou Adamovskou tu konečně zase hrála. Takže nebýt toho závěru, klidně bych šel na max. mě se to moc líbilo. Dávám 4 plyšové ,,hrochy''. (25.10.2015)

Niečo medzi tromi až štyrmi, 70-75% by bolo imho vyhovujúce. Story podobného zamerania už dôverne poznáme, Darca mi v mnohom pripomenul skvelý Equilibrium, len v "tak trochu" menej akčnej forme. Dôvod prečo znížiť hodnotenie vidím hneď v niekoľkých do očí bijúcich nelogičností a nedoťaženosť celého snímku ako celku, pričom ma najviac irituje záverečné fiasko (spoiler.. prejdenie xxx kilometrov s batoľaťom bez akýchkoľvek zásob a samotné vyriešenie problému navrátením pamäte všetkým ľudom v bunke tým, že hlavný hrdina prejde - náhodne pohodenými sánkami! - cez akúsi pomyselnú, neviditeľnú bránu.. wtf? koniec spoileru). Ale mimo týchto nedostatkov som sa vážne dobre bavil, občasne som sa dokonca cítil aj dojatý aááá.. Odeya Rush je kočka. (11.09.2014)

Zajímavá myšlenka, dobří zkušení a sympatičtí mladí herci, oku lahodící výprava a slušný rozjezd, nicméně v druhé polovině se film zvrhne, na scénu nastupují kvanta klišé a nelogických situací a divákovi nezbývá než kroutit hlavou, na všechny klady téměř zapomenout a s němým úžasem se ptát, proč Phillip Noyce natočil zrovna tohle. Nevím, jestli je i kniha tak pitomá, ale já každopádně únos kojence do pustiny, pád do rozvodněné řeky a nakonec trmácení zasněženými horami považuji za jedny z nejstupidnějších okamžiků, které jsem v poslední době ve filmech viděl. Spolu s průjezdem bariérou se to co do pitomosti vyrovná i otřesnému Hostiteli, nad nímž měl přitom Dárce docela dlouho navrch. Škoda. (31.12.2015)

Tahle variace na znázornění života ve společnosti bez "nebezpečných" vjemů a vzpomínek není ani příliš temná, ani příliš efektní, ale to vůbec neznamená, že by snad poskytovala méně námětů k přemýšlení nebo že by snad její představa byla méně děsivá, spíše naopak. Objevování ztraceného světa smyslů je v tomto případě velmi vynalézavé a dokáže účinně vtáhnout do příběhu svou hrou s barvami, zvuky a emocemi, stejně jako obsažnými proslovy strážce paměti. Také proto je poměrně velká škoda tak trochu uspěchaného závěru, který nedotahuje celý snímek, jak by si zasloužil. 75 % (16.09.2014)

The Giver pracuje na poli vizuálneho stvárnenia sveta prechodmi medzi čiernobielym a farebným videním sveta takmer až art prostriedkami. Ďalej poteší výpravou, ktorá nie je megalomanská a je príjemne retro. Otvára nejaké existencionálne otázky, ale tu sa už dostávame k záporom filmu. Nesmela by to byť jasná teen záležitosť, aby tieto otázky dokázali byť servírované nejednoznačne a menej doslovne. Jednoducho sa na konci ukáže, kto má pravdu a vec je vybavená. Zápletka je samozrejme echt prevarená, viac však vadia logické nedostatky, vyplývajúce z deja. Jonas má cestu príliš jednoducho dláždenú scenáristickou vôľou doviesť všetko do zdárneho konca. (28.10.2015)