Solitaire
Réžia:
Jan MatějovskýScenár:
Jiří HubačKamera:
Juraj ŠajmovičHudba:
Jarmil BurghauserHrajú:
Jana Brejchová, Ladislav Boháč, Eduard Cupák, Josef Abrhám, František Řehák, Ladislav Mrkvička, Rudolf HrušínskýObsahy(3)
Televizní film z roku 1969 odpovídá na neúprosnou skutečnost času po srpnové invazi vojsk, času totality. Nevíme, kde jsme a jak jsme se sem dostali... Televizní film podle scénáře renomovaného autora Jiřího Hubače a v režii Jana Matějovského z roku 1969 vytváří modelový obraz totalitního systému, který se po srpnové invazi roku 1968 na dlouhou dobu zmocnil naší společnosti. Autor zde rozehrál příběh šesti mužů (R. Hrušínský, J. Abrhám, L. Boháč, E. Cupák, F. Řehák a L. Mrkvička) a jedné ženy (J. Brejchová), kteří při prohlídce podzemní části starého paláce zjistí, že jsou tu uvězněni a že odtud není návratu. Dá se tu přežít, ale je pouhé přežívání život? Tuto otázku si klade každý z nich, jen odpovědi se liší. Vedení skupiny se zmocní průvodce, který je ztělesněný typ diktátora. V mezní fantaskní situaci se během doby prověřují charaktery dalších, vzájemně neznámých lidí. Mistrovsky ztvárněné situace bezvýchodnosti a morální pasivity způsobily, že tato hra byla normalizační televizí zakázána a premiéry se dočkala až po jedenadvaceti letech v roce 1990, musela být rovněž stažena přímo ze soutěžní sekce televizního festivalu Prix Italia. (Česká televize)
(viac)Recenzie (75)
Dokonalé podobenství o skupině lidí zavřené v hradu bez dveří nastiňuje situaci, v které se náš národ ocitl po okupaci vojsk Varšavské smlouvy. Hvězdnému obsazení zde vévodí Rudolf Hrušínský, jehož zrůdná postava dává vzpomenout na pana Kopfrkingla ze Spalovače mrtvol. Tento film byl 20 let v trezoru a dalších 25 mě naprosto míjel, což je s podivem vzhledem k tomu, jaké šílenosti naše televize neustále reprízují... ()
Pred nejakym casem jsem ten film chtel videt, pak ho meli davat na ARTu, televize nikde a online to nepremavalo, vcera jsem to prekrad z uloz to a hned jsem si to pustil, byl to tezkej kus, dokoukal jsem to silou vule, pote o tom jiz nepremyslic, sel jsem spat, teprve dnes rano mi to zacina dochazet... ()
Filmová Farma zvířat Československé komunistické totality. ()
Viděla jsem, když mi bylo asi 14 let.... Od tý doby mám fobii z labyrintů - to samozřejmě kecám, ale vím, že jsem dlouho měla nepříjemné asociace kdykoliv někde hrál "Hrůša"... Ráda ohodnotím po 20ti letech, jen co se uráčí programový ředitel veřejnoprávního média (na jiném to nepředpokládám) zalovit v archívu. ()
Nereálno-abstraktný príbeh, alegória na vznik totality. Keď sme sem prišli, tak sa predsa musí byť aj cesta von. Ako to, že východ zmizol ? Ľudia reagujú rozlične. Niekto sa hneď prispôsobí, "budem po tichu, len ma nechajte na pokoji". Niekto ani nepochopí, len poslúcha. "Mohli sme dopadnúť aj horšie". A ten čo nie je ticho a hľada cestu von, ten bude zmiznutý. Atmosféra je skvelá, ale jednotlivé situácie sú nepodoťahované, dialogy znejú príliš premúdrele a herci ich príliš proklamujú. Prirovnanie k Němcovmu O slavnosti a hostech nie je od veci, čo sa týka témy príbehu. V porovnaní kvality scenáru a dialogov sa ovšem tento tv film, nechytá. Tak trošku nevyužitá šanca. A postsynchron mi vždy strašne lezie na nervy. 66% ()
Podobenství o totalitních režimech. Jakýchkoliv, nejenom o husákovském Československu. Co se stane, když najednou zmizí dveře, kudy se dalo dosud svobodně procházet? Část nedobrovolně uvězněných začne kopat cestu ke svobodě; pro jinou část to nemá význam, protože "to stejně nemá cenu a vždyť nám tu nic nechybí, mohli jsme na tom být i mnohem hůř". Těžká zkouška, ve které se mění charaktery k nepoznání. Optimismus si zachová málokdo a změna k lepšímu to tedy není. Děsivá je snaha ze svobodomyslných lidí udělat blázny. Mrazilo mě u toho. ()
Vizuálně podmanivý prostest proti komunistické zvůli z pera Jiřího Hubače, experimentujícího s tehdy módním absurdním dramatem. Experiment bohužel nikoliv bezchybný - většina postav jsou jen figurky (čestnými výjimkami budiž Abrhám, Mrkvička a Cupák), sexistická figurka Jany Brejchové celou dobu jen žvaní, ale hlavně po půlhodině, kdy se protagonisté prohrabou do vedlejšího sklepa, trochu dojde inspirace a pak se víceméně setrvačností dojede až k závěrečnému finále. Schválně si zkuste spočítat, kolikrát ve filmu zazní věta: "Proč mi to říkáte?" Naštěstí vše zachraňuje minimálně na televizní poměry skvostné zpracování. Nádherně komponované záběry ve spojení s podzemní mizanscénou výsledek spolehlivě ochrání před divadelní klaustrofobií, jež by v případě méně nápadité produkce mohla snadno hrozit. Nedávno jsem tu psal o Alphaville Jean-Luca Godarda a Pasiáns je v lecčems podobný případ - někdejší aktuálnost tématu dávno ohlodal zub času, a tak zbyl hlavně nadprůměrně povedený vizuál. *** 1/2 ()
Jedním slovem skvělé ()
Hmmm, tak tohle jsem vůbec nepochopil. Doba vzniku mi sice napovídala, že to bude asi nějaká alegorie na "srpen 68", ale ne a ne to tam dohledat. A ty filosofické, nerealistické dialogy... A ta hrozná dechovka... ()
Spickove obsazeni v nejlepsi forme zarucuje minimalne nadprumernou zabavu, jen je tzo cele trochu moc sedesatkove-studiove ;) ()
Hodně mrazivá záležitost. Psychologické filmy o partě lidí zavřených někde mě normálně vůbec nebaví. Ale Pasiáns je skvělý od začátku do konce a nenudí ani chvíli. Atmosféra by se dala celou dobu krájet. I když to původně možná nebyl záměr autorů, spojení s okupací našimi spřátelenými armádami se prostě nabízí a dává filmu úplně jiný rozměr. ()
Velmi zajímavý děj i myšlenka a to vše skvělé zahráno. ()
Herecky výborné, ale nedokázal jsem některé okamžiky dost dobře strávit. Nikdy nechápu, jak je možné, že se skupina lidí, v tomto případě šestice lidí podřídí jednomu člověku, který má ambice rozkazovat. Je to jakási alegorie na okupaci, ale tam se lidé museli podřídit síle a tou Hrušinský nebyl, měl jen touhu po moci a oni se mu podřídili sami. Trochu mi to připomnělo i politickou situaci, ale podřizovat se autoritě silné osobnosti mají tendenci spíše lidé jednodušší a takový zde byl pouze Řehák, myslím, že by se ostatní tak rychle s komandem Hrušínského nesmířili. ()
Film se mi moc líbil. Podle mě funguje nejen jako obraz doby po srpnu 1968, ale člověk si najde paralelu i s jinými životními situacemi. Kolikrát člověk čelil otázce, zda je čas se smířit nebo bojovat dál. Každý hledá tu svou hranici, kdy mu něco ještě stojí za to. Za utrpení touhy po něčem s malou šancí na úspěch. Nebo už se nenervovat, prohrát bitvu a žít dál... jak se dá. Archetypy lidských povah krásně ukazují pro a proti každého přístupu. Nejbližší mi byla postava Abrháma a Cupáka. Cupák - "přece se nemůžu vzdát". Někdo žije už jenom samotným bojem. Brejchová potřebuje mít pocit, že je vše jak má být. Jinak nemá pokoje a není schopna myslet na něco jiného. Kdo z nás i toto nezažil. Tu neschopnost se oprostit, neschopnost žít, dokud se "to nespraví." Abrhámovo žijeme teď a každý promarněný den je ztracený, "nezaspat život". Jistí lidé se dobře vcítí i do dalších postav a nepochybuju o tom, že někdo se najde i v Hrušínského kreaci. Možná trochu moc psychopatické, ale ví se dávno, že psychopatů na světě není až tak málo. Jen většinu nelze poznat na první pohled jako pana Kopfrkingla nebo Hanibala Lectera. Na druhou stranu touha po moci, zvláště u člověka, který ji nikdy neměl a kterému se naskytne náhlá příležitost seberealizace... to se dá pochopit. A pro svou marnou touhu po Brejchové nakonec zradí i vlastní zásady "jen žádnou naději, důležité je, co člověk může". Něčí naprostý klid a veselost je kolikrát více nervydrásající než hysterie, která se vzhledem k situaci jeví naproti tomu jako projev duševního zdraví. Vskutku psychologický horor. Za myšlenky, herecké výkony a atmosféru, dávám nakonec jen 4 hvězdy. Představuji si např. nějaký pěkný soundtrack (ať to zní třeba směšně k černobílému českému filmu z r. 69), ale to je drobnost. Více bych ocenil jaksi lidštější postavy, tak jak to Hubač uměl. Působí příliš archetypálně, jakoby tam bylo několik figurek, každá jiné ale jen jediné barvy. Možná, kdyby byl film o 30 minut delší, byl by větší prostor pro charakterové kreslení. Chápu, že šlo hlavně o vyznění jistých myšlenek, k čemuž asi pohádkově archetypální postavy slouží lépe. V každém případě však inspirující film. ()
Úžasná satira a zesměšnění českého socialismu. Trezorový snímek, který by si měl pustit každý kdo si chce uvědomit jak absurdní byl socialismus. Herecký koncert v podání herecké elity udává rytmus a člověk neprestává kroutit hlavou nad promysleností metafor a vytříbeným humorem. Jedna se o česky klenot. ()