Chicagský tribunál

Mám rád drámy zo súdnej siene a tak som si myslel, že táto novinka bude úplná pecka, keďže sa tu chválou nešetrí. No začal som pozerať a nič moc teda, skoro ma mrle zožrali. Dialógy zväčša založené na politike a polícii. Nič pre mňa. Na druhú stranu ale uznávam, že filmovú kvalitu to malo, hlavne kamera bola super. A herci boli tiež vybraní veľmi šikovne. Priemer. 60/100 (18.01.2021)

Kvalitná súdna dráma, ale podľa vysokého hodnotenia som čakal úplnú bombu, z ktorej spadnem na zadok. Nestalo sa. Herecké výkony veľmi slušné, obsadenie doslova hviezdne, ale to trieštenie a kúskovanie deja filmu nepomohlo navodiť atmosféru. Film v podstate ani nemá hlavnú postavu, možno aj to je problém, kvôli ktorému sa mi film jednoducho nezažral pod kožu. Plné hodnotenia sú podľa mňa dosť prehnané, ale každý to cítime inak. 60%. (19.10.2020)

Delikátně napsaná, zahraná a sestříhaná konverzačka o dobrých hodnotách a špatném mocenském systému, která překvapí docela banálním a na Sorkina nečekaně patetickým vyvrcholením. Highlightem filmu pro mě zůstane první dlouhá jednozáběrovka v soudní síni, následovaná statickými záběry na přítomné v pozoru po vkročení soudce do sálu. (27.10.2020)

Nevím ani proč, ale místy mi to připomínalo tři roky staré drama Kathryn Bigelow Detroit. Stejně jako Chicagský tribunál tak nějak odráží současnou atmosféru ve Spojených státech. Zatímco ona se pohybovala v Detroitu léta páně 1967, ve kterém vypukly rasové nepokoje, při nichž se umíralo, uznávaný vypravěč Aaron Sorkin v událostech roku 1968 v Chicagu, kdy se původně zamýšlený pokojný protest během demokratického sjezdu u příležitosti prezidentských voleb a díky několika událostem změnil v násilnou záležitost. O rok později soudní prokuratura rozjela proces s The Chicago Seven, tedy sedmičkou obžalovaných z podněcování ke vzpouře a dalších obvinění souvisejících s protivietnamskou válkou a protikulturními protesty. Proces trval řadu měsíců a jen podtrhnul období celospolečenských zaoceánských změn, kterým v šedesátých letech dominovalo zavraždění vůdce afroamerického hnutí za občanská práva Martina Luthera Kinga (1968) či amerického prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho (1963). Flashbacky jsou tu za pouhé vysvětlivky, ze soudní síně tudíž moc nevycházíme, na což je občas náročné přistoupit. Každopádně obdivuju, že se projekt prokousal hollywoodským kolečkem a předložil události tak, jak zřejmě od začátku chtěl. A že to trvalo. Na látce se totiž v průběhu let vystřídalo několik různých režisérů. Nevím, zda je Sorkin ten nejlepší učitel dějepisu, ale dialogové scény mnohdy ztrácejí dynamiku, uvítal bych energičtější pojetí, emoční zásah u mě neproběhl a myslím, že režisérovi jiné látky sedly víc. A teď asi mnohé naštvu, ale myslím, že podruhé si to pustí málokdo. PS: Mark Rylance vynikající. (26.10.2020)

Jsou tu tři až čtyři velké zásadní scény, kdy sorkinovská kanonáda slov utichá a sílu sdělení přebírá plně obraz. A nemůžu se zbavit pocitu, že kdyby to natočil (jak původně před více jak dekádou měl) Spielberg, tak jsou to přesně ty scény, které by to pozvedly na ultimátní zážitek, zatímco takto jsou takové nemastné neslané a bez zamýšleného emocionálního dopadu. Jinak není co vyčítat, je to další trademarkově kvalitní sorkinovka se vším dobrým i zlým co to sebou nese. Snad jen je to na Sorkina (krom úvodu) nezvykle málo v pohybu, což je do značné míry dáno zasazením. Herecké výkony strhující, charakterizace poněkud karikaturní, tempo vražedné, dialogy lahůdkové, skutečnost uhlazená, přesahy očividné a přesto nedeklamované a... No, prostě sorkinovka. (17.10.2020)