Mliečna dráha
Mléčná dráha
Tejút
Milky Way
Milky Way
Réžia:
Benedek FliegaufScenár:
Benedek FliegaufKamera:
Gergely PohárnokHudba:
Raptor's KollektívaObsahy(1)
Ti, kteří se domnívali, že svým předchozím filmem Dealer dosáhl jeden z předních režisérů současnosti Benedek Fliegauf nejradikálnější formální podoby své tvorby, mají nyní možnost svou úvahu přehodnotit. Přestože autorův snímek Mléčná dráha disponuje oproti předešlé, bezmála tříhodinové vizuální narkóze pouze poloviční stopáží, jde o opus zcela se vymykající jakýmkoli standardům. Dílo, jehož podtitul zní „ambientní film”, jako by představovalo první bytost nového druhu. Snímek sestává z pouhých deseti (přibližně stejně dlouhých) záběrů, v nichž se kamera ani na okamžik nepohne. Mléčná dráha fascinuje zvukovou stopou, rozepjatou v mantinelech ambientního žánru, jak jej definoval v sedmdesátých letech Brian Eno. Díky své délce a hypnotizujícímu mixu reálných zvuků prostředí a rozličných terénních nahrávek, mají jednotlivé sekvence nepokrytě meditativní rozměr. Fliegaufových deset filmových haiku se hodí jak do archetypálního temna kinosálu, tak na multidisciplinární území moderní galerie. Vítězství tohoto snímku–zenové instalace na letošním festivalu v Locarnu v prestižní sekci „Filmaři dneška” snad svědčí i o tom, že někoho ještě baví objevovat nový kinematografický vesmír. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (63)
Tejút je bezesporu přesně ten typ filmu, o kterém by většina lidí ze sta řekla, že je jednak nesmyslně nudný a o ničem a za druhé že by jej dokázal natočit úplně, ale úplně každý. Oboje je samozřejmě nesmysl, přičemž se lze domnívat, že za zmíněné názory bude zodpovědné nepochopení hranice mezi minimalismem a primitivismem. Věc se má tak, že Mléčná dráha je narativní formou opravdu velmi minimalistická - kamera se ani jednou nepohne, nejsou zabírány žádné detaily, zvuková stopa je striktně autentická - až do té míry, že celý film tvoří jenom 10 statických záběrů, 10 "divadelních scén", na které se vždy po chvíli (je třeba každou novou scénu nějaký čas vstřebávat a důvěrně si ji přisvojit) "přijde něco stát". Tam ulítne stan, onde se stan nafoukne, jinde shoří hnízdo atd. Jednotlivé příběhy spolu zdánlivě nesouvisí - tedy netvoří žádnou dějovou linii, přesto se jedná o výjimečně konzistentní film a to nejen proto, že se na jeho začátku začne rozednívat a během něj světla přibývá, pak ubývá aby byla nakonec tma. Tento "filmový den" si po celou dobu uchovává konstantní dynamiku (což, řekněme si na rovinu, dělá i Země při svém obíhání Slunce a koneckonců i Mléčná dráhá při svých mnohých rotacích) a zároveň naprostou neangažovanost (taky typická vlastnost kosmických těles). Další povedenou analogii s průběhem dne lze spatřit v napětí vlastním všem scénám. Nejde pochopitelně o žádné laciné a prvoplánovité akční překvápka, nýbrž o to, že divák je vtažen do něčeho, co mu není vysvětleno ačkoliv je mu to podáno velmi realisticky (těžko se ubránit pocitu, že sledujete dokument National Geographic, kde ovšem čtenář komentářů pošel na malárii), což - budeme-li předpokládat, že divák je cinefil průměrné inteligence - musí vyvolávat znepokojivé otázky typu "o co tam sakra jde?" Mléčnou dráhu lze nazvat geniálním filmem pokud jsme schopni připustit, že to nejmenší o čem se dá mluvit je prázdno, které tvoří všechny věci. A navíc - mluvit o tom prázdnu vtipně. ()
"Hledám smysl existence," řekl cizinec. "Samozřejmě předpokládáš," řekl Mistr, "že existence nějaký smysl má." "Copak nemá?" "Až zakusíš existenci takovou jaká je - ne takovou, za jakou ji považuješ - zjistíš, že tvá otázka nemá význam," pravil Mistr. Nějak takto chápu i tento film, který je téměř esencí minimalismu a zenu. Pravdou je, že na takový snímek musí mít člověk náladu a hlavně trpělivost a touhu dívat se, vidět a uvidět. Naštěstí prokázal Benedek Fliegauf svou genialitu už jen tím, že pro svůj film vybral rozumně dlouhou stopáž (to se často nestává), takže těch deset zdánlivě statických obrazů, které jsou ale plné pohybu, dokáže upoutat divákovu pozornost. O skrytých významech už tady psali jiní a jsem si jistý, že rozhodně nebyly všechny, leč je asi na každém, aby si ten svůj obraz a jeho význam našel... ()
Predošlý snímok Fliegaufa Díler na mňa nazapôsobil tak ako Tejút. Je to dané predovšetkým asi témou filmu, respektíve obrazov, ktorými bol príbeh v Dílerovi vypovedáný. Narozdiel od Dílera tu nemáme klasický scenár, ktorý je ľahko čitateľný, a tak mu spôsob natočenia a réžie nijak neškodil, práve naopak. Jednotlivé obrazy nijak na seba nenadväzujú, ale vonkoncom to nevadí. Celkový dojem pôsobí ako poézia a jednotlivé obrazy ako slohy. Celý čas sa takmer „nič“ nedeje, nič Vám nie je nanútené a tak je ponechaný priestor pre Vašu, ničím nerušenú interpretáciu. Nie som si istý čo som očakával od tohto filmu, každopádne to splnil do bodky. Strašne ma teší, že niekto točí film a myslí pritom úplne inak. Niečo ako keď malujete obraz, alebo čokoľvek tvoríte, niečo zo seba, niečo skutočné. Klobúk dole. ()
Film, který cíleně bojuje proti podávání předžvýkaných a již dopředu stigmatizovaných informací a názorů (zbytek světové kinematografie) a diváka přímo nutí, aby vůči světu zaujal aktivní poznávací stanovisko. Každý záběr je otevřenou kompozicí - filmařsky i filozoficky. ()
Experimentální poetický film, u něhož se dobře relaxuje, to ano. Člověk u toho může přemýšlet o čemkoliv, ale hlavně nad výkladem některých záběrů. Povšiml jsem si, že autor nás provází zřejmě od brzkého rána, kdy dvojice milenců vstává u stanu uprostřed roviny, dívka se jde ještě vyčůrat, přes další záběry, v podvečer stavění sněhuláka a večer rock´n´roll nad světly velkoměsta. Mazitím pozorujeme chlapce balancující s horskými koly na hromadě šutrů, pohodu u bazénu, kterou jsem nějak nepochopil, postavení gumové skákačky taky uprostřed pustiny, to člověka napadne, kolik si asi ten u pokladny vydělá... A kromě toho dva příběhy, u nichž zamrazí - člověk, vycházející z uzamčeného kontejneru a umírající babka uprostřed sídliště. Hrozně těžko se to hodnotí. Akce postavená na hlavu. Celkový dojem průměr, trošku nesourodé,dost to připomínalo moderní výtvarné umění (nejlepší byly ty mraky, to bylo děsně expresivní). ()
Filmové obrazy- krásné, tiché, zdlouhavé...výsostně maďarský film. ()
Tejút je rozhodně nejzajímavějším spořičem obrazovky, který kdy kdo vymyslel. To je první myšlenka, která se mi vydere na povrch. Pak ale přijde změna pohledu. Tejút je propojením filmového a výtvarného umění, jednotlivé statické záběry jsou jako umělecké plátno, které na diváka postupně působí a není to obraz jako takový, který se mění, ale divák samotný. To on se, jak uplývá čas, proměňuje, noří se do obrazu, ambientní hudba ho obestoupí a on se stane nikoliv pasivním příjemcem, ale aktivním spolutvůrcem díla. Zásadní otázka, proč obraz musí trvat 10 minut a ne třeba jen 4, nachází odpověď právě v pojetí "času", tedy v tématu, který zásadně ovlivnil tvorbu Fliegaufova učitele, Bély Tarra. Ten prohlásil, že současná filmová tvorba (hlavně hollywoodská) nezohledňuje čas, neboť zrychluje obraz a nadužívá střih, což je vlastně znásilnění času. Proto jeho vlastní filmy střih prakticky postrádají. Troufnu si říct, že co se týče "zhmotnění" času, tak Fliegauf tímto filmem svého učitele překonal, protože zde je samotný čas neskutečně přítomný. A to je něco, co zaslouží absolutorium, protože když se to vezme, filozoficky zpracoval čas až Henry Bergson koncem 19. století (předtím čas ve filozofii měl matematickou povahu prostoru) a ve filmové tvorbě máme jen pár velikánů, kteří dokázali čas adekvátně uchopit (např. Tarkovskij). Věřím, že Fliegauf se k takovým velikánům nyní může počítat také. ()
Čas plynie stále rovnako. Máme síce nové spôsoby ako ho merať, ale inak sa nič nemení. Alebo sa niečo zmenilo? Titulky. Nový deň. A príroda zmení naše plány. Alebo je to tak vlastne naplánované už od začiatku? Prečo nič nie je dokonalé, aj keď tak veľmi túži byť? Aj o mame sa to raz dozvieš. Vieš? Ako sa dá zapáliť hniezdo na strome? :o Možno bolo jednoducho príliš dlho na jednom mieste. Každý si xe vyskúšať šukačku v bazéne. Ale ako je možné, že ten vedľa sa ani len neobzrie? To sme až takí nevšímaví bystanderi? Prečo niekto ide do nafukovacieho hradu na skákanie, keď potom neskáče? Na tom bude isto niečo na zamyslenie. Ale čo do čerta? Uf. Hniezdo vyhorelo. Ale stále máme našťastie lodné kontajnery. Aj tam sa dá (pre)žiť. A ocko sa poteší, keď nás uvidí? Starneš. Raz budeš potrebovať pomoc. Čo myslíš, pomôže ti niekto? Čakaj v lete Mikuláša. A postav mu aj snehuliaka. Poteší sa. Posledný tanec pred zotmením. Celý život bol taká malá rozcvička, tak to teraz poriadne roztoč a potom šmitec. Titulky. Zaujímavý experiment. Provokatívny. Ako film sa to naozaj ohodnotiť nedá. A treba na to ozaj mať náladu. ()
Lyričtější snímek jsem doposud nezhlédl. Připomněl mi hodiny poezie na škole, kdy jsme povinně v mínus 20 stupních seděli ve sněhu a zírali pod kámen, abychom poté sepsali, možná co nejlyričtěji svoje pocity a postřehy. Takže Mléčnou dráhu jsem si skutečně vychutnal. Každý si najde to svoje "rozhřešení" jednotlivých sekvencí. Větrná turbína (?) a její rychlost otáčení lopatek v kontrastu se statickým okolím a vlezlostí svítání jako hektičnost rána.Absurdní obraz opuštěného kočárku ponechaným na okamžik svému osudu, jako symbolický háček pro ponejprv statického rybáře, který se nechá "ulovit" svou přirozenou reakcí. Zdolávání minimálních překážek složitými cestami v podání bikerů, kde symbol hnízda, ponejprv opět statického, vyhoří nedočkavostí a zbytečností nad aktuálním děním a nemožnosti zasáhnout a změnit sled událostí. Podvodní sex nevěrníka, kde symbolické vlny se vrací aktérovi, jako minulost, nad kterou nezvítězí...a tak dále.Film si tak pravděpodobně pohrává s kinetikou všude okolo nás. Ať je to tekoucí řeka, co odnese důkaz v podobě loďky, ať je to pracující jeřáb v pozadí, který svojí pauzu poukáže na naléhavost situace. Proměny rychlostí v obyčejných situací, které nás ovlivňují, i když si jich nevšímáme... Kouzlo téhle je věci v tom, že každý si obrazy může vyložit, tak jak sám chce a podle toho v jakým je rozpoložení. Co mě ale dostalo je důležitost jednotlivých symbolů, které se divákovi pomohou zorientovat a nebo ho ještě více rozhodí, ač jde o tak jednoduché obrazy, u kterých zpočátku vypadá nemožně, aby každý z nich něco vyprávěl. Čekal jsem, že si příjemně odpočinu a zrelaxuju u sestříhaných filmových pohlednic, mozek se mi ale zavařil...a příjemně. Fajn věc...Nejoblíbenější obraz: Skákací hrad a Kontejnery, Nejsilnější obraz: Bikeři a Houpačka. ()
Experimentálny film. Robí sa veľa experimentov, ale myslím, že ľudia by sa mali chváliť len tými experimentami, ktoré sa podaria. Tento sa teda nepodaril. Ak chcel autor vyjadriť reálnosť plynutia času, stačilo postaviť ráno niekde na lúku statív s kamerou a večer si ju prísť zobrať. Malo by to síce 12 hodín, ale bolo by to ešte reálnejšie a nemusel by 10 krát použiť nožnice. Možno by tam prebehol aj zajac. Ja by som pri tomto experimentálnom filme zaviedol v kine aj experimentálny "predaj" lístkov. A síce, že za lístok by ste neplatili, ale naopak dostali peniaze. Ale pozor! Tí, ktorí by z kina utiekli po prvej scéne by možno nie - logicky, nie že nemuseli vrátiť peniaze, ale dostali by cukrovú vatu, alebo lízatko s vlastnoručným písomným ospravedlnením autora na zmiernenie morálnej a časovej ujmy. Po projekcii by som navrhoval aspoň dve a pol hodinovú besedu s autormi filmu, kde by sa nikto nič neopýtal a "reálne" na to ani nikto neodpovedal. Ak by chcel niekto vzadu v kúte nesmelo zatlieskať, tak by ho ostatní vyčapcovali, pretože evidentne nepochopil "umelecký zámer" diela. ()
Na toto treba mať čas. More času! ()
Jedná se o film, který je založen na deseti dlouhých záběrech. Díky své originální formě, která je vytvořena nejen vyprázdněnou narací, ale také statickým snímáním se snímek obejde bez dialogů, ať už se jedná o scénu, kde lidé plavou v bazénu a poté provádějí pohlavní styk, kdy přijde stará žena na hřiště a zkolabuje nebo když přijede muž s autem, nafoukne skákací hrad a čeká, až za ním přijdou zákazníci. Na jednu stranu bychom film mohli označit dílo, který nemá žádné poslání a nic nám nesděluje, ale opak je pravdou. Tejút nám naprosto dokonale vytváří prostředí, během kterého se můžeme zamyslet, pobavit a pokochat se krásnou krajinou. U tohoto filmu bychom mohli vidět minimalistické pojetí, což nám otvírá prostor pro to, abychom si komplex záběrů interpretovali každý po svém a viděli jinak každodenní činnosti lidí z naprosto jiného úhlu pohledu. ()
Zvlasny film plny dlhych a fascinujucich statickych zaberov.Pre niekoho nuda pre ineho velky filmovy zazitok. ()
Třetí hvězdu to dostává za originální, meditativní pojetí. Jít na to do kina a nevědět o čem to asi je, jsem zklamaný. Což je důsledek stylu života a přehršel akčních filmů. Nebo, že bych byl tolik netrpělivý? ;) Lepší hudba, byť jen místy, by zlepšila celkový dojem. Zpětně se mi moc líbí scény ze života, takové okénko do světa, který známe (stan, cyklisti). ()
Mléčná dráha ode mně dostala i druhou šanci. Myslel jsem si, že moje o deset let starší já už se s tím dokáže popasovat, ale je to pořád stejná nuda. Jako člověk, který připouští, že nejspíš nikdy nerozuměl umění říkám bullshit. ()
Je po prdeli, že môžem pekne poporiadku vymenovať všetky zábery, ktoré sa mi páčili ( a zároveň to neznamená, že sa jedná o dajaký shit) :).. Takže "Ten o stane (a tráve a ráne a žene a kopci a silnom vetre...)", "Ten o babičke" (tu musím poznamenať, že som sa sústreďoval na akýsi obrys postavy v okne, ktorý sa mi maril - že tam vidím a bol som na seba aj patrične hrdý keď som zistil, že tá postava tam skutočne stála), "Ten so snehuliakom" (najlepší a najkrajší, symbolický - dovolím si povedať), záverečný "Rock and roll" , "Bazén" mi vyčaroval na tvári úsmev pozoruhodnou "pointu" (nazvem to tak ak sa teda jedná o moju interpretáciu), mladík si zaplával so starcovým ejakulátom, čo som mu teda nejak zvlášť nezávidel :), naopak trochu zamrazila - už to môžem slobodne nazvať - poviedka z "Prístavu", prišlo mi to ako to svinstvo s bielym mäsom a tá jedna dievčina akoby sa tam dostala nejakým omylom (ostatným ostalo len búchať a búchať a búchať...)... Každopádne interpretácií je milión, su vo vnútri v hlave, každý si ich môže usporiadať po svojom, sú tiché a dodávajú pokoj. Preto máme ambient tak radi...teda aspoň ja.(Zaujímavé sú tie zábery spojené aj s inou hudbou ako je tá originálna, napr. Stars Of The Lid) ()
Sranda film... Skákající hrad žere lidi. ()
Napokon po dlhsom zvazeni davam 5. Snazil som sa snimok najprv viac pochopit..., ale vo finale sa pri hodnoteni riadim emociami. Nie vsetko potrebuje vysvetlenie! ()
CINEPUR CHOICE '07 Ambientní snímek, jehož atmosféra vás zcela pohltí nebo vyžene z kina... ()
Filmové zobrazení okouzlení běžným životem tak, jak ho prožívá občas každý z nás. Fliegauf toto okouzlení ovšem dokáže přetavit do uměleckého díla. Nahlíží na ruzné situace, růzmých lidí, abstrahuje z nich podstatné vlastnosti a ty zobrazuje zcela obnažené v pomalém tempu, aby si je ho mohl divák dotvořit ve svojí hlavě, poopříadě si uvědomit výjmečnost a právou podstatu okamžiků svého života. ()