V ako vendeta

Comics jsem před týdnem četl a i tak se mi filmová Vendeta moc líbila - velmi dobré herecké výkony, rafinovaný střih, příběh se vcelku držel předlohy - až na ten závěrečný souboj ve stylu Matrixu, který tam neměl co dělat, a na pochod masek to bylo moc fajn. No, vlastně i V. mohl být větší magor, ale to by chtěl člověk od mainstreamového filmu asi moc. Spokojenost. (02.05.2006)

Stejnojmenný komiks, jehož autorem je Alan Moore, je považovaný za jedno z nejslavnějších komiksových děl stojící na pomezí mezi klasickým superhrdinským a alternativním komiksem. Svého času jsem neodolal a zakoupil ho do své knihovničky, abych byl následně pořádně zklamaný, přestože z výtvarného hlediska jde o zdařilou věc a řada postav nebo motivů je rovněž zajímavá. Komiksová Vendeta ale u mě selhává ve dvou velmi významných bodech, a to je především nevěrohodné zobrazení autoritářského státu, jeho vznik, opory, celý systém a konečně i jeho pád. Na příběhu je zkrátka znát, že tuto distopii psal příslušník národa, který už někdy od první poloviny 17. století nepoznal skutečnou tyranii. Ten svět je prostě neživotný a nevěrohodný. Druhé negativum pak spočívá v romantickém hrdinovi, který uprostřed města prošpikovaného špicly a kamerami nosí divadelní kostým a masku, díky kterým vypadá jako uniformovaný policista, který chce inkognito proniknout do zločineckého gangu. Filmová verze je, aspoň pokud jde o o první problém, daleko lepší, protože film stojí nemalé náklady, a tak je potřeba z komerčního hlediska divákovi mnohé usnadnit a scénář je tedy více vysvětlující a logičtější než jeho literární předloha. Zůstává ale druhý problém, tedy onen tajemný hrdina schopný sám porazit diktaturu. Komiksová předloha umožnuje pojmout snímek jako akční nářez, ale naštěstí se tvůrci vydali druhou cestou - ostatně i ty dvě akční scény, zvlášť ta finální, kde do sebe mstitel nechá nejprve napumpovat zásobníky 15-členného policejního komanda, aby je poté rozsekal noži, vyznívá hodně hloupě, jako z těch nejtupějších akčních snímků. Slabiny filmu jsou vlastně slabinami svojí komiksové předlohy. Natalie Portman v hlavní roli je po herecké stránce jen průměrná, ale pochopitelně stále hezká a se slušnou dávkou osobního kouzla. No a Hugo Weavinga pod maskou nikdo ani nepozná. Celkový dojem: 55 %. Mimochodem, komiks i film se přes základní dějovou linku v mnoha ohledech přece jen liší. Postava šéfinspektora Finche je sice i v komiksu zásadní, ale více mnohavrstevná a ve svém důsledku tragičtější. Je to člověk, který sice pochopí, že sloužil mizernému systému a špatné věci, ale nedokáže překročit vlastní stín. (08.01.2010)

Námět je super, hlavní myšlenka také, ovšem to nejlepší je to zpracování látky. Ačkoli Wachovští navenek přímo nerežírovali, jejich autorský styl je z filmu hodně cítit a dodává mu grády. O komiksu jsem slyšel jen něco málo, ovšem snímek prý moc věrný předloze není. Někdo to moc řeší, ovšem já to v tomto případě kvituji s povděkem, jelikož rozhodnutí, ke kterým scénáristé dospěli, tedy jakési přetvoření hlavního hrdiny k obrazu svému, a řekl bych, že V for Vendetta s jiným dohledem nebyl tak dobře koukatelný. Mr. Anonymous je kapitola sama pro sebe. Weaving ho zahrál naprosto skvěle...90% (24.03.2014)

Ľúbivý odkaz, ktorý v sebe Vendeta nesie, žiaľ nieje podporený ani formou, ani scénarom. Obe sa pohybujú v rovine mierneho nadpriemeru a vyslovene postrádajú hĺbku, ktorej absencia je maskovaná prostou kriminálkou. Inými slovami nemastné, neslané, nevýrazné, ale zaujímavé. Keby sa v duchu poslednej 20 minútovky niesol celý film, mohla to byť pecka. Ináč sa plne ztotožňujem s Civalom. (03.07.2006)

Na film se koukat dá. Oproti většině dnešních rádoby hlubších SF z Ameriky tu přeci jen nejde hlavně o triky nebo akci, ale i o nějakou tu myšlenku. Jenže problém je, že to není dotažený. Prostředí totalitní Anglie nemá ani na stav, jakej byl u nás (například, že by vysílali předtočenou revue, která zesměšňuje Stalina nebo Lenina, tomu by neuvěřil nikdo, či že by pro tvůrce této revue přišli až pozdě v noci, nebo způsoby, jak upravují cítění a myšlení lidí - zprávy a prohlášení v televizi a rádiu a zatýkání nepohodlných - to prostě není přesvědčivý). V něčem je zase až příliš drsný (střílení lidí na ulici apod). Prostě a jednoduše, s atmosférou a reálností prostředí si žádnou velkou práci nedali, spíše ji odflákli. Posledních deset minut Pelíšků má tu totalitu stonásobně hutnější, než celej tenhle film. Další věc, hlavní hrdina (a později i ta mladá) se po tom světě pohybují bez jakýchkoliv obav nebo potřeby nějak se krýt, mají přístup kdykoliv kamkoliv, a nikdo z desetitisíců tajných poldů si jich nevšimne. No a za kardinální sračku považuju konec. Nevím sice, jak vypadá ve skutečnosti krvavá revoluce, ale tohle považuju za krásně idealistické (pokud ne přímo naivní) zakončení jedné totality. Nepřesvědčivé prostředí, nepřesvědčivý konec, nepřesvědčivé ubíhání času. 451 stupňů Fahrenhetia je podobně minimální co se týká triků, ale tam je ta totalita přímo cítit z každýho kroku. Z každýho pohybu a slova. Tam nikdo netuší, jestli brácha nebo matka není náhodou udavač všeho schopný. Tady jsou všichni proti režimu a jen to nedávají najevo. Viděl jsem horší, ale to neznamená, že by to bylo kdovíjak nadprůměrné dílo. (25.05.2006)