coulismoulis

Ripley tentokrát není moc talentovaný, po pravdě jako zločinec je docela břídil. Má štěstí, že proplouvá davem, a že si ho nikdo nevšímá. Jeho činy jsou impulzivní, nedotažené, vysloveně chybové. Stejně jako svou zločineckou práci odbývá i vztahy, z kterých by mohl těžit. To přece ví každý správný psychopat, že na tomhle se nejlépe vydělá! Ne tak Ripley. Jemu je to prostě šumák, neobtěžuje se ani předstírat. V tomto ohledu série asi drhne nejvíc. Proč by si prominentní boháč u sebe držel někoho takového? Ripley si kolem prstu neotočil ani Dickeiho ani Marge, což je fatální chyba nejen v rámci vnitřního vesmíru, ale i do očí bijící logický lapsus pro diváctvo. Ono je to s tím uvažováním postav v seriálu vůbec takové nahnuté. Marge radši sedí doma a čeká na neosobní dopisy psané na stroji, než aby se jela přesvědčit, jak se věci mají. A když konečně do Říma vyjede, nechá se odbít větou „šel zrovna na záchod, nečekej na něj“. Komisař stojí nad hromadou fotek neznámého Amíka a nezeptá se, o koho jde. Tentýž komisař mluví s blbě namaskovaným Tomem v paruce, a vážně mu to nepřijde divné. __Co se opravdu, ale fakt opravdu povedlo je vizuál. Pro ten stojí za to zapomenout na nedokonalosti v ději, prostě se jen kochat nádhernou kamerou a skladbou záběrů. Andrew Scott do toho báječně zapadá nejen esteticky, ale i drobnou zábavnou mimikou. Toto Caravaggiovo utrpení ze schodů a do schodů zůstane tedy hlavně obrazovým požitkem.

Rukopis autorky Sarat Chandry Chattopadhyay se nezapře, Parineeta je totiž v jádru Devdasovi podobná jako vejce vejci. Dvě rodiny, které žijí těsně spolu, ale dělí je společenská propast, velká láska mezi jejich dětmi, přičemž dívka trpí fatálním stockholmským syndromem a chlapec je totální hovado. Saif Ali Khan odvedl výborný výkon, jeho Šekar je ukázkovým blbcem – arogantní, sebestředný, zhýčkaný jedináček, který se sám nedokáže ani obléknout, je duševně rozpolcený mezi rebelstvím proti vlastní sociální třídě a užíváním si výhod, které mu jeho privilegované postavení nabízí. Ke cti mu slouží, že oproti Devdasovi (úplně stejný kojot) nakonec pochopí, že se musí rozhodnout - - a kupodivu se rozhodne pro to slušnější řešení. Vidya Balan hraje rovněž výborně, jen škoda, že postava Lality je a zůstane věčně oddanou, sebeobětující se loutkou. Kromě obskakování Šekara (přeneseně i doslova) nemá v podstatě žádnou jinou duševní náplň. Chodí sice kvůli finanční nouzi do práce, ale i to je trnem v oku. Castingově velmi nešťastný nápad ovšem bylo obsazení Sanjaye Dutta. Namísto zajímavého světáka, který má vyvolat žárlivost, sledujeme postaršího strýčka Festera, a chce to opravdu hodně dávky divácké fantasie, aby tomu deklarovanému šarmu šlo uvěřit._ Lalita sice nakonec dojde svého štěstí, ale asi to zas tak velké štěstí nebude, když uvážíme koho si vybrala, no co už se s tím dá dělat – možná adaptovat tyto konzervativní novely trochu moderněji. Snad příště. Každopádně Parineeta je prošpikovaná množstvím nádherných songů, stylizace kulis je velmi líbivá, hrdina se duševně trochu vzchopí, takže palec nahoru.

Tak ja to trochu nadhodnotim, je to asi spis na 3,5*, ale filmu se dari vetsinu casu drzet atmosferu i jakysi nadech tajemna, i kdyz (nejen) diky dobe vzniku je dlouho pred koncem vcelku jasne, wo co go. Docela zajimavy a prinosny je i hodne strohy styl, ktery pro koherenci vypraveni dela asi nejvic. Bale as usual magor k pohledani, psychicky i fyzicky, lepsiho za ty penize nemohli najit, pane Holmes.